Luis Carlos Prestes: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
A0 (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na 2. světová válka - Změněn(y) odkaz(y) na Druhá světová válka
Řádek 7: Řádek 7:
V roce [[1931]] odjel Prestes do [[Moskva|Moskvy]]. Tam se setkal se svou budoucí manželkou [[Olga Benario|Olgou Benario]]. Oba byli [[Kominterna|Kominternou]] roku [[1934]] vysláni do [[Brazílie]]. Po událostech roku [[1935]] (povstání v několika vojenských posádkách) a přijetí mimořádných zákonů byl Prestes obviněn z iniciování [[rebelie]] a v březnu [[1936]] zatčen. Ve vězení strávil téměř 8 roků. Jeho těhotnou ženu nechal Vargas jako německou Židovku deportovat do [[nacismus|nacistického]] [[Německo|Německa]], kde se jí v listopadu [[1936]] narodila ve vězení dcera Anita. Na žádost rodiny byla Anita roku [[1938]] vydána babičce Leocadii Prestes do [[Mexiko|Mexika]]. [[Olga Benario-Prestes]] byla popravena v [[Ravensbrück]]u roku 1942. Její matka a bratr zahynuli roku [[1943]] v [[Terezín|Terezíně]].
V roce [[1931]] odjel Prestes do [[Moskva|Moskvy]]. Tam se setkal se svou budoucí manželkou [[Olga Benario|Olgou Benario]]. Oba byli [[Kominterna|Kominternou]] roku [[1934]] vysláni do [[Brazílie]]. Po událostech roku [[1935]] (povstání v několika vojenských posádkách) a přijetí mimořádných zákonů byl Prestes obviněn z iniciování [[rebelie]] a v březnu [[1936]] zatčen. Ve vězení strávil téměř 8 roků. Jeho těhotnou ženu nechal Vargas jako německou Židovku deportovat do [[nacismus|nacistického]] [[Německo|Německa]], kde se jí v listopadu [[1936]] narodila ve vězení dcera Anita. Na žádost rodiny byla Anita roku [[1938]] vydána babičce Leocadii Prestes do [[Mexiko|Mexika]]. [[Olga Benario-Prestes]] byla popravena v [[Ravensbrück]]u roku 1942. Její matka a bratr zahynuli roku [[1943]] v [[Terezín|Terezíně]].


Za [[2. světová válka|2. světové války]] se [[Brazílie]] v roce [[1943]] připojila na stranu koalice. Ve vnitřní politice se diktátorský režim prezidenta Vargase stal méně represivním. Prestes byl propuštěn z vězení. O prezidentu Vargasovi pak řekl: "Getúlio je pružný. Když byl v módě fašismus, byl fašista, teď je v módě být demokratem, tak bude demokratem".
Za [[Druhá světová válka|2. světové války]] se [[Brazílie]] v roce [[1943]] připojila na stranu koalice. Ve vnitřní politice se diktátorský režim prezidenta Vargase stal méně represivním. Prestes byl propuštěn z vězení. O prezidentu Vargasovi pak řekl: "Getúlio je pružný. Když byl v módě fašismus, byl fašista, teď je v módě být demokratem, tak bude demokratem".


Když se počátkem šedesátých let [[20. století]] [[Brazilská komunistická strana]] rozštěpila na prosovětskou část a [[Maoismus|maoistickou]] sekci, zůstal Prestes na prosovětské straně. Koncem šedesátých let odešel se svou druhou ženou a 8 dětmi do [[Moskva|Moskvy]]. Do [[Brazílie]] se vrátil až v roku [[1979]].
Když se počátkem šedesátých let [[20. století]] [[Brazilská komunistická strana]] rozštěpila na prosovětskou část a [[Maoismus|maoistickou]] sekci, zůstal Prestes na prosovětské straně. Koncem šedesátých let odešel se svou druhou ženou a 8 dětmi do [[Moskva|Moskvy]]. Do [[Brazílie]] se vrátil až v roku [[1979]].

Verze z 31. 3. 2008, 03:26

Luis Carlos Prestes (3. ledna 1898 v Porto Alegre v brazilském státě Rio Grande do Sul, 7. března 1990 v Rio de Janeiro) byl v létech 19431980 generálním tajemníkem Brazilské komunistické strany.

Prestes absolvoval vojenskou akademii v hodnosti poručíka. V listopadu 1924, již jako kapitán, se stal vůdcem povstání proti režimu agrární oligarchie v Brazílii. S jednotkou o síle 1500 mužů složenou převážně z důstojníků pocházejících z nemajetných vrstev a z odvedenců prošel v Dlouhém pochodu (25000 km) celé brazilské vnitrozemí. Tento pochod vešel do dějin jako Prestesova kolona a Prestes jako Rytíř naděje. Výsledkem povstání byly sociální reformy.

V roce 1928 odešel Prestes do Argentiny, kde se léčil. Brazilské povstání roku 1930 vyneslo k moci prezidenta Getúlia Vargase. Ten byl velmi pružným politikem a snažil se z počátku o sociální reformy a o kontakt se zástupci jednotlivých politických proudů. Jednal i s Prestesem, který však Vargase považoval za příliš konzervativního. Sám Prestes se začal přiklánět k marxismu.

V roce 1931 odjel Prestes do Moskvy. Tam se setkal se svou budoucí manželkou Olgou Benario. Oba byli Kominternou roku 1934 vysláni do Brazílie. Po událostech roku 1935 (povstání v několika vojenských posádkách) a přijetí mimořádných zákonů byl Prestes obviněn z iniciování rebelie a v březnu 1936 zatčen. Ve vězení strávil téměř 8 roků. Jeho těhotnou ženu nechal Vargas jako německou Židovku deportovat do nacistického Německa, kde se jí v listopadu 1936 narodila ve vězení dcera Anita. Na žádost rodiny byla Anita roku 1938 vydána babičce Leocadii Prestes do Mexika. Olga Benario-Prestes byla popravena v Ravensbrücku roku 1942. Její matka a bratr zahynuli roku 1943 v Terezíně.

Za 2. světové války se Brazílie v roce 1943 připojila na stranu koalice. Ve vnitřní politice se diktátorský režim prezidenta Vargase stal méně represivním. Prestes byl propuštěn z vězení. O prezidentu Vargasovi pak řekl: "Getúlio je pružný. Když byl v módě fašismus, byl fašista, teď je v módě být demokratem, tak bude demokratem".

Když se počátkem šedesátých let 20. století Brazilská komunistická strana rozštěpila na prosovětskou část a maoistickou sekci, zůstal Prestes na prosovětské straně. Koncem šedesátých let odešel se svou druhou ženou a 8 dětmi do Moskvy. Do Brazílie se vrátil až v roku 1979. Jeho syn Yuri Ribeiro Prestes je historikem.


PRESTES V KULTUŘE

Osobnosti Luise Carlose Prestese byla věnována brazilská telenovela Kananga do Japão (1989) a brazilský film Olga (2004).

V roce 1997 byl natočen brazilský dokumentární film Prestes, rytíř naděje.

Ke stému výročí narození vystoupila na festivalu v Riu škola samby Acadêmicos do Grande Rio s představením Rytíř naděje (8. místo v soutěži škol).

Brazilský skladatel Taiguara složil na počest Prestese píseň Rytíř naděje.

Spisovatel Jorge Amado vydal roku 1942 knihu s názvem Rytíř naděje, která byla přeložena i do češtiny a v níž je popsána cesta Prestesovy kolony. Šablona:Biografický pahýl