Sulfid rhenistý
| Sulfid rhenistý | |
|---|---|
_sulfide-2D.png) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid rhenistý |
| Anglický název | Rhenium(VII) sulfide |
| Německý název | Rhenium(VII)-sulfid |
| Sumární vzorec | Re2S7 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12038-67-4 |
| SMILES | S=[Re](=S)(=S)S[Re](=S)(=S)=S |
| InChI | 1S/2Re.7S |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 596,869 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sulfid rhenistý je chemická sloučenina s vzorcem Re2S7.[1] Lze jej připravit reakcí rhenistanů se sulfanem v prostředí kyseliny chlorovodíkové.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Sulfid rhenistý lze připravit zahříváním kovového rhenia se sírou nebo oxidu rhenistého se sulfanem:
- 2 Re + 7 S → Re2S7
- Re2O7 + 7 H2S → Re2S7 + 7 H2O
Sulfid rhenistý lze připravit i reakcí rhenistanu se sulfanem:[2]
- 2 KReO4 + 7 H2S + 2 HCl → Re2S7 + 2 KCl + 8 H2O
Reakce[editovat | editovat zdroj]
Kalcinací na 600 °C ve vakuu se rozkládá na sulfid rheničitý a síru:[1]
- Re2S7 → 2 ReS2 + 3 S
Zahříváním na vzduchu ho lze převést na oxid:
- 2 Re2S7 + 21 O2 → 2 Re2O7 + 14 SO2
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(VII) sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1296–1297.
- ↑ GERMAN, K. E.; OBRUCHNIKOVA, Ya. A.; SAFONOV, A. V. Kinetics of the formation of precipitates and the physicochemical properties of technetium-99 and rhenium sulfides according to small-angle X-ray scattering and ultramicrocentrifugation data. Russian Journal of Inorganic Chemistry. 2016-11, roč. 61, čís. 11, s. 1445–1450. Dostupné online [cit. 2023-09-14]. ISSN 0036-0236. DOI 10.1134/S0036023616110061. (anglicky)