Společná ministerstva Rakouska-Uherska

Společná ministerstva Rakouska-Uherska byla tři ministerská portfolia, která zůstala společná oběma součástem Rakouska-Uherska, po provedení rakousko-uherského vyrovnání roku 1867 až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. Dohromady tvořila ministerskou radu pro společné záležitosti.

Historické souvislosti

Rakousko-uherské vyrovnání vstoupilo v platnost 15. prosince 1867. Šlo o soubor ústavních zákonů (někdy nazývané též prosincová ústava), které přetvářely Rakouské císařství na reálnou unii složenou ze dvou částí: Předlitavska (zjednodušeně Rakousko) a Zalitavska (zjednodušeně Uhersko). Obě tyto části získaly výrazné pravomoci a vlastní vlády. V společné kompetenci zůstaly jen pravomoci v oblasti zahraniční politiky, obrany a finančních otázek společných pro celé soustátí.^[1]

Vlastní vymezení společných ministerstev Rakouska-Uherska řešil zákon č. 146/1867 říšského zákoníku o společných záležitostech všech zemí habsburské monarchie.^[2]

Společná ministerstva

Ministerstvo zahraničních věcí: zodpovídalo za provádění zahraniční politiky monarchie, její diplomatické a obchodní zastupování. Jeho představitel zároveň měl funkci předsedy ministerské rady pro společné záležitosti a tedy byl faktickým předsedou vlády Rakouska-Uherska.
Ministerstvo války: mělo zodpovědnost za ozbrojené síly Rakouska-Uherska a vojenské otázky, ovšem s výjimkou povolování rekrutů (které bylo v pravomoci obou součástí monarchie). V kompetenci tohoto společného ministerstva byla i legislativa upravující plnění všeobecné branné povinnosti, dislokace vojska a zákonodárství týkající se postavení vojáků v civilním životě.
Ministerstvo financí: zodpovídalo za finanční otázky spojené s výdaji společného rozpočtu (tedy v zahraniční politice a vojenství). Ministr financí ale nerozhodoval o příjmech a měl tak jen formální roli účetního dozorce.^[3] Od 6. února 1879 ministři financí Rakouska-Uherska zastávali také funkci guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny.

Reference

↑ Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. S. 306.
↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 223–224.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.

[1] Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. S. 306.

[2] URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 223–224.

[3] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.

[1]

[2]

[3]

Ústavní a politický vývoj Rakouského císařství a Rakouska-Uherska (1848–1918)

Ústavní dokumenty	dubnová ústava (1848) • kroměřížská ústava (1849) • březnová ústava (1849) • silvestrovské patenty (1851) • říjnový diplom (1860) • únorová ústava (1861) • zářijový manifest (1865) • rakousko-uherské vyrovnání (1867) • prosincová ústava (1867) • chorvatsko-uherské vyrovnání (1868) • fundamentální články (1871) • dubnová ústava (1873) • Taaffeho volební reforma (1882) • Badeniho volební reforma (1896) • všeobecné a rovné volební právo (1907)

Legislativní a exekutivní tělesa	Říšský sněm (1848–1849) • Frankfurtský parlament (1848–1849) • Říšská rada (1861–1918) • Uherský sněm (1861–1918) • zemské sněmy (1861–1918) • rakousko-uherské delegace (1867–1918) • vláda Rakouského císařství (1848–1867) • vláda Předlitavska (1867–1918) • vláda Uherska (1867–1918) • společná ministerstva Rakouska-Uherska (1867–1918) • zemské výbory (1861–1918)