Třída Sa'ar 3
| Třída Sa'ar 3 | |
|---|---|
 Raketový člun třídy Sa'ar 3 po modernizaci. Na zádi je vidět směs protilodních střel typů Gabriel a Harpoon. | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Izraelské vojenské námořnictvoChilské námořnictvo |
| Typ | raketový člun |
| Lodě | 6 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Sa'ar 2 |
| Nástupce | třída Sa'ar 4 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 210 tn (standardní) 250 tn (plný) |
| Délka | 45 m |
| Šířka | 7,62 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 42 uzlů |
| Dosah | 1500 nám. mil při 19 uzlech 500 nám. mil při 30 uzlech |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 2× 12,7mm kulomet (2×1) 4× RGM-84C Harpoon (2×2) 6× Gabriel Mk.I (2×3) |
| Radar | THD 1040 RTN-10X Orion |
Třída Sa'ar 3 jsou raketové čluny Izraelského vojenského námořnictva. Plavidla společně s předchozí třídou Sa'ar 2, konstrukčně vycházela z německých útočných člunů třídy Jaguar. Třídu tvořilo celkem šest jednotek. V září 1973 byly čluny úspěšně nasazeny v jomkipurské válce. Izraelské námořnictvo je všechny vyřadilo. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chile.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Šestice raketových člunů byla objednána roku 1966 u francouzské loděnice Constructions Mécaniques de Normandie (CMN) v Cherbourgu. Prototypový člun Sa'ar námořnictvo izraelské převzalo, dodání ostatních již zaplacených člunů však bránilo francouzské embargo. V noci z 24. na 25. prosince 1969 bylo zbylých pět člunů tajně „uneseno“ z Cherbourgu a za asistence zásobovacích lodí a v lednu 1970 přivezeno do Izraele.[1] Čluny přitom na moři vystupovaly jako norské zásobovací lodě plující pod panamskou vlajkou.[2]
Jednotky třídy Sa’ar 3:[3]
| Název | Spuštěna na vodu | Uvedena do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|
| INS Sa'ar (331) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
| INS Sufa (332) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
| INS Ga'ash (333) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
| INS Herev (341) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
| INS Hanit (342) | 1969 | 1970 | Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Iquique, vyřazen. |
| INS Hetz (343) | 1969 | 1970 | Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Covadonga, vyřazen. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Čluny nesly vyhledávací radar Thomson-CSF Neptune THD 1040 a střelecký radar Selenia RTN-10X Orion. Po dokončení výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara, dva 12,7mm kulomety, šest protilodních střel Gabriel Mk.I s dosahem 20 km. Později byla trojice střel Gabriel nahrazena čtyřmi americkými protilodními střelami RGM-84C Harpoon s dosahem 130 km.[4] Pohonný systém tvořily čtyři diesely MTU 16V 538, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.[1]
Služba[editovat | editovat zdroj]
Raketové čluny této třídy se do ostré akce poprvé zapojily během jomkipurské války v září 1973. Poprvé se do bojů zapojily v bitvě u Latakie, kde izraelské námořnictvo napadlo syrské lodě a pobřežní cíle za pomoci lodních zbraní a protilodních střel. Krátce poté se zapojily do bitvy u Baltimu, kdy napadly egyptské raketové čluny.[5] V těchto dvou bitvách bylo izraelskými plavidly bez vlastní ztráty potopeno celkem sedm nepřátelských raketových člunů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sa'ar 3 class missile boat na anglické Wikipedii.
- ↑ a b VALKOVIČ, Radek. Izraelské námořní síly – vznik a vývoj [online]. Military.cz [cit. 2017-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 12.
- ↑ Sa'ar 1 / Sa'ar 2 / Sa'ar 3 [online]. Globalsecurity.org [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 160.
- ↑ RABINOVICH, Abraham. The Boats of Cherbourg: The Secret Israeli Operation That Revolutionized Naval Warfare. New York: Seaver Books, 1988. 322 s. Dostupné online. ISBN 9780805006803. S. 256–262. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sa'ar 3 na Wikimedia Commons - The Intel Report: When Israel Stole Its Own Missile Boats from France na YouTube (anglicky)
