Taihó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Taihó
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď
Uživatelé: Japonské císařské námořnictvo
Jméno podle: fénix
Zahájení stavby: 10. července 1941
Spuštěna na vodu: 7. dubna 1943
Uvedena do služby: 7. března 1944
Osud: potopena 19. června 1944
Předchůdce: třída Šókaku
Následovník: Šinano
Takticko-technická data
Výtlak: 29 300 t (plný)
37 720 t (standardní)[1]
Délka: 253 m (na vodorysce)
260 m (max.)
Šířka: 27,7 m (na vodorysce)
Ponor: 9,59 m
Pohon: 4 parní turbíny, 8 kotlů
160 000 ks
Rychlost: 33,3 uzlu
Dosah: 8000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka: 1751
Pancíř: 55mm boky
95mm letová paluba
25mm boky hangáru
až 90mm hangárová paluba
Výzbroj: 12× 100mm kanón typu 98 (6×2)
51× 25mm kanón typu 96 (17×3)
Elektronika: 2× 21-gó, 13-gó
Letadla: 61

Taihó (japonsky: 大鳳) byla letadlová loď japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Jako první japonská letadlová loď byla vybavena pancéřovanou letovou palubou.[2] Je považována za nejlepší postavenou japonskou letadlovou loď.[1][2] Taihó byla krátce po zařazení do služby potopena americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Vývoj plavidla začal roku 1939. Plavidlo vycházelo z třídy Šókaku, avšak bylo značně vylepšeno. Novinkou bylo použití pancéřované letové paluby, která byla integrální součástí konstrukce trupu. To výrazně zlepšovalo odolnost plavidla, obdobně jako např. u britské třídy Illustrious. Plavidlo postavila loděnice Kawasaki v Kobe. Stavba byla zahájena 10. července 1941, dne 7. dubna 1943 byla loď spuštěna na vodu a 7. března 1944 byla uvedena do služby.[1] Původně byla plánována stavba série sesterských lodí Taiho. Po vypuknutí války však nebyla uskutečněna.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s velitelskou nástavbou na pravoboku a doprava skloněným komínem. S dvoupatrovým hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Letová paluba byla mezi oběma výtahy chráněna 95mm pancířem, oba výtahy chránil 50mm pancíř. Pancéřovány byly také boky trupu a muniční sklady. Neseno mohlo být až 61 letounů. Jako jediná japonská letadlová loď Taihó nesla moderní 100mm kanóny typu 98. Celkem jich nesla dvanáct ve dvouhlavňových věžích a dále sedmnáct trojhlavňových 25mm kanónů typu 96.[2] Pohonný systém tvořilo osm kotlů Kampon a čtyři parní turbíny Kampon o výkonu 160 000 ks, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33,3 uzlů (61,7 km/h). Dosah byl 8000 námořních mil (14 816 km) při 18 uzlech (33,3 km/h).[1]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Taihó

Do služby byla Taihó přijata 7. března 1944, následně se zapojila do bojů druhé světové války a červnu 1944 se zapojila do bitvy ve Filipínském moři, kde byla vlajkovou lodí víceadmirála Džisabura Ozawy. Dne 19. června 1944 byla potopena jediným torpédem vypuštěným americkou ponorkou USS Albacore (SS-218) třídy Gato, která na cíl vypálila 6 topréd, 1 zničil pilot podpraporčík Sakio Komacu, který uviděl bílé brázdy unikající z torpéd Mark 14, porušil formaci a svým letounem nalétl do jeho dráhy, další 4 minuly a poslední zasáhlo loď pod „ostrov“ přímo do nádrží s leteckým benzínem, zásah taktéž vyřadil přední hangárový výtah, který se zasekl. Kolem 14:30, 6 a půl hodiny po zásahu následoval několik výbuchů benzínových par uvnitř lodi, které dle očitého svědectví nadzdvihly pancéřovou letovou palubu a boky lodi vyrazily. Ozawa hodlal zemřít se svou lodí, ale byl přesvědčen důstojníky aby se přesunul na křižník Haguro, krátce poté co vzal s sebou portrét císaře Hirohita, nastoupil do člunu a odplul, v 16:28 následoval další mohutný výbuch, po němž se loď potopila zádí napřed do hlubin Filipínského moře a 1 650 z 2 150 mužů a důstojníků vzala s sebou na dno.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d TAIHO aircraft carrier (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 288 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Taihó ve Wikimedia Commons
  • TULLY, Anthony P. IJN Taiho: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2001, rev. 2007-06-19 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky)