Stanislav Feikl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanislav Feikl
Akademický malíř Stanislav Feikl
Akademický malíř Stanislav Feikl
Narození12. listopadu 1883
Dolní Sytová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1933 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Feikl (12. listopadu 1883 Dolní Sytová[1]7. ledna 1933 Praha) byl český akademický malíř krajinář a portrétista.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé chalupnické rodiny v Podkrkonoší. Studoval na pražské umělecko-průmyslové škole před r. 1905 a po I. sv. válce  u profesora Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani v jednom případě však není uveden mezi absolventy těchto uměleckých škol. Jeho starší bratr František Feikl (18771910) byl rovněž malířem - impresionistou, byť méně známým. Spáchal sebevraždu v r. 1910. [3]

V roce 1911 se Stanislav Feikl oženil s Růženou Mansfeldovou (nar. 1878) z Bubenče. Ateliér měl nejdřívě na rohu Vinohradské a Budečské nad kavárnou Nizza. Pro inspiraci prostupně procestoval Rusko, Turecko, Dalmácii a severní Itálii.

V r. 1906 vystavuje s bratrem Františkem na Výstavě mladého umění v Jičíně. V r. 1907 ku příležitosti otevření Městského divadla na Vinohradech vystavuje s vinohradskými výtvarníky pod patronací Měšťanské besedy vinohradské. V r. 1914 obdržel Turkovu cenu a Moderní galerie od něj zakoupila obraz s pražským motivem. Před I. sv. válkou pravidelně vystavuje na Výročních výstavách Krasoumné jednoty v Rudolfínu. Zřejmě od r. 1914 je členem Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavoval i v Londýně, Bergenu a v Oslo.

V r. 1915 poprvé souborně vystavuje v Rubešově salonu v Praze (30 obrazů). Zlatá Praha reprodukuje jeho obraz Anežský dvůr. Pozornost této výstavě ve svých referátech ve Zlaté Praze a v Národních listech věnuje K. B. Mádl. Kladně hodnotí jeho obrazy Podzim a Melantrichova ulice a dále píše "Slavíčkovy stopy snadno objevíme v mnoha pohledech pražských, v nichž Feikl takřka hledá a vidí Slavíčkovýma očima jak liniové konfigurace, tak barvy, tóny, jejich sílu a míru i skladnost."

V r. 1916 v Beránkově obchodním domě na Vinohradech se účastní výstavy "Naše Praha v umění výtvarném". V r. 1917 vystavuje u Rubeše společně s Cínou Jelínkem obrazy na téma "Zima v Krkonoších". Český svět z této výstavy reprodukuje jeho dva obrazy Z Benecka. V r. 1920 podniká malířskou cestu do Tater s Otou Bubeníčkem, Cínou Jelínkem a Vítem Skálou, následně společně vystavují v Praze. Český svět z této výstavy reprodukuje jeho obrazy Lomnický štít a Ze Štrby. V r. 1925 vystavuje v Museu Hradce Králové se sochařem J. Pašou. V r. 1926 po přestálé těžké nemoci maluje portrét prezidenta Masaryka pro Moravskou Ostravu. Samostatně opětovně vystavoval v Rubešově salonu v Praze v l. 1923 a 1929.

Méně znám je svými  ženskými portréty, včetně aktů. Některé jeho akty v pastelu i oleji prozrazující školu V. Nechleby reprodukuje v první polovině dvacátých let Český svět a Zlatá Praha, např. Půlakt, Studie a Akt před zrcadlem. V rámci II. výstavy vinohradských výtvarníků představil svoji Studii dívky. Mck ve Zlaté Praze (15. 6. 1922) píše "Studie dívky je malířská studie vzácné delikátnosti, kde světlo hraje po tvarech v bohatě odstíněné stupnici, davajíc jim krásu snu i tryskajícího života."

St. Feikl rovněž maloval impresionistické obrazy z jihočeského Doudlebska. V r. 1930 vychází kniha Jana Petra "Doudlebským krajem" s jeho reprodukcemi.

Na sklonku života pobýval u svého syna v Mostecké ulici na Malé Straně, v jejímž okolí dlouhá léta čerpal své pražské motivy.

Zemřel roku 1933 raněn mrtvicí a byl pohřben v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově v Praze. Stanislav Feikl je i dnes znám především svými obrazy staré Prahy, které maloval pod vlivem Antonína Slavíčka. Jan Petr ve své vzpomíce píše: "Maluje staropražská zákoutí a dvory, bizarní střechy s arkýři a věžičkami, kostely, ulice a trhy na náměstích, dovede dáti tomu všemu onu zvláštní náladu a patinu svým osobitým koloritem, měkkým, jakoby zastřeným."

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1866-1893 v Dolní Sytové, sign.5686, ukn 5717, str.330. Dostupné online.
  2. Nový velký ilustrovaný slovník naučný, svazek VII., Elektrické visuté dráhy-Fuscamin. Praha: Gutenberg, 1930. 339 s. Dostupné online. S. 169. 
  3. Archivovaná kopie. www.muzeumsemily.eu [online]. [cit. 2010-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-22. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936.
  • Petr, Jan: Za malířem dobrým člověkem. Venkov, roč. 28, č. 273, 22. 11. 1933, s. 2.
  • Mádl, K. B.: Stanislav Feikl. Národní listy, roč. 55, č. 121, 2. 5. 1915, s. 9.
  • Mádl, K. B.: Výstava St. Feikla. Zlatá Praha, roč. 32, č. 29, 30. 4. 1915, s. 344.
  • -t-: U mistra Feikla v ateliéru. Národní listy, roč. 66, č. 261, 23. 9. 1926, s.3.