Svatý Primitiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o římském mučedníkovi. O španělském mučedníkovi pojednává článek Svatý Fakundus a Primitiv.
Svatý
Primitiv
mučedník
NarozeníLazio, Římská říše
Úmrtí138
Tivoli, Lazio, Římská říše
Svátek10. května (18. července)
Rodičesvatá Symforosa a svatý Getulius
Místo pohřbeníŘím, Brno
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství,
pravoslavná církev
PatronemBrno, diecéze Tivoli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Primitiv (latinsky Primitivus) ( ? Lazio138 Tivoli) byl římský mučedník, dle katolického kalendáře spojený se svou matkou svatou Symforosou a dalšími šesti bratry.

Život[editovat | editovat zdroj]

Primitiv se narodil jako syn Symforosy a Getulia, který působil jako tribun v Římských legiích. Getulius následně na svoji funkci rezignoval a nechal se pokřtít. Za to mu poté římský císař Hadrianus nechal sťat hlavu. Nedlouho po jeho smrti byla zatčena i jeho manželka Symforosa a jejich 7 synů, včetně Primitiva. Poté, co Symforosa odmítla obětovat římským božstvům, byla mučena a poté popravena. Její tělo bylo hozeno do řeky Aniene.

Následujícího dne císař povolal jejich sedm synů a pokusil se je přimět také obětovat bohům. Všichni odmítli a proto je nařídil přivázat k sedmi kůlům vztyčeným kolem Herkulova chrámu. Císař nařídil všech sedm mučit a nakonec je nechal probodnout mečem. Jejich těla byla hozena do hromadného hrobu v hlubokého příkopu na místě, které poté pohanští kněží nazývali Ad septem Biothanatos. Poté, co pronásledování Křesťanů ustalo, byla jejich mučednická těla křesťanskou komunitou vyjmuta z hrobu a pohřbena na vrchu u římské dálnice 14 km od Říma zvaném Via Tiburtina.[1]

Ostatky Primitiva[editovat | editovat zdroj]

Dle pramenů Primitiv pomohl svou přímluvou 12 osobám, jedné k životu, 11 od nemocí. Jako světec byl v 2. století nebo 3. století pravděpodobně přesunut do monumentálních křesťanských Kalixtových katakomb v Římě.

V 17. století v rámci boje proti protestantskému obrazoborectví bylo Římskokatolickou církví rozhodnuto, že do zemí Evropy zasažených náboženskými válkami budou přemístěny ostatky řady antických světců. Ostatky přisuzovány právě Primitivovi byly v roce 1636 převezeny z Kalixtových katakomb do Brna. Olomouckým biskupem Františkem z Ditrichštejna byl spolu s dalším svatým Konstantinem prohlášen za brněnského patrona. Další relikvie Svatého Primitiva se od roku 1851 nachází v katolickém kostele svatého Davida františkánského řádu v obci Pantasaph v severním Walesu.[2] Dnes se ostatky v Brně nachází v jezuitském kostele Panny Marie. Jeho umělecké ztvárnění se také nachází na sousoší sloupu Nejsvětější Trojice na brněnském Zelném trhu.[3][4]

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Údaje o existenci svaté Symforosy a jejích sedmi synech jsou obsaženy v Martyrologium Hieronymianum z druhé poloviny 5. století, avšak jména synů se v dalších pramenech liší. Primitiv je tedy součástí římského martyrologia jen zastoupeně. V některých pramenech je Primitiv udáván také jen jako společník svatého Getuilia.[5] Mučednictví Primitiva nebylo zrušeno, avšak dne 14. února 1969 byl Primitiv spolu se svou matkou Symforosou a dalšími 6 bratry papežem Pavlem VI. odebrán ze všeobecného římského kalendáře z důvodu nedostatku důkazů o jejich životě a přílišnou podobností s umučením svaté Felicity Římské a jejich 7 synů taktéž v 2. století.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Saint Symphorosa [online]. Catholic Encyclopedia [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Pantasaph - St David [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina. Ostatky patronů Brna byly uloženy do bočních oltářů jezuitského kostela. PROGLAS. 2016-11-01. Dostupné online. 
  4. HEROLD, Miroslav. Svatí Primitiv a Konstantius, barokní ochránci města Brna. Brno v minulosti a dnes. Roč. 2016, čís. 29, s. 99–136. ISSN 0524-689X. 
  5. Lexikoneintrag zu »Getulius, SS.«. Vollständiges Heiligen-Lexikon, Band 2. [online]. Augsburg: [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (německy) 
  6. VONDRUŠKA, Isidor. Kalendarium Svatých. In: [s.l.]: [s.n.], 1935. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]