Styracosaurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxStyracosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 75,5 až 75 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Model styrakosaura z polského Baltówa
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Reptilia)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád ptakopánví (Ornithischia)
Podřád Cerapoda
Infrařád ceratopsové (Ceratopsia)
Nadčeleď Ceratopsoidea
Čeleď Ceratopsidae
Podčeleď Centrosaurinae
Tribus Centrosaurini
Rod Styracosaurus
Lambe, 1913
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Styracosaurus („ještěr s bodci“) byl druhem býložravého dinosaura z čeledi Ceratopsidae, jež kulminovala obrovskými rohatými dinosaury, jakým byl např. Triceratops z úplného konce křídy. Objevil se také ve filmu Cesta do pravěku.

Období existence[editovat | editovat zdroj]

Replika lebky styrakosaura, umístěná v expozici Zoologické zahrady ve Zlíně.

Styracosaurus byl pozdně křídovým rohatým dinosaurem. Žil před přibližně 75,5 až 75 miliony let (geologický stupeň/věk kampán). Jeho výskyt tedy spadal do období velkého početního i druhového rozmachu ceratopsidních dinosaurů na území současného západu Severní Ameriky. Své ekosystémy tak sdílel s několika dalšími druhy ceratopsidních dinosaurů.[1]

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Při hmotnosti kolem 1,8 tuny byl tento bizarní ceratopsid dlouhý kolem 5,1 až 5,5 metru.[2][3] V plecích dosahoval výšky asi 1,8 metru. Patřil tedy ke středně velkým zástupcům této čeledi. Roh nad nozdrami mohl dosahovat délky až 60 cm a byl nebezpečnou zbraní. V roce 2020 byl z Alberty popsán nedospělý (juvenilní) jedinec druhu S. albertensis, dosahující asi 80 % velikosti dospělých exemplářů.[4]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli se k rodu Styracosaurus řadí 3 druhy - S. albertensis, S. ovatus a S. parksi - je přitom možné, že poslední jmenovaný je jen mladším synonymem druhu S. albertensis. V roce 1930 stanovený druh S. ovatus byl však rozeznán jako samostatný rod a v roce 2010 přejmenován jako Rubeosaurus ovatus. Přímým evolučním potomkem styrakosaura může být druh Stellasaurus ancellae, objevený v sedimentech souvrství Two Medicine na území Montany.[5]

Novější výzkum však dokládá vysokou variabilitu ve tvarech lebky a její ornamentace u rodu Styracosaurus. Druh R. ovatus tak může být ve skutečnosti jen mladším synonymem styrakosaura.[6]

Kostra styrakosaura

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Weishampel, David B.; et al. (2004). "Dinosaur Distribution", in The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. str. 517–606. ISBN 0-520-24209-2
  2. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 261 (anglicky)
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 51). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. Caleb Brown, Robert Holmes & Phillip Currie (2020). A subadult individual of Styracosaurus albertensis (Ornithischia: Ceratopsidae) with comments on ontogeny and intraspecific variation in Styracosaurus and Centrosaurus. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology, 8(1): 67-95. doi: https://doi.org/10.18435/vamp29361
  5. Wilson, John P.; Ryan, Michael J.; Evans, David C. (2020). "A new, transitional centrosaurine ceratopsid from the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of Montana and the evolution of the 'Styracosaurus-line' dinosaurs". Royal Society Open Publishing. 7 (4). doi: 10.1098/rsos.200284
  6. Robert B.Holmes, Walter Scott Persons, Baltej Singh Rupal, Ahmed Jawad Qureshi & Philip J. Currie (2019). Morphological variation and asymmetrical development in the skull of Styracosaurus albertensis. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.104308

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Glut, Donald F. (1997). "Styracosaurus". Dinosaurs: The Encyclopedia. Jefferson, North Carolina: McFarland & Co. pp. 865–868. ISBN 0-89950-917-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]