Svatonosský maják

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatonosský maják
Maják v roce 2007
Maják v roce 2007
Lokace Kola, Murmanská oblast, Rusko
Souřadnice
Konstrukce dřevo
První stavba 1863
Označení/Konfigurace ARLHS ERU-124
RU 2103-1205
Admiralty L6534
NGA 15464.
Výška 22 m
Dosah 22 nm (40,76 km)
Charakteristika dva záblesky bílého světla každých 15 s
Kód památky 5130330000

Svatonosský maják (rusky: Святоносский маяк) stojí na pobřeží poloostrova Kola v severním výběžku mysu Svatý nos v Barentsově moři v Murmanské oblasti v Rusku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1828 stála na mysu neosvětlená věž. V roce 1835 ministerstvo námořnictva rozhodlo o výstavbě sítě majáků pro vyšší bezpečnost námořní dopravy v Barentsově a Bílém moři. Na mysu Svatý nos bylo plánováno postavit litinový nebo železný maják, ale pro nedostatek financí bylo rozhodnuto postavit maják dřevěný.[1][2] V blízkosti majáku byl postaven dům pro správce majáku, kasárna a koupelna. Později byla dovezena věž a osvětlovací systém.

Prvním majákem byla žlutá osmiboká pyramidová věž s kovovou lucernou, ve které bylo osmnáct lamp a osmnáct reflektorů. Výška věže byla 17,4 m a světelný zdroj byl ve výšce 89,4 m n. m. Maják byl postaven v srpnu 1863 a byl v činnosti od 1. srpna do 30. října v daném roce.[1][2] Prvotní obsluhu tvořila jednotka sedmi osob, která bydlela přímo u majáku. Po úmrtí několika členů posádky na kurděje, v období zimy bydleli ve Varguze. V roce 1864 byl maják posvěcen.[2] Od roku 1866 maják byl v civilní správě. V roce 1890 byla na maják instalována Fresnelova čočka a věž byla přestavěna.[3]

V roce 1871 bylo na ostrov dovezeno třiliberní signální dělo, které jako první v Rusku sloužilo jako zvukové signalizační zařízení. V roce 1872 bylo instalováno jako první v Rusku pneumatické akustické signalizační zařízení (nautofon) s ručním kompresorem. V mlze byl zvuk nautofonu slyšet do vzdálenosti 3–4 námořních mil.[2] Nový nautofon byl instalován v roce 1890.

V roce 1910 byl na maják zaveden telefon. Koncem třicátých let 20. století bylo zavedeno elektrické osvětlení.

Maják na poštovní známce

V roce 2005 byl maják zobrazen na poštovní známce Ruska.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dřevěná věž z osmibokého základu přechází do osmibokého prolomeného komolého jehlanu a je vysoká 22 m. Věž je ukončena ochozem a lucernou. Světelný zdroj v lucerně je ve výšce 94 m n. m.

Na majáku je instalováno automatické světlo-optické zařízení ASA-500, s dosahem 22 námořních mil, obsluhu tvoří sedm osob. Je zde nainstalováno šest slunečních panelů, deset akumulátorů a světlo-optické zařízení, které svítí záblesky bílého světla s dosvitem 8 nm.

Od roku 2002 je maják zapsán do Seznamu kulturních památek Murmanské oblasti (Список вновь выявленных объектов на территории Мурманской области, представляющих историческую, научную или иную художественную ценность) pod číslem Jfe 7/316.[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • výška věže 22 m,
  • světelný zdroj 94 m n. m.[4]
  • dva záblesky bílého světla každých 15 s
  • výseč svitu 27°–358°
  • dosvit 40,76 km

označení:[5]

  • ARLHS ERU-124
  • RU 2103–1205
  • Admiralty L6534
  • NGA 15464.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Святоносский маяк na ruské Wikipedii.

  1. a b c Мир маяков, Святоносский маяк. lighthouse21v.narod.ru [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  2. a b c d Святоносский маяк | Кольские Карты. www.kolamap.ru [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  3. Lighthouses of Russia: Kola Peninsula. www.ibiblio.org [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  4. Mys Svyatoy Nos Light. www.lighthousedigest.com [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  5. Kola Peninsula / Svyatoy Nos lighthouse (mitko). World of Lighthouses [online]. [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]