Ústavní zákon: Porovnání verzí
→Česká republika: zdroj je hned v následující větě |
m zpresneni |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Česká republika == |
== Česká republika == |
||
{{Viz též|Ústavní pořádek České republiky|Seznam ústavních zákonů České republiky}} |
{{Viz též|Ústavní pořádek České republiky|Seznam ústavních zákonů České republiky}} |
||
Ústavní zákony v [[Česko|České republice]] přijímá [[Parlament České republiky]], a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. [[Prezident České republiky|Prezident]] je nemůže [[veto]]vat.<ref>Čl. 39 odst. 4 a čl. 50 odst. 1 Ústavy České republiky</ref> |
Ústavní zákony v [[Česko|České republice]] přijímá [[Parlament České republiky]], a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců (tj. nejméně 120 poslanců) a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Ústavní zákony musí být schváleny ve shodném znění oběma komorami Parlamentu, [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecká sněmovna]] tedy nemůže [[Senát Parlamentu České republiky|Senát]] přehlasovat.<ref>[https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=173 Přijímání zákonů]</ref> [[Prezident České republiky|Prezident]] je nemůže [[veto]]vat.<ref>Čl. 39 odst. 4 a čl. 50 odst. 1 Ústavy České republiky</ref> |
||
Mnoho právních nejasností vzniká tím, že slovem „zákon“ je v některých ustanoveních podle některých výkladů míněn pouze „prostý“ [[zákon]], zatímco v jiných ustanoveních je jím zjevně míněn jakýkoliv zákon včetně ústavního zákona. K věci se částečně vyjádřil [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]], když v roce 2009 rozhodoval o souladu [[ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny|ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny]] s ústavou, resp. s jejím [[materiální jádro ústavy České republiky|materiálním jádrem]]. Prohlásil za nezbytné vztáhnout kategorii ústavních zákonů do pojmu „zákon“ v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, protože jinak by pravomoc přezkoumávat je neměl a to by znamenalo, že by nemohl chránit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Podpůrně pak uvedl, že ''„dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu „zákon“ kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]“''.<ref>Nález Ústavního soudu ze dne 10.9.2009, sp.zn. Pl. ÚS 27/09</ref> |
Mnoho právních nejasností vzniká tím, že slovem „zákon“ je v některých ustanoveních podle některých výkladů míněn pouze „prostý“ [[zákon]], zatímco v jiných ustanoveních je jím zjevně míněn jakýkoliv zákon včetně ústavního zákona. K věci se částečně vyjádřil [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]], když v roce 2009 rozhodoval o souladu [[ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny|ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny]] s ústavou, resp. s jejím [[materiální jádro ústavy České republiky|materiálním jádrem]]. Prohlásil za nezbytné vztáhnout kategorii ústavních zákonů do pojmu „zákon“ v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, protože jinak by pravomoc přezkoumávat je neměl a to by znamenalo, že by nemohl chránit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Podpůrně pak uvedl, že ''„dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu „zákon“ kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]“''.<ref>Nález Ústavního soudu ze dne 10.9.2009, sp.zn. Pl. ÚS 27/09</ref> |
||
Verze z 26. 7. 2020, 01:25
Ústavní zákon je právní předpis nejvyšší právní síly, který mění nebo doplňuje ústavu. Ústavním zákonem je v českém právním systému i sama Ústava. Ústavní zákony jsou obvykle[zdroj?] přijímány kvalifikovanou většinou, v některých státech je ke změně ústavy třeba referenda. Rigidní ústavy jiným způsobem měnit nelze.
Česká republika
Ústavní zákony v České republice přijímá Parlament České republiky, a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců (tj. nejméně 120 poslanců) a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Ústavní zákony musí být schváleny ve shodném znění oběma komorami Parlamentu, Poslanecká sněmovna tedy nemůže Senát přehlasovat.[1] Prezident je nemůže vetovat.[2]
Mnoho právních nejasností vzniká tím, že slovem „zákon“ je v některých ustanoveních podle některých výkladů míněn pouze „prostý“ zákon, zatímco v jiných ustanoveních je jím zjevně míněn jakýkoliv zákon včetně ústavního zákona. K věci se částečně vyjádřil Ústavní soud, když v roce 2009 rozhodoval o souladu ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny s ústavou, resp. s jejím materiálním jádrem. Prohlásil za nezbytné vztáhnout kategorii ústavních zákonů do pojmu „zákon“ v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, protože jinak by pravomoc přezkoumávat je neměl a to by znamenalo, že by nemohl chránit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Podpůrně pak uvedl, že „dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu „zákon“ kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]“.[3]
Jiné státy
Rozlišování prostých a ústavních zákonů existovalo již v Československu[4] a převzala je kromě České republiky i Slovenská republika.[5]
