Strana typu firmy
Strana typu firmy,[1] také strana-firma[1] (anglicky: Business-firm party nebo také Entrepreneurial party)[2], je model politické strany, který v roce 1999 vytvořili Jonathan Hopkin a Caterina Paolucciová při zkoumání typologie italské strany Forza Italia a španělského subjektu Unie demokratického středu.[3]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Středobodem těchto stran je tzv. politický podnikatel,[2] s cílem možného prosazování obchodních zájmů skrze stranu.[4] Strany-firmy jsou řízeny autoritativním stylem, stranické struktury a rozhodovací procesy v těchto stranách jsou výrazně oslabeny ve prospěch politického podnikatele.[2][5] Ten stranu financuje a řídí nebo se na jejím řízení výrazně podílí,[2] a to stylem, který je podobný řízení skutečné firmy.[4] Pro tento model politické strany není důležité ideologické vyhranění. Jedná se o strany, které své postoje přizpůsobují aktuálním náladám veřejnosti. Voliče vnímá spíše jako povrchní konzumenty, než lidi vyznávající určité ideologie či hodnoty.[2] Dále je pro ně typické, že jejich vůdcové ovládají velkou část médií v zemi svého působení.[6] Na řešení různých problémů si tyto strany často najímají externí odborníky.[2]
Strany-firmy se podle Hopkina s Paolucciovou typicky etablují v zemích s krátkým či narušeným tradičním vývojem demokratické politiky, což obvykle signalizuje nízkou úroveň kontinuity politických stran i jejich malou institucionalizaci.[4] Podle politologa Miroslava Nováka firemní strany „využívají slabosti státu, který se snaží ovládnout“.[2]
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Příklady těchto stran jsou v Česku ANO 2011 Andreje Babiše a Věci veřejné Víta Bárty. V Itálii mezi tyto strany patří Forza Italia Silvia Berlusconiho.[2][4][7] Britský týdeník The Economist Babiše v roce 2013 označil za „českého Berlusconiho“.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Vít Hloušek. Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy [online]. Politologický časopis, 2012 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. DOI 10.5817/PC2012-4-322.
- ↑ a b c d e f g h JUST, Petr; CHARVÁT, Jakub. Business-Firm Parties and the Czech Party System after 2010 [online]. Academia.edu, 2016 [cit. 2017-12-04]. S. 83–88. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hopkin, Paolucci 1999: 308–310
- ↑ a b c d e BUREŠ, Oldřich. Private Security Companies: Transforming Politics and Security in the Czech Republic. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-137-47752-1. S. 98–99. (anglicky)
- ↑ KOPEČEK, Lubomír; SVAČINOVÁ, Petra. Kdo rozhoduje v českých politických stranách? Vzestup nových politických podnikatelů ve srovnávací perspektivě [online]. Středoevropské politické studie, 2015 [cit. 2017-12-04]. Kapitola 6., 7., 8. a 9. [Dále jen: Kopeček, Svačinová]. Dostupné online.
- ↑ Kopeček, Svačinová, kapitola 10. Média
- ↑ Kopeček, Svačinová, kapitola 1. Úvod, 10. Média
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HOPKIN, Jonathan; PAOLUCCI, Caterina. The business firm model of party organisation: Cases from Spain and Italy. European Journal of Political Research. Roč. 35, čís. 3, s. 307–339. Dostupné online. ISSN 1475-6765. DOI 10.1111/1475-6765.00451. (anglicky)