Přeskočit na obsah

Atentát na Hitlera z 20. července 1944

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soubor:Claus Schenk Graf von Stauffenberg - Helmuth James Graf von Moltke.jpg
Klíčové osobnosti spiknutí, hrabata Claus Schenk von Stauffenberg a Helmuth James von Moltke na poštovní známce

Stauffenbergův pokus o převrat bylo rozsáhlé spiknutí, jehož cílem byla likvidace Hitlera a odstavení jeho spolupracovníků od moci. Spiklenci doufali, že se jim poté podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akce představuje jeden z vrcholů německého protinacistického odboje.

Vlastní převrat odstartoval 20. července 1944 atentát na Hitlera, který provedl osobně vůdce spiknutí, plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Neúspěch z atentátu, z něhož Hitler vyšel jen lehce raněn (za což mohla jednak slabá nálož, jedna fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem ochránil masivní dubový stůl), znamenal fakticky neúspěch celého spiknutí, byť se jeho účastníci ještě pokusli převzít moc.

Po převratu následovalo masové zatýkání, divadelní procesy před Lidovým soudem a likvidace všech podezřelých z účasti na atentátu. Nakonec tedy došlo k tomu, že byla zlikvidována většina opozice mezi nejvyššími armádními důstojníky a Hitler si zabezpečil vládu až do úplného konce.

Příprava převratu

Poté, co se 6. června 1944 vylodily spojenecké jednotky v Normandii, se spiklenci rozhodli o konečný atentát na Adolfa Hitlera. Hrabě Stauffenberg vypracoval plán s krycím názvem Valkýra. Plán počítal s tím, že po atentátu bude obsazen spiklenci Berlín a další klíčové města Německa a pozatýkáni vůdčí členové SS a NSDAP.

Do pokusu o převrat bylo zainteresovaných mnoho vysokých osobností jako např. Ludwig Beck, Erich Höpner, Erwin Rommel, Hans Speidel a Hellmuth Stieff. Stauffenber chtěl při atentátu spolu s Hitlerem také zlikvidovat Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa. Tento důvod donutil ve dvou případech (11. a 15. července) ustoupit od plánu.

Avšak po následné poradě bylo dohodnuto, že další pokus o atentát bude proveden 20. července, i přesto, že zde nebudou přítomni ani Himmler ani Göring.

Průběh atentátu

20. července 1944 v 8 hodin odstartovalo na letišti v Rangsdorfu kurýrní letadlo s Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeftenem. Aktovka, kterou převáželi, obsahovala 2 balíčky po 1 kg výbušniny. Po příjezdu do Vlčího doupěte v Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora von Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Freyend mu poskytl vlastní ubikaci. Zde Stauffenberg a von Haeften aktivovali bombu. Zde došlo k jejich prvnímu pochybení, bombu sestavili jen z jednoho plátu plastické trhaviny, i přesto, že v plánu bylo započítány dva.[1]. Poté Stauffenberg vešel do poradní místnosti, kde položil aktovku asi metr od Hitlera.[2].

Za fingované záminky, nutného telefonátu, se Stauffenberg dostal z budovy a nasedl do automobilu k von Haeftenovi.[3]. Krátce poté, co ukrytá bomba vybuchla (cca 12:42) dojeli k první bráně, kde byli bez problémů puštěni. S menšími problémy projeli i druhou branou a poté směřovali k letišti. Zde nasedli do letadla a odletěli do Rangsdorfu.

Stauffenberg, aniž by se ujistil, že je Hitler mrtev, vydal rozkazy k provedení Valkýra. I přes snahu Ericha Fellbiegela se nepodařilo odříznout Vlčí doupě od světa a nakonec se ukázalo, že Hitler atentát přežil. Po této zprávě docházelo opět k předání moci do rukou nacistů. Po potlačení převratu byly vůdčí osobnosti popraveny. Po výsleších se zjistilo, že v této věci byl zapleten i Rommel, ten dostal na vybranou, popravu nebo sebevraždu s tím, že bude uveřejněno, že zemřel na zranění, které utrpěl na východní frontě. Zvolil si druhou možnost. 21. července spáchal na frontě sebevraždu i generál Henning von Tresckow. 10. srpna byl popraven Stauffenbergův bratr Berthold.

Porada se za normálních okolností konala vždy v bunkru, vzhledem ke krásnému letnímu počasí bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se bude konat v lehkém dřevěném baráku venku. Je velmi pravděpodobné, že tlaková vlna by v betonovém bunkru spolehlivě zabila všechny lidi přítomné v místnosti, v lehkém dřevěném baráku však měla mnohem menší ničivý účinek, což nakonec vedlo k tomu, že Adolf Hitler i tento atentát přežil.

Účastníci schůzky ve Wolfschanze

Oběti útoku

Zabiti:

Zraněni:

Reference

  1. ↑ ROGER, Moorhouse. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 318. 
  2. ↑ ROGER, Moorhouse. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 318. 
  3. ↑ ROGER, Moorhouse. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 319. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Atentát_na_Hitlera_z_20._července_1944&oldid=2763343“