Svatonosský maják
| Svatonosský maják | |
 Maják v roce 2007 | |
| Lokace | Kola, Murmanská oblast, Rusko |
|---|---|
| Souřadnice | 68°8′8,84″ s. š., 39°46′2,76″ v. d. |
| Konstrukce | dřevo |
| První stavba | 1863 |
| Označení/Konfigurace |
ARLHS ERU-124 RU 2103-1205 Admiralty L6534 NGA 15464. |
| Výška | 22 m |
| Dosah | 22 nm (40,76 km) |
| Charakteristika | dva záblesky bílého světla každých 15 s |
 | |
| Kód památky | 5130330000 |
Svatonosský maják (rusky: Святоносский маяк) stojí na pobřeží poloostrova Kola v severním výběžku mysu Svatý nos v Barentsově moři v Murmanské oblasti v Rusku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1828 stála na mysu neosvětlená věž. V roce 1835 ministerstvo námořnictva rozhodlo o výstavbě sítě majáků pro vyšší bezpečnost námořní dopravy v Barentsově a Bílém moři. Na mysu Svatý nos bylo plánováno postavit litinový nebo železný maják, ale pro nedostatek financí bylo rozhodnuto postavit maják dřevěný.[1][2] V blízkosti majáku byl postaven dům pro správce majáku, kasárna a koupelna. Později byla dovezena věž a osvětlovací systém.
Prvním majákem byla žlutá osmiboká pyramidová věž s kovovou lucernou, ve které bylo osmnáct lamp a osmnáct reflektorů. Výška věže byla 17,4 m a světelný zdroj byl ve výšce 89,4 m n. m. Maják byl postaven v srpnu 1863 a byl v činnosti od 1. srpna do 30. října v daném roce.[1][2] Prvotní obsluhu tvořila jednotka sedmi osob, která bydlela přímo u majáku. Po úmrtí několika členů posádky na kurděje, v období zimy bydleli ve Varguze. V roce 1864 byl maják posvěcen.[2] Od roku 1866 maják byl v civilní správě. V roce 1890 byla na maják instalována Fresnelova čočka a věž byla přestavěna.[3]
V roce 1871 bylo na ostrov dovezeno třiliberní signální dělo, které jako první v Rusku sloužilo jako zvukové signalizační zařízení. V roce 1872 bylo instalováno jako první v Rusku pneumatické akustické signalizační zařízení (nautofon) s ručním kompresorem. V mlze byl zvuk nautofonu slyšet do vzdálenosti 3–4 námořních mil.[2] Nový nautofon byl instalován v roce 1890.
V roce 1910 byl na maják zaveden telefon. Koncem třicátých let 20. století bylo zavedeno elektrické osvětlení.
V roce 2005 byl maják zobrazen na poštovní známce Ruska.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Dřevěná věž z osmibokého základu přechází do osmibokého prolomeného komolého jehlanu a je vysoká 22 m. Věž je ukončena ochozem a lucernou. Světelný zdroj v lucerně je ve výšce 94 m n. m.
Na majáku je instalováno automatické světlo-optické zařízení ASA-500, s dosahem 22 námořních mil, obsluhu tvoří sedm osob. Je zde nainstalováno šest slunečních panelů, deset akumulátorů a světlo-optické zařízení, které svítí záblesky bílého světla s dosvitem 8 nm.
Od roku 2002 je maják zapsán do Seznamu kulturních památek Murmanské oblasti (Список вновь выявленных объектов на территории Мурманской области, представляющих историческую, научную или иную художественную ценность) pod číslem Jfe 7/316.[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- výška věže 22 m,
- světelný zdroj 94 m n. m.[4]
- dva záblesky bílého světla každých 15 s
- výseč svitu 27°–358°
- dosvit 40,76 km
označení:[5]
- ARLHS ERU-124
- RU 2103–1205
- Admiralty L6534
- NGA 15464.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Святоносский маяк na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c Мир маяков, Святоносский маяк. lighthouse21v.narod.ru [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Святоносский маяк | Кольские Карты. www.kolamap.ru [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online.
- ↑ Lighthouses of Russia: Kola Peninsula. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online.
- ↑ Mys Svyatoy Nos Light. www.lighthousedigest.com [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online.
- ↑ Kola Peninsula / Svyatoy Nos lighthouse (mitko). World of Lighthouses [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatonosský maják na Wikimedia Commons - Kulturní památka Svatonosský maják
