Třicet let na zlatém severu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Třicet let na zlatém severu je autobiografická kniha a zároveň cestopis, kterou podle vyprávění českého polárníka Jana Eskyma Welzla zpracovali Edvard Valenta a Bedřich Golombek. Welzl v ní popisuje svou cestu po severních ruských pustinách. Vyšla poprvé v nakladatelství František Borový roku 1936.[1]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Autoři popisují Welzlovu dobrodružnou cestu na vytoužený sever.

K cestě po souši si zakoupil malého koníka. Během této cesty poznává nejrůznější kmeny, jejichž životní styl zkrátka bere dech – nekoupou se, ženy nejsou věrné svým manželům. Welzl ale jejich svůdným taktikám odolává a pokračuje na sever bez žádného závazku. Během své cesty musel se svým koníkem plout přes řeky na voru. Jakmile přijede do tunder, musí se se svým koníkem rozloučit, protože na rozlehlých severních tundrách by se nedokázal lišejníky najíst. Loučení s koníkem ho mrzelo, ale pořídil si soby, nová tažná zvířata. S velrybáři se plaví na Novou Sibiř. Zde Welzl nachází nový domov, novou práci, nový způsob života a poznává nové lidi. Na severu se zprvu živil svým zámečnickým řemeslem, později se z něj stal obchodník. Dobře si zařídil i svou jeskyňku.

Poté Welzl učinil „výlet“ do Spojených států. Na Aljašce obdržel svou přezdívku „Bear Eater“, když sám snědl celého medvěda. Později se jeho přezdívka mění na „Arctic Bismark“. Když se Welzl vrátí opět na sever, stává se velkoobchodníkem. Poznává také zvyky Eskymáků. Eskymáci se koupou jednou v životě, a to po narození, děvčata jsou velmi zneužívána, v 8 letech mívají první potomky a ňadra se jim plní mlékem už po celý život. Jejich úkol je vařit od rána do večera (na severu neznají pojmy večeře či oběd, jí, kdy je napadne.). Dále jsou dobrými švadlenami. Dožívají se 20-28 let. Chlapci jsou bráváni na lov, dožívají se 45 let. Řeč a nářečí v jednotlivých místech severu se liší a Welzl si osvojil severní jazyky na úrovni běžné komunikace. Setkává se s zlatokopy.

Welzl poté odkoupil se svými příteli velkou loď od zkrachovaného námořníka a pojmenoval ji Laura. Po čase se také stal vlastníkem psí smečky o 1800 kusů. Setkal se s Malemute Kidem, který se celý svůj život zabýval křížením psů. Welzl posléze zavádí Polární poštu, kde psí spřežení může činit i 350 psů, aby náklad utáhli.

Welzl se také stal lékařem. Neúspěšně vytrhl svému příteli zub a ten se pak bolestí zastřelil. Proti zubním kurdějím pomáhá benzín či bramborová kaše. Omrzliny postihuje mnoho lidí v polárních oblastech, někdo přijde o nohu, někdo o nos. Dále Welzl popisuje krádeže a jak je se zlodějem po dopadení nakládáno (oběšení, „sebevražda“, či nejhorší trest – upálení).

Ke konci knihy se Welzl stává náčelníkem Nové Sibiře, začíná pronikat do světa formalit a svou funkci si velmi užívá.

Reference[editovat | editovat zdroj]