Stingray (torpédo)
| Stingray | |
|---|---|
 | |
| Typ | lehké torpédo |
| Místo původu |  Spojené království |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1983-dosud |
| Používána | 5 zemí světa |
| Historie výroby | |
| Výrobce | BAE Systems |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 267 kg[1] |
| Délka | 2,6 m |
| Účinný dostřel | 8-11 km |
| Průměr | 330 mm |
Stingray je britské lehké 330mm torpédo vyráběné společností GEC-Marconi, kterou později odkoupila firma BAE Systems. Začalo se používat v roce 1983 a dnes je ve výzbroji Britského královského námořnictva, Norského královského námořnictva, Thajského královského námořnictva, Rumunského námořnictva a Marockého královského námořnictva.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
V 50. letech 20. století bylo Britské královské námořnictvo vyzbrojeno britskými torpédy Mk 30, která byla shazována ze vzduchu. Jednalo se o pasivní samonaváděcí zbraně, které se spoléhaly na detekci hluku z ponorkových cílů. S poklesem hladiny hluku z ponorek se však tyto zbraně staly neúčinnými. Návrh britského torpéda Mk 31, které mělo využívat aktivní echolokační sonar, nebyl vládou schválen k výrobě. V šedesátých letech byla pro Royal Navy zakoupena americká torpéda Mk 44, která tuto úlohu plnila, a později byla nahrazena americkými torpédy Mk 46.
Snaha nebýt závislý na nákupu amerických torpéd vedla v roce 1964 k zahájení výzkumného programu vývoje britského torpéda. Původně bylo označeno jako NASR 7511 (Naval and Air Staff Requirement), koncem 70. let 20. st. bylo označeno jako torpédo Sting Ray.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Konstrukční studie z poloviny 60. let navrhovaly, aby za bojovou hlavicí byla umístěna nádrž s polyethylenglykolem. Tento polymer by se vylučoval na přídi torpéda, aby se snížil součinitel odporu vzduchu. Experimenty s torpédy poháněnými vztlakem v roce 1969 ukázaly snížení součinitele odporu až o 25 %. V roce 1969 však byl tento plán zamítnut ve prospěch nesení větší baterie.
Naváděcí systém vyvinutý v polovině 60. let obsahoval rotující magnetický disk, na němž byly vyleptány akustické algoritmy, ale ten byl nahrazen technologií integrovaných obvodů, protože disk někdy nevydržel náraz zbraně do moře při odpálení z velké výšky.
Původní koncepce hlavice počítala s jednoduchou všesměrovou výbušnou náloží. Studie ze 70. let však ukázaly, že by byla nedostatečná proti velkým ponorkám s dvojitým trupem, které tehdy vstupovaly do služby. Při výrobě zbraně byla použita hlavice se směrovanou energií.
V roce 1976 musely být návrhy zcela přepracovány. Výměna projektu za nákup hotového amerického torpéda nepřipadala v úvahu, protože se očekávalo, že torpédo bude lepší, a navíc by bylo celé navrhnuté a vyrobené ve Velké Británii.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Torpédo bylo vyráběno v závodech MSDS v Nestonu v hrabství Cheshire a MUSL ve Farlingtonu a Waterlooville u Portsmouthu. Naváděcí systémy vyráběla firma Sperry Gyroscope Company.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Původní provozní verze torpéda (Sting Ray Mod 0) je oficiálně jako ta, která vstoupila do služby v roce 1983, ačkoli kniha Marka Higgitta Through Fire and Water (2013), která vypráví příběh britské fregaty HMS Ardent během války o Falklandy, uvádí, že operační torpéda Stingray byla na loď převedena těsně před jejím vyplutím 19. dubna 1982 za podmínek velkého utajení. Je poháněno tryskovým čerpadlem poháněným elektromotorem. Energii dodává hořčíková / stříbro-chloridová baterie. Způsob pohonu kombinuje vysokou rychlost, hloubkové ponory, obratnost a nízkou hladinu hluku. Informace o cíli a prostředí poskytuje zbrani odpalovací platforma. Po vypuštění funguje autonomně, taktický software vyhledá cíl pomocí aktivního sonaru a poté jej bez další pomoci navádí. Software je navržen tak, aby se vypořádal s použitím protiopatření ze strany cíle. Zbraň je určena k odpálení z letadel s pevným nebo rotujícím křídlem a z hladinových válečných lodí proti ponorkovým cílům.
Vývoj torpéda stál 920 milionů liber. Torpédo Mark 24 Tigerfish odpalované z ponorek rovněž překročilo svůj původní rozpočet.[2]
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Technické specifikace[editovat | editovat zdroj]
- Průměr: 330 mm
- Hmotnost: 267 kg
- Hmotnost bojové hlavice: 45 kg
- Délka: 2,6 m
- Maximální rychlost: 45 uzlů (83 km/h)
- Dosah: 8-11 km
- Operační ponor: 800 m
- Naváděcí systém: aktivní/pasivní sonar
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sting Ray (torpedo) na anglické Wikipedii.
- ↑ Sting Ray [online]. weaponsystem.net [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ BAE Sting Ray Torpedo [online]. seaforces.org [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (angličtina)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sting Ray na Wikimedia Commons
