Střídavá péče (film)
| Střídavá péče | |
|---|---|
| Původní název | Jusqu'à la garde |
| Země původu |  Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 93 min |
| Žánr | filmové drama |
| Scénář | Xavier Legrand |
| Režie | Xavier Legrand |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Denis Ménochet Léa Druckerová Jean-Marie Winling Jean-Claude Leguay Julien Lucas … více na Wikidatech |
| Produkce | Alexandre Gavras |
| Kamera | Nathalie Durand |
| Kostýmy | Laurence Forgue |
| Střih | Yorgos Lamprinos |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra |  8. září 2017 7. února 2018 19. července 2018 |
| Distribuce | Mozinet |
| Ocenění |  Q117832898 (2018)César des lycéens (2019) Q123472301 |
| Střídavá péče na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Střídavá péče (originální francouzský název Jusqu'à la garde) je francouzské filmové drama z roku 2017, debutový celovečerní film režiséra Xaviera Legranda. Hlavní role rozvedených a nesmiřitelných rodičů nezletilého chlapce, o jehož výchovu se nyní soudí, ztvárnili Denis Ménochet a Léa Drucker. Film obdržel několik ocenění, včetně ceny za nejlepší debut a Stříbrného lva za režii na Benátském filmovém festivalu[1] a čtyř Césarů pro nejlepší film, nejlepší původní scénář, nejlepší střih a nejlepší herečku pro Léu Drucker.[2] V roce 2018 film vyhrál cenu pro nejlepší film sekce „Nová Evropa“ na pražském Febiofestu.[3] Snímek tematicky i hereckým obsazením navazuje na krátký Legrandův film Než o všechno přijdeme z roku 2014.[4]
Děj[editovat | editovat zdroj]
Miriam a Antoine, rozvedení rodiče jedenáctiletého Juliena, se urputně soudí o jeho výchovu. Miriam žádá o úplný zákaz styku s otcem, zatímco Antoine trvá na střídavé péči. Ačkoli fyzický zjev obou rodičů (útlá vystresovaná žena a statný, poněkud hrubě vyhlížející muž) částečně podporuje Miriamino líčení svého bývalého manžela jako hrubiána a násilníka, jenž je schopen ublížit dokonce i vlastní dceři, soudkyně trpělivě vyslechne právní zástupce obou stran a nakonec skutečně rozhodne o střídavé péči.
Miriam, její rodina i samotný Julien jsou nuceni rozhodnutí soudu akceptovat, a tak chlapce čeká každý druhý víkend strávený s otcem, jehož vlastně nemá rád, bojí se ho a označuje ho – již ve svém dopisu soudu – pouze zájmenem „Tamten“. Během těchto víkendů pobývají oba u Antoinových rodičů, kteří se k svému vnukovi chovají poměrně snesitelně, ovšem samotný Antoine velmi rychle přestane předstírat nezištné úmysly a začne Juliena zneužívat k morálnímu nátlaku na ostatní členy rodiny. Dokonce se mu podaří zjistit nové bydliště rodiny, která se právě ze strachu před ním odstěhovala na neznámé místo – chlapec mu tuto adresu nechce prozradit, vzdoruje a když to nejde jinak, dokonce od něj uteče, ale Antoine nekompromisně využije své duševní a částečně i fyzické převahy – a s cizími klíči nakonec stane přímo v nové předsíni své bývalé manželky. Tu horoucně ubezpečuje, že svého chování lituje a že se změnil, ale když ji následně fyzicky napadne během oslavy jejich mezitím už dospělé dcery, je jasné, že jeho slova, ač v danou chvíli pravděpodobně upřímné, v žádném případě neodpovídají realitě.
Vyvrcholením celého období „střídavé péče“, které je jedním velkým omylem a během něhož malý Julien prožívá akorát narůstající hrůzu z otcova výbušného chování (kvůli němuž Antoina dokonce vyhodí z domu vlastní rodiče), je noční „návštěva“ nespokojného a žárlícího exmanžela u Miriam. Ta je sama doma s Julienem, a když ignoruje Antoinovy telefonáty, je přesvědčena, že nastane klid – alepoň pro daný den. Až výstřely z brokovnice ji přesvědčí o opaku. Když se Antoine, nehledě na přítomnost svého údajně milovaného dítěte, postupně prostřílí vchodovými dveřmi dovnitř a stane před zamčenou koupelnou, kde se ve vaně schovávají k smrti vyděšená Miriam i s Julienem, policie je už na cestě, ale nebýt pozorné sousedky, celý případ mohl skončit tragicky.
V otevřeném závěru zůstává nezodpovězena otázka, zda státní systém alespoň teď ochrání zájmy zbytku rodiny, a zejména malého Juliena.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Denis Ménochet | Antoine Besson |
| Léa Drucker | Miriam Bessonová |
| Thomas Gioria | Julien |
| Mathilde Auneveux | Joséphine |
| Florence Janas | Sylvia |
| Mathieu Saïkaly | Samuel |
| Jean-Marie Winling | Joël, Antoinův otec |
| Jean-Claude Leguay | André, Miriamin otec |
Ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 2017
- Stříbrný lev pro nejlepšího režiséra na Benátském filmovém festivalu
- Cena Luigiho de Laurentiise pro nejlepší debutový celovečerní film na Benátském filmovém festivalu
- Cena diváků pro nejlepší evropský film na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu
- 2018
- Cena Louis Delluc za nejlepší debut
- 2019
- cena Prix Lumières za nejlepší debut
- César:
Nominace[editovat | editovat zdroj]
- César:
- César pro nejlepšího režiséra – Xavier Legrand
- César pro nejlepšího herce – Denis Ménochet
- César pro nejslibnějšího herce – Thomas Gioria
- César pro nejlepší kameru – Nathalie Durandová
- César pro nejlepší zvuk – Julien Sicart, Julien Roig, Vincent Verdoux
- César pro nejlepší filmový debut – Xavier Legrand
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SVÁTKOVÁ, Kateřina. Střídavá péče sklízí úspěch u kritiků i diváků, teď míří do českých kin. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-07-19 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Cenu César pro nejlepší film získalo drama Střídavá péče. Čestné ocenění dostal Robert Redford. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-23 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Nejlepší film Febiofestu je Střídavá péče. Snímek o nešťastném chlapci půjde do českých kin. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-03-22 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ↑ ROHÁČKOVÁ, Kristina. Psychologické drama Střídavá péče je brilantní snímek, který už si znovu nepustíte. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-07-26 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRUNTORÁD, Tomáš. Střídavá péče. Film a doba. 2018, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-24. ISSN 0015-1068. Archivováno 24. 2. 2019 na Wayback Machine.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- recenze filmu:
- MÜLLEROVÁ, Alena. Střídavá péče ukazuje nezastupitelnost hraného filmu. ArtZóna [online]. Česká televize, 2018-04-11 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ČÍŽKOVSKÁ, Jana. Skvělý francouzský debut Střídavá péče je mrazivá studie domácího násilí. Reflexe: Film! [online]. Český rozhlas, 2018-07-23 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ROHÁČKOVÁ, Kristina. Psychologické drama Střídavá péče je brilantní snímek, který už si znovu nepustíte. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-07-26 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Na hraně hororu. Ve Střídavé péči se z táty stal „tamten“. iDNES.cz [online]. 2018-07-19 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- KABÁT, Marcel. RECENZE: Střídavá péče. Francouzský film, který nemohl neuspět. Lidovky.cz [online]. 2018-03-27 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- ČECH, Marek. Střídavá péče – recenze filmu. E15 [online]. 2018-07-24 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online.
- filmové databáze:
- Střídavá péče v Česko-Slovenské filmové databázi
- Střídavá péče na Kinoboxu
- Střídavá péče v recenzním agregátoru Rotten Tomatoes (anglicky)
- Střídavá péče v Internet Movie Database (anglicky)
- Střídavá péče v databázi AlloCiné (francouzsky)