Elefter Luarsabovič Andronikašvili: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
m styl, linky, šablony
Řádek 1: Řádek 1:
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' (25. 12. 1910 - 9. 9. 1989), {{vjazyce2|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, byl [[gruzíni|gruzínský]] a [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik, akademik Gruzínské [[akademie věd]], který přispěl k výzkumu [[supratekutost|supratekutého]] [[hélium II|hélia II]].
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' ({{vjazyce2|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, 25. prosince 1910 – 9. září 1989) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik [[Gruzíni|gruzínské]] národnosti, akademik Gruzínské [[akademie věd]], který přispěl k výzkumu [[supratekutost|supratekutého]] [[hélium II|hélia II]].


== Biografie ==
== Biografie ==
E.L. Andronikašvili absolvoval v roce [[1932]] [[Petrohrad|leningradskou]] polytechniku, v letech [[1935]] - [[1940]] přednášel na [[Tbilisi|tbiliské]] univerzitě. [[1940]] - [[1948]] pracoval v [[Moskva|moskevském]] Ústavu fyzikálních problémů u [[Pjotr Leonidovič Kapica|P.L. Kapicy]], kde v roce [[1948]] obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od [[1951]] byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce [[1952]] obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou [[Sovětský svaz|SSSR]].
E. L. Andronikašvili absolvoval v roce [[1932]] [[Petrohrad|leningradskou]] polytechniku, v letech 1935 1940 přednášel na [[Tbilisi|tbiliské]] univerzitě. Poté do roku 1948 pracoval v [[Moskva|moskevském]] Ústavu fyzikálních problémů u [[Pjotr Leonidovič Kapica|Pjotra Kapicy]], kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od roku 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel [[Stalinova cena|Stalinovu cenu]]. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou [[Sovětský svaz|SSSR]].


== Přínos pro fyziku ==
== Přínos pro fyziku ==
Řádek 8: Řádek 8:


== Literatura ==
== Literatura ==
* {{Citace monografie
* autobiografie: E.L. Andronikašvili - ''Vzpomínky na kapalné hélium'', Mladá Fronta 1983
| příjmení = Andronikašvili
| jméno = E. L
| titul = Vzpomínky na kapalné hélium
| vydání =
| vydavatel = Mladá Fronta
| místo = Praha
| rok = 1983
| počet stran =
| poznámky = Autobiografie
| isbn =
}}


{{Pahýl - biografie}}
{{Pahýl - biografie}}
Řádek 16: Řádek 27:
[[Kategorie:Narození 1910]]
[[Kategorie:Narození 1910]]
[[Kategorie:Úmrtí 1983]]
[[Kategorie:Úmrtí 1983]]
[[Kategorie:Ruští fyzici]]
[[Kategorie:Sovětští fyzici]]
[[Kategorie:Gruzínští fyzici]]
[[Kategorie:Gruzínští fyzici]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]

Verze z 20. 1. 2012, 19:13

Elefter Luarsabovič Andronikašvili (rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили, 25. prosince 1910 – 9. září 1989) byl sovětský experimentální fyzik gruzínské národnosti, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.

Biografie

E. L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 – 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. Poté do roku 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u Pjotra Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od roku 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.

Přínos pro fyziku

Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.

Literatura

  • ANDRONIKAŠVILI, E. L. Vzpomínky na kapalné hélium. Praha: Mladá Fronta, 1983. Autobiografie. 

Šablona:Pahýl - biografie