Sporák

Elektrický sporák s litinovými plotýnkami

Sporák (delším názvem kuchyňský sporák) je kuchyňské zařízení určené k tepelné přípravě jídel. Pracuje na bázi přeměny energie (elektrické nebo chemické) v teplo, které pak působí na připravované potraviny. Sporák má varnou plochu (k vaření, smažení apod.) a pečicí troubu, případně kombinovanou s grilem a/nebo s mikrovlnnou troubou. Samostatná varná plocha (zejména pro menší počet nádob) se označuje také jako vařič.

V industrializovaném světě převzala kamna místo otevřeného ohně a různých nádob na oheň. Slouží jako zdroj účinného a spolehlivého tepla. Kamna určená pro přípravu jídel (kuchyňská kamna) získala název sporák. S rozvojem ústředního topení sporák ztratil účel použití pro vytápění a zůstala mu pouze úloha v procesu přípravy pokrmů.

Sporák na uhlí

Nejzákladnějším druhem sporáku je ten, ve kterém se spalují tuhá paliva. V rozvojovém světě je stále zcela běžným zařízením. V této oblasti se vyvíjejí účinnější a ekologičtější konstrukce pro spalování biomasy. Modernější sporáky využívají jiné metody. V západních zemích jsou nejrozšířenější sporáky na zemní plyn a na elektřinu. Oba druhy sporáků jsou osvědčené a bezpečné, výběr mezi nimi je z podstatné části věcí osobních preferencí a toho, jaký zdroj energie je k dispozici. Pokud v domě není plynová přípojka, její zavedení může být velmi drahé. Zejména profesionální kuchaři často preferují plynové varné plochy (hořáky), protože jim umožňují přesněji a rychleji řídit proces vaření. Na druhou stranu mnohdy dávají přednost elektrickým troubám, které obvykle pracují rovnoměrněji. Podle štítků EnergyGuide (USA) a EnerGuide (Kanada) jsou plynové sporáky, vzato z pohledu celé životnosti, ekonomičtější. Dnešní hlavní výrobci sporáků nabízejí jak plynové, tak elektrické modely, mnoho z nich také sporáky kombinující plynovou varnou plochu a elektrickou troubu.

Moderní kuchyňské sporáky mají varnou plochu (desku), a jak již bylo řečeno, troubu. Varná plocha obsahuje hořáky (u plynových verzí), resp. plotny nebo jiné vymezené plochy (u elektrických verzí). Volně stojící sporáky mají varnou plochu a troubu pohromadě, u vestavné jsou samostatné, proto bývá varná plocha zabudována v kuchyňské lince, kdežto trouba může být vestavěna na jiném místě (ne nutně pod plochou). Vyrábějí se i samostatné varné plochy a samostatné trouby, které lze pak prakticky libovolně kombinovat.

Plynové sporáky

Plynový sporák

První plynové sporáky byly vyvinuty již ve 20. letech 19. století, šlo však jen o izolované experimenty. Na Velké výstavě v Londýně v roce 1851 byl sice předveden plynový sporák, ovšem komerční úspěch této technologie započal až v 80. letech. Hlavním důvodem tohoto zpoždění byl pomalý rozvoj plynové sítě.

Vývoj designu

Stále se vyrábí mnoho tradičních sporáků, které spalují dřevo nebo jiná tuhá paliva. Vzhled a funkce mohou být velmi podobné původním sporákům, ovšem způsob, jakým se palivo spaluje, se vyvíjel. Mnoho takových sporáků má vzadu ohřívač vody.

Indukční vařič

Hlavní článek: Indukční vařič

Místo přímého zahřívání hrnce nebo jiné nádoby lze použít elektromagnetickou indukci. Indukční vařič takto produkuje teplo přímo v nádobě. Povrch sporáku se tak zbytečně nezahřívá a účinnost je vyšší.

Mikrovlnná trouba

Hlavní článek: Mikrovlnná trouba

Mikrovlnné trouby využívají mikrovlnné záření (produkované magnetronem) k ohřevu celého objemu potravin.

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kitchen stove na anglické Wikipedii.

Portály: Gastronomie