Kynismus: Porovnání verzí
m robot změnil: hr:Kinizam |
m robot změnil: hr:Kinička škola; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[ |
[[Soubor:Waterhouse-Diogenes.jpg|thumb|right|''Díogenés'' [[John William Waterhouse|Johna Williama Waterhouse]]]] |
||
'''Kynismus''' (novým pravopisem '''kynizmus'''; z [[řečtina|řec.]] ''kyón - pes'') |
'''Kynismus''' (novým pravopisem '''kynizmus'''; z [[řečtina|řec.]] ''kyón - pes'') byla v [[Starověké Řecko|antickém Řecku]] [[Filosofie|filosofická]] škola, kterou ve 4. století př. n. l. založil [[Antisthenes]] (žák [[Sókratés|Sókratův]]), a která trvala takřka 1000 let. Přívrženci směru (kynikové) opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi [[civilizace]], upřednostňovali skromnost a jednoduchost, snažili se vystačit si s minimem věcí. |
||
Dnešní výrazy cynik a [[cynismus]] jsou od kynismu odvozeny, ale jejich význam je poněkud jiný. |
Dnešní výrazy cynik a [[cynismus]] jsou od kynismu odvozeny, ale jejich význam je poněkud jiný. |
||
==Charakteristika== |
== Charakteristika == |
||
{{Citát|'''Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!'''|Tento výrok vyřkl [[Sókratés]] na tržišti, kde byl pestrý výběr zboží.<br />Lze ho považovat za hlavní motto Kynismu.}} |
{{Citát|'''Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!'''|Tento výrok vyřkl [[Sókratés]] na tržišti, kde byl pestrý výběr zboží.<br />Lze ho považovat za hlavní motto Kynismu.}} |
||
Kynikové vycházeli ze [[Sókratés|Sókratova]] požadavku skromnosti a [[střídmost]]i. Zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějších věcech jako je materiální luxus nebo politická moc, nezávisí na náhodných a pomíjivých věcech. A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit. Kynikové se snažili co nejvíce eliminovat nadbytečné materiální potřeby a kulturu ve jménu návratu k [[Příroda|přírodě]]. |
Kynikové vycházeli ze [[Sókratés|Sókratova]] požadavku skromnosti a [[střídmost]]i. Zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějších věcech jako je materiální luxus nebo politická moc, nezávisí na náhodných a pomíjivých věcech. A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit. Kynikové se snažili co nejvíce eliminovat nadbytečné materiální potřeby a kulturu ve jménu návratu k [[Příroda|přírodě]]. |
||
==Hlavní představitelé== |
== Hlavní představitelé == |
||
Zakladatel kynického učení [[Antisthenés]] byl synem otrokyně. Jako neplnoprávný občan se cítil být vyřazen ze společnosti, a proto se jeho [[filozofie]] zaměřuje proti otrokářskému systému a celkové politické struktuře [[Řecko|Řecka]]. Za jediný správně |
Zakladatel kynického učení [[Antisthenés]] byl synem otrokyně. Jako neplnoprávný občan se cítil být vyřazen ze společnosti, a proto se jeho [[filozofie]] zaměřuje proti otrokářskému systému a celkové politické struktuře [[Řecko|Řecka]]. Za jediný správně řízený stát považuje [[vesmír]] a všechny ostatní státy odmítá. K tomuto jedinému státu náleží pouze jediný bůh, který však do něj nijak nezasahuje. Antisthenés ovšem neusiluje o svržení politického systému převratem, ale nabádá k osobní sebevýstavbě každého jednotlivého člověka. Za hlavní ctnosti považuje střídmost, soběstačnost a izolaci od společnosti, všechno kromě dosažení ctnosti jsou věci lhostejné. Prohlašuje, že neexistuje nějaké obecné dobro a zlo, ale pouze skutky, které pomáhají či brání dosáhnout ctnosti. |
||
Nejznámějším představitelem kynických ctností byl Antisthenův žák [[Díogenés ze Sinópé]] (asi 412 – 323 př. n. l.), který byl za penězokazectví vyhoštěn ze [[Sinópé]] a v [[Athény|Athénách]] se připojil ke kynické škole. Dovedl do důsledků kynické myšlenky a rozhodl se žít podle nich. Opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. Od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém, ani neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a [[Etika|etikou]]. Všechny filozofické systémy se snažil vyvracet a negovat. Zemřel ve vysokém věku v [[Korint]]u. |
Nejznámějším představitelem kynických ctností byl Antisthenův žák [[Díogenés ze Sinópé]] (asi 412 – 323 př. n. l.), který byl za penězokazectví vyhoštěn ze [[Sinópé]] a v [[Athény|Athénách]] se připojil ke kynické škole. Dovedl do důsledků kynické myšlenky a rozhodl se žít podle nich. Opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. Od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém, ani neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a [[Etika|etikou]]. Všechny filozofické systémy se snažil vyvracet a negovat. Zemřel ve vysokém věku v [[Korint]]u. |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
Dalšími pokračovateli kynické filozofie byli Diogenův žák a nerozlučný společník [[Kratés z Théb]] se svou ženou Hipparchií a jejím bratrem Metroklem. |
Dalšími pokračovateli kynické filozofie byli Diogenův žák a nerozlučný společník [[Kratés z Théb]] se svou ženou Hipparchií a jejím bratrem Metroklem. |
||
Ve 3. století př. n. l. kynickou filozofii dále rozvíjeli [[Bión z Borysthenu]] a [[Menippos z Gadar]], kteří přejali též některé myšlenky od [[hedonismus|hedoniků]] (jimiž ovšem Diogenés pohrdal) a naproti potírání slastí a krás života spíše usilují o přizpůsobení se všem životním situacím. V následujících stoletích kynické škola dále pokračuje, ale postupně ztrácí na významu. |
Ve 3. století př. n. l. kynickou filozofii dále rozvíjeli [[Bión z Borysthenu]] a [[Menippos z Gadar]], kteří přejali též některé myšlenky od [[hedonismus|hedoniků]] (jimiž ovšem Diogenés pohrdal) a naproti potírání slastí a krás života spíše usilují o přizpůsobení se všem životním situacím. V následujících stoletích kynické škola dále pokračuje, ale postupně ztrácí na významu. |
||
Kynická filozofie ovlivnila především [[stoicismus]], částečný vliv zřejmě měla i na [[poustevník|poustevnictví]] a střídmý klášterní život. Významná je také kynická energická [[rétorika]] a pohotová argumentace, jejíž styl je možné pozorovat u [[Cicero]]na a zprostředkovaně také u křesťanských myslitelů jako např. [[Tertullianus| |
Kynická filozofie ovlivnila především [[stoicismus]], částečný vliv zřejmě měla i na [[poustevník|poustevnictví]] a střídmý klášterní život. Významná je také kynická energická [[rétorika]] a pohotová argumentace, jejíž styl je možné pozorovat u [[Cicero]]na a zprostředkovaně také u křesťanských myslitelů jako např. [[Tertullianus|Tertuliána]] nebo [[Řehoř z Nyssy|Řehoře z Nyssy]]. |
||
==Odkazy== |
== Odkazy == |
||
===Související články=== |
=== Související články === |
||
*[[Antická filosofie]] |
* [[Antická filosofie]] |
||
*[[Díogenés ze Sinópé]] |
* [[Díogenés ze Sinópé]] |
||
===Literatura=== |
=== Literatura === |
||
* BONDY, Egon. ''Antická filozofie.'' Praha: 1994. |
* BONDY, Egon. ''Antická filozofie.'' Praha: 1994. |
||
* DIOGENÉS LAERTIOS. ''Životy, názory a výroky proslulých filozofů.'' Praha: 1995. |
* DIOGENÉS LAERTIOS. ''Životy, názory a výroky proslulých filozofů.'' Praha: 1995. |
||
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
[[gl:Cinismo]] |
[[gl:Cinismo]] |
||
[[he:ציניקנים]] |
[[he:ציניקנים]] |
||
[[hr: |
[[hr:Kinička škola]] |
||
[[is:Hundingjar]] |
[[is:Hundingjar]] |
||
[[it:Cinico]] |
[[it:Cinico]] |
Verze z 8. 11. 2009, 13:22
Kynismus (novým pravopisem kynizmus; z řec. kyón - pes) byla v antickém Řecku filosofická škola, kterou ve 4. století př. n. l. založil Antisthenes (žák Sókratův), a která trvala takřka 1000 let. Přívrženci směru (kynikové) opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi civilizace, upřednostňovali skromnost a jednoduchost, snažili se vystačit si s minimem věcí.
Dnešní výrazy cynik a cynismus jsou od kynismu odvozeny, ale jejich význam je poněkud jiný.
Charakteristika
„ | Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji! | “ |
— Tento výrok vyřkl Sókratés na tržišti, kde byl pestrý výběr zboží. Lze ho považovat za hlavní motto Kynismu. |
Kynikové vycházeli ze Sókratova požadavku skromnosti a střídmosti. Zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějších věcech jako je materiální luxus nebo politická moc, nezávisí na náhodných a pomíjivých věcech. A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit. Kynikové se snažili co nejvíce eliminovat nadbytečné materiální potřeby a kulturu ve jménu návratu k přírodě.
Hlavní představitelé
Zakladatel kynického učení Antisthenés byl synem otrokyně. Jako neplnoprávný občan se cítil být vyřazen ze společnosti, a proto se jeho filozofie zaměřuje proti otrokářskému systému a celkové politické struktuře Řecka. Za jediný správně řízený stát považuje vesmír a všechny ostatní státy odmítá. K tomuto jedinému státu náleží pouze jediný bůh, který však do něj nijak nezasahuje. Antisthenés ovšem neusiluje o svržení politického systému převratem, ale nabádá k osobní sebevýstavbě každého jednotlivého člověka. Za hlavní ctnosti považuje střídmost, soběstačnost a izolaci od společnosti, všechno kromě dosažení ctnosti jsou věci lhostejné. Prohlašuje, že neexistuje nějaké obecné dobro a zlo, ale pouze skutky, které pomáhají či brání dosáhnout ctnosti.
Nejznámějším představitelem kynických ctností byl Antisthenův žák Díogenés ze Sinópé (asi 412 – 323 př. n. l.), který byl za penězokazectví vyhoštěn ze Sinópé a v Athénách se připojil ke kynické škole. Dovedl do důsledků kynické myšlenky a rozhodl se žít podle nich. Opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. Od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém, ani neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a etikou. Všechny filozofické systémy se snažil vyvracet a negovat. Zemřel ve vysokém věku v Korintu.
Dalšími pokračovateli kynické filozofie byli Diogenův žák a nerozlučný společník Kratés z Théb se svou ženou Hipparchií a jejím bratrem Metroklem.
Ve 3. století př. n. l. kynickou filozofii dále rozvíjeli Bión z Borysthenu a Menippos z Gadar, kteří přejali též některé myšlenky od hedoniků (jimiž ovšem Diogenés pohrdal) a naproti potírání slastí a krás života spíše usilují o přizpůsobení se všem životním situacím. V následujících stoletích kynické škola dále pokračuje, ale postupně ztrácí na významu.
Kynická filozofie ovlivnila především stoicismus, částečný vliv zřejmě měla i na poustevnictví a střídmý klášterní život. Významná je také kynická energická rétorika a pohotová argumentace, jejíž styl je možné pozorovat u Cicerona a zprostředkovaně také u křesťanských myslitelů jako např. Tertuliána nebo Řehoře z Nyssy.
Odkazy
Související články
Literatura
- BONDY, Egon. Antická filozofie. Praha: 1994.
- DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filozofů. Praha: 1995.
- MACHOVEC, Dušan. Dějiny antické filozofie. Praha:1993.
- STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha: 1993.
- TRETERA, Ivo. Dějiny filozofie – Nástin dějin evropského myšlení. Praha: 2003. ISBN 80-86284-30-1.