Koiné

Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se nejvíce mluvilo zhruba v období šesti set let se středem v počátku našeho letopočtu. Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v Makedonii používané) attičtiny, ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména iónštinou. Ve východním středomoří hrál roli nadnárodního komunikačního jazyka i v éře starověkého Říma.

Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Aristotelés, Plútarchos, Strabón a někteří církevní Otcové. Je předkem novořečtiny.