Kagjüpa: Porovnání verzí
m Karel Werner (indolog) |
m image |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Vznik == |
== Vznik == |
||
[[Soubor:Gampopa.jpg|right|thumb|[[Gampopa]]]] |
|||
Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl [[Gampopa]] ([[1079]]-[[1154]]), avšak podle tradice byl jejím původcem [[Marpa Čhökji Lodö]] ([[1012]]-[[1096]]).<ref>{{Citace monografie | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner (indolog) | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho [[guru]] není ten pravý a vydal se do [[Indie]] hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v [[Tibet]]u známého spíše pod jménem [[Náropa]]. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj [[Šest nauk Náropy]]. Od [[Maitripa|Maitripy]] obdržel Marpa učení [[mahámudra|mahámdury]]. Tyto dvě komplexní učení, Šest [[dharma|dharem]] Náropy a mahámudra, dodnes tvoří jádro nauk školy Kagjüpy. Mezi Marpovy žáky patřil i [[Milaräpa]], jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.<ref>{{Citace monografie | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner (indolog) | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625-626 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> |
Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl [[Gampopa]] ([[1079]]-[[1154]]), avšak podle tradice byl jejím původcem [[Marpa Čhökji Lodö]] ([[1012]]-[[1096]]).<ref>{{Citace monografie | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner (indolog) | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho [[guru]] není ten pravý a vydal se do [[Indie]] hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v [[Tibet]]u známého spíše pod jménem [[Náropa]]. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj [[Šest nauk Náropy]]. Od [[Maitripa|Maitripy]] obdržel Marpa učení [[mahámudra|mahámdury]]. Tyto dvě komplexní učení, Šest [[dharma|dharem]] Náropy a mahámudra, dodnes tvoří jádro nauk školy Kagjüpy. Mezi Marpovy žáky patřil i [[Milaräpa]], jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.<ref>{{Citace monografie | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner (indolog) | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625-626 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> |
||
Verze z 10. 4. 2012, 01:23
Kagjüpa (tibetsky བཀའ་བརྒྱུད་, ve Wylieho transkipci Bka’-brgjud-pa), též linie Kagjü, je vedle Gelugpy, Sakjapy a Ňingmapy jedna ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Škola vznikla v 11. století. Jako jiné školy i Kagjüpa se nevyhla štěpení na různé další školy - dnes je asi nejznámější škola Karma Kagjü v čele s Karmapou. Dnes je hlavou školy Karma Kagjü již 17. Karmapa.
Vznik
Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl Gampopa (1079-1154), avšak podle tradice byl jejím původcem Marpa Čhökji Lodö (1012-1096).[1] Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho guru není ten pravý a vydal se do Indie hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v Tibetu známého spíše pod jménem Náropa. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj Šest nauk Náropy. Od Maitripy obdržel Marpa učení mahámdury. Tyto dvě komplexní učení, Šest dharem Náropy a mahámudra, dodnes tvoří jádro nauk školy Kagjüpy. Mezi Marpovy žáky patřil i Milaräpa, jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.[2]
Učení
Jádro učení školy Kagjüpa tvoří soubor učení vadžrajány zvaný Mahámudra[3] a systém meditací známy jako "šest dharm Náropy" či "Šest nauk Náropy".
Rozštěpení hnutí
Již v rané fázi se hnutí rozštěpilo na čtyři školy. Jedna z nich, Phagmodupa-kagjü se rozdělila na dalších osm, z čehož Dugpa-kagjü a Digung-kagjü se udržely dodnes.[4] Jeden z Gampopových žáků, Düsum Khjenpa, byl rozpoznán jako první karmapa (v překladu „pán buddhovské aktivity“). Tato škola, známá jako Karma Kagjü, zavedla jako první v Tibetu nástupnictví vědomě převtěleného představitele - tzv. tulku. Karma Pakši byl jako dítě určen za převtělence Düsuna Khjenpa. Jak plynuly generace karmapů, škola získávala na čím dál větší vážnosti.
Čtyři hlavní školy
- Karma Kagjü - známá též jako Karma Kamtzang, založená prvním karmapou
- Barom Kagjü - založená Barompa Darma Wangčugem
- Tsalpa Kagjü - založená Zangju Dragpa Darma Dragem (Zhang Rinpočhe)
- Pagdru Kagjü - založená Pagmo Drupa Dordže Gjalpem, následně se dělící na osm podškol:
Odkazy
Reference
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625.
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625-626.
- ↑ HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998. S. 186.
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 214.
Literatura
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
- WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.
Související články
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kagjüpa na Wikimedia Commons
Externí odkazy
Nové školy tibetského buddhismu na stránkách Sdružení Lungta