Rastislav Váhala: Porovnání verzí
+zdroj Luža |
+hook archiv |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen<ref name="luza" />. Po komunistickém puči byl v mezi léty 1948 až 1949 jeden z obhájců generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]], v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář [[Jan Pliczka]]. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl jako obhajoba obviněného a raději se živil manuální prací jako sklobetonář.<ref name="glezlova" /> |
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen<ref name="luza" />. Po komunistickém puči byl v mezi léty 1948 až 1949 jeden z obhájců generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]], v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář [[Jan Pliczka]]. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl jako obhajoba obviněného a raději se živil manuální prací jako sklobetonář.<ref name="glezlova" /> |
||
Byl perzekuován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a o posmrtnou rehabilitaci v generála, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s gen. Píkou knihu ''Smrt generála'', která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován [[StB]].<ref name="glezlova" /> V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s [[Radomír Luža|Radomírem Lužou]] ([[Lublaň]], později [[Vídeň]]), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordské univerzitě<ref name="luza" />. |
Byl perzekuován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a o posmrtnou rehabilitaci v generála, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s gen. Píkou knihu ''Smrt generála'', která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován [[StB]].<ref name="glezlova" /> V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s [[Radomír Luža|Radomírem Lužou]] ([[Lublaň]], později [[Vídeň]]), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordské univerzitě<ref>[http://searchworks.stanford.edu/vufind/Search/Home?lookfor=heliodor+p%C3%ADka&type=all&submit=Search Z̆ivot a smrt̆ generála Heliodora Píky], Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24</ref><ref name="luza" />. |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Verze z 24. 5. 2009, 21:19
Šablona:Infobox Biografie JUDr. Rastislav Váhala (9. červena 1910, Vídeň – 2. prosince 1988 Praha) byl český právník, účastník československého protifašistického odboje.
Život
Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově.[1]
Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. V červenci roku 1942 byl jeho otec v Kounicových kolejích v Brně popraven. Od léta léta 1944 byl styčný důstojník Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborové hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností Gestapem odchází v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského není prozrazen a stává se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, kdy došlo díky dalšímu zatýkání Gestapa ke ztrátě kontaktů.[2][3]
Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo Gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky "Anna" výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s Londýnskou exilovou vládou[4][5]. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou vojenským zmocněncem v kasárnách Jiřího z Poděbrad.[5]
Po osvobození 1945
Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen[3]. Po komunistickém puči byl v mezi léty 1948 až 1949 jeden z obhájců generála Heliodora Píky, v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou. Podle vlastních slov ho gen. Píkovi doporučil spoluvězeň a bývalý odbojář Jan Pliczka. Po rozsudku smrti pro gen. Píku podal odvolání v podobě Zmatečné stížnosti a po zamítnutí pak žádost o milost u prezidenta republiky taktéž zamítnutou. Po tragické popravě uzavřel svou advokátní kancelář, protože pro něj měla advokacie smysl jako obhajoba obviněného a raději se živil manuální prací jako sklobetonář.[1]
Byl perzekuován a později se zapojil do protikomunistického odboje. Začal pracovat na revizi procesu a o posmrtnou rehabilitaci v generála, která byla umožněna až v roce 1968, kdy byl rozsudek zrušen. Napsal o procesu s gen. Píkou knihu Smrt generála, která mohla vyjít až po roce 1989. Do konce života byl monitorován StB.[1] V 70. a 80. letech získal výjezdní doložku do Jugoslávie, kde se scházel s Radomírem Lužou (Lublaň, později Vídeň), kterému předal mimo jiné spisy o procesu s gen. Píkou pro Hooverův archiv při Stanfordské univerzitě[6][3].
Dílo
- Smrt generála, Melantrich, Praha 1992, str. 189
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ a b c Helena Glezgová: S nejvyšším trestem nikdo nepočítal, in Čtyřka, 2. roč., červen 2008
- ↑ Valašské Athény o.s.: Slovník osobností východní Moravy: "V" cit. 2009-05-24
- ↑ a b c LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí: Kapitoly z českého odboje. 1.. vyd. Praha: Torst, 2006. 536 (viz. 218, 368, 378, 410) s. ISBN 80-7215-286-6.
- ↑ Magdaléna Hromková: Podíl českých skautů v 2. odboji s důrazem na činnost Zpravodajské brigády, Arcibiskupské gymnázium, Praha 2005
- ↑ a b Jidnřich Marek: Četnické rekviem, str. 3-4, příloha časopisu Policista 4/2007
- ↑ Z̆ivot a smrt̆ generála Heliodora Píky, Hoover Library, Stanforad University, cit. 2009-05-24