Střídavá péče (film)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Střídavá péče
Původní název Jusqu'à la garde
Země FrancieFrancie Francie
Jazyk francouzština
Délka 93 minut
Žánr filmové drama
Scénář a režie Xavier Legrand
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Denis Ménochet
Léa Drucker
Thomas Gioria
Kamera Nathalie Durandová
Střih Yorgos Lamprinos
Výroba a distribuce
Premiéra Itálie 8. září 2017
Francie 7. února 2018
Česko 19. července 2018
Střídavá péče na ČSFD Kinoboxu IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střídavá péče (originální francouzský název Jusqu'à la garde) je francouzské filmové drama z roku 2017, debutový celovečerní film režiséra Xaviera Legranda. Hlavní role rozvedených a nesmiřitelných rodičů nezletilého chlapce, o jehož výchovu se nyní soudí, ztvárnili Denis MénochetLéa Drucker. Film obdržel několik ocenění, včetně ceny za nejlepší debut a Stříbrného lva za režii na Benátském filmovém festivalu[1] a čtyř Césarů pro nejlepší film, nejlepší původní scénář, nejlepší střihnejlepší herečku pro Léu Drucker.[2] V roce 2018 film vyhrál cenu pro nejlepší film sekce „Nová Evropa“ na pražském Febiofestu.[3] Snímek tematicky i hereckým obsazením navazuje na krátký Legrandův film Než o všechno přijdeme z roku 2014.[4]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Miriam a Antoine, rozvedení rodiče jedenáctiletého Juliena, se urputně soudí o jeho výchovu. Miriam žádá o úplný zákaz styku s otcem, zatímco Antoine trvá na střídavé péči. Ačkoli fyzický zjev obou rodičů (útlá vystresovaná žena a statný, poněkud hrubě vyhlížející muž) částečně podporuje Miriamino líčení svého bývalého manžela jako hrubiána a násilníka, jenž je schopen ublížit dokonce i vlastní dceři, soudkyně trpělivě vyslechne právní zástupce obou stran a nakonec skutečně rozhodne o střídavé péči.

Miriam, její rodina i samotný Julien jsou nuceni rozhodnutí soudu akceptovat, a tak chlapce čeká každý druhý víkend strávený s otcem, jehož vlastně nemá rád, bojí se ho a označuje ho – již ve svém dopisu soudu – pouze zájmenem „Tamten“. Během těchto víkendů pobývají oba u Antoinových rodičů, kteří se k svému vnukovi chovají poměrně snesitelně, ovšem samotný Antoine velmi rychle přestane předstírat nezištné úmysly a začne Juliena zneužívat k morálnímu nátlaku na ostatní členy rodiny. Dokonce se mu podaří zjistit nové bydliště rodiny, která se právě ze strachu před ním odstěhovala na neznámé místo – chlapec mu tuto adresu nechce prozradit, vzdoruje a když to nejde jinak, dokonce od něj uteče, ale Antoine nekompromisně využije své duševní a částečně i fyzické převahy – a s cizími klíči nakonec stane přímo v nové předsíni své bývalé manželky. Tu horoucně ubezpečuje, že svého chování lituje a že se změnil, ale když ji následně fyzicky napadne během oslavy jejich mezitím už dospělé dcery, je jasné, že jeho slova, ač v danou chvíli pravděpodobně upřímné, v žádném případě neodpovídají realitě.

Vyvrcholením celého období „střídavé péče“, které je jedním velkým omylem a během něhož malý Julien prožívá akorát narůstající hrůzu z otcova výbušného chování (kvůli němuž Antoina dokonce vyhodí z domu vlastní rodiče), je noční „návštěva“ nespokojného a žárlícího exmanžela u Miriam. Ta je sama doma s Julienem, a když ignoruje Antoinovy telefonáty, je přesvědčena, že nastane klid – alepoň pro daný den. Až výstřely z brokovnice ji přesvědčí o opaku. Když se Antoine, nehledě na přítomnost svého údajně milovaného dítěte, postupně prostřílí vchodovými dveřmi dovnitř a stane před zamčenou koupelnou, kde se ve vaně schovávají k smrti vyděšená Miriam i s Julienem, policie je už na cestě, ale nebýt pozorné sousedky, celý případ mohl skončit tragicky.

V otevřeném závěru zůstává nezodpovězena otázka, zda státní systém alespoň teď ochrání zájmy zbytku rodiny, a zejména malého Juliena.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Denis Ménochet Antoine Besson
Léa Drucker Miriam Bessonová
Thomas Gioria Julien
Mathilde Auneveux Joséphine
Florence Janas Sylvia
Mathieu Saïkaly Samuel
Jean-Marie Winling Joël, Antoinův otec
Jean-Claude Leguay André, Miriamin otec

Ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

2017
2018
2019

Nominace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVÁTKOVÁ, Kateřina. Střídavá péče sklízí úspěch u kritiků i diváků, teď míří do českých kin. iROZHLAS.cz [online]. 2018-07-19 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. 
  2. Cenu César pro nejlepší film získalo drama Střídavá péče. Čestné ocenění dostal Robert Redford. iROZHLAS.cz [online]. 2019-02-23 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. 
  3. Nejlepší film Febiofestu je Střídavá péče. Snímek o nešťastném chlapci půjde do českých kin. Aktuálně.cz [online]. 2018-03-22 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. 
  4. ROHÁČKOVÁ, Kristina. Psychologické drama Střídavá péče je brilantní snímek, který už si znovu nepustíte. iROZHLAS.cz [online]. 2018-07-26 [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]