Obsazení Říma: Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Dějiny Itálie; přidána Kategorie:Dějiny Itálie 19. století za použití HotCat |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[ |
[[Soubor:Breccia di Porta Pia Ademollo.jpg|náhled|upright 1.8|[[Carlo Ademollo]]: ''Proražení brány Porta Pia'']] |
||
'''Obsazení Říma''' (italsky {{cizojazyčně|it|''Presa di Roma''}}) italskou armádou 20. září 1870 znamenalo zánik [[Papežský stát|Papežského státu]] a zároveň symbolický vrchol procesu [[sjednocení Itálie]] (''risorgimenta''), která tak získala své tradiční hlavní město [[Řím]]. Zároveň tím byl předčasně ukončen probíhající [[první vatikánský koncil]] a papežové byli až do [[lateránské smlouvy|lateránských smluv]] s [[Mussolini]]m (1929) zbaveni výsostného území a postavení faktických hlav států. |
'''Obsazení Říma''' (italsky {{cizojazyčně|it|''Presa di Roma''}}) italskou armádou 20. září 1870 znamenalo zánik [[Papežský stát|Papežského státu]] a zároveň symbolický vrchol procesu [[sjednocení Itálie]] (''risorgimenta''), která tak získala své tradiční hlavní město [[Řím]]. Zároveň tím byl předčasně ukončen probíhající [[první vatikánský koncil]] a papežové byli až do [[lateránské smlouvy|lateránských smluv]] s [[Mussolini]]m (1929) zbaveni výsostného území a postavení faktických hlav států. |
||
„Římská otázka“ byla předmětem úsilí Italů již mnoho let dříve, ale papežský stát byl pod ochranou Francie. [[Giuseppe Garibaldi]] na Řím vyrazil v čele armády dobrovolníků v srpnu 1862, ale Francie donutila diplomatickým tlakem Itálii, aby proti dobrovolníkům vyslala vojsko. To postup garibaldiovců zastavilo [[bitva u Aspromonte|bitvou u Aspromonte]] 29. srpna 1862 a Garibaldi byl zraněn a zajat. Záříjovou úmluvou z roku 1864 dosáhla Itálie stažení francouzských jednotek z Říma a zavázala se, že bude papežský stát chránit sama. Když se však Garibaldi v roce 1867 znovu pokusil Řím obsadit, Francie tam opět své vojsko umístila a 3. listopadu [[bitva u Mentany|u Mentany]] italské dobrovolníky rozprášila. |
„Římská otázka“ byla předmětem úsilí Italů již mnoho let dříve, ale papežský stát byl pod ochranou Francie. [[Giuseppe Garibaldi]] na Řím vyrazil v čele armády dobrovolníků v srpnu 1862, ale Francie donutila diplomatickým tlakem Itálii, aby proti dobrovolníkům vyslala vojsko. To postup garibaldiovců zastavilo [[bitva u Aspromonte|bitvou u Aspromonte]] 29. srpna 1862 a Garibaldi byl zraněn a zajat. Záříjovou úmluvou z roku 1864 dosáhla Itálie stažení francouzských jednotek z Říma a zavázala se, že bude papežský stát chránit sama. Když se však Garibaldi v roce 1867 znovu pokusil Řím obsadit, Francie tam opět své vojsko umístila a 3. listopadu [[bitva u Mentany|u Mentany]] italské dobrovolníky rozprášila. |
||
Nakonec k získání Říma Italům pomohla porážka Francie v [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]]. [[Bitva u Sedanu (1870)|Porážka u Sedanu]] 1. září 1870 a zajetí [[Napoleon III.|Napoleona III.]] Němci Italům ukázalo, že se ze strany Francie již není třeba ničeho obávat. Král [[Viktor Emanuel II.]] nejprve poslal k papeži [[Pius IX.|Piovi IX.]] vyslance [[Gustavo Ponza di San Martino|Gustava Ponzu di San Martino]] s návrhem, aby papež dobrovolně postoupil většinu Říma a okolí Itálii s tím, že by Papežský stát zůstal formálně zachován v podobě římské čtvrti uvnitř [[Leonské hradby|Leonských hradeb]] a Itálie by papežům trvale vyplácela roční náhradu. Pius IX. návrh 10. září zamítl. 11. září tak překročila hranice Papežského státu italská armáda, v jejímž čele stál generál [[Raffaele Cadorna]], a pomalu postupovala k Římu s nadějí, že se ještě podaří vyjednat mírové převzetí města. |
Nakonec k získání Říma Italům pomohla porážka Francie v [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]]. [[Bitva u Sedanu (1870)|Porážka u Sedanu]] 1. září 1870 a zajetí [[Napoleon III.|Napoleona III.]] Němci Italům ukázalo, že se ze strany Francie již není třeba ničeho obávat. Král [[Viktor Emanuel II.]] nejprve poslal k papeži [[Pius IX.|Piovi IX.]] vyslance [[Gustavo Ponza di San Martino|Gustava Ponzu di San Martino]] s návrhem, aby papež dobrovolně postoupil většinu Říma a okolí Itálii s tím, že by Papežský stát zůstal formálně zachován v podobě římské čtvrti uvnitř [[Leonské hradby|Leonských hradeb]] a Itálie by papežům trvale vyplácela roční náhradu. Pius IX. návrh 10. září zamítl. 11. září tak překročila hranice Papežského státu italská armáda, v jejímž čele stál generál [[Raffaele Cadorna]], a pomalu postupovala k Římu s nadějí, že se ještě podaří vyjednat mírové převzetí města. |
||
Papež měl na svou obranu 13 157 mužů, zatímco Cadorna velel asi 50 000 Italů. Papežskou armádu vedl generál [[Hermann Kanzler]] a sestávala ze [[Švýcarská garda|Švýcarské gardy]] a dobrovolníků („zuávů“) z katolických zemí.<ref>De Cesare, Raffaele. (1909).The Last Days of Papal Rome. London: Archibald Constable & Co., s. 443</ref> Pius IX. věděl, že bez francouzské pomoci Řím podlehne, avšak přesto nařídil, aby bylo město aspoň nějakou dobu bráněno – chtěl, aby bylo zřejmé, že k jeho obsazení došlo násilím. |
Papež měl na svou obranu 13 157 mužů, zatímco Cadorna velel asi 50 000 Italů. Papežskou armádu vedl generál [[Hermann Kanzler]] a sestávala ze [[Švýcarská garda|Švýcarské gardy]] a dobrovolníků („zuávů“) z katolických zemí.<ref>De Cesare, Raffaele. (1909).The Last Days of Papal Rome. London: Archibald Constable & Co., s. 443</ref> Pius IX. věděl, že bez francouzské pomoci Řím podlehne, avšak přesto nařídil, aby bylo město aspoň nějakou dobu bráněno – chtěl, aby bylo zřejmé, že k jeho obsazení došlo násilím. |
||
Italové dorazili k [[Aurelianova hradba|Aurelianovým hradbám]] Říma 19. září. Následujícího dne tříhodinovou dělostřelbou hradbu prorazili poblíž brány Porta Pia a vstoupili do města. Padlo celkem 49 italských a 19 papežských vojáků. Celý Řím byl obsazen 21. září a po plebiscitu byl spolu s [[Lazio|Laziem]] připojen k Italskému království. Ulice Via Pia, která vedla od brány Porta Pia, byla přejmenována na Ulici 20. září ({{cizojazyčně|it|''Via XX Settembre''}}) a podobně byly pojmenovány důležité ulice v řadě italských měst. |
Italové dorazili k [[Aurelianova hradba|Aurelianovým hradbám]] Říma 19. září. Následujícího dne tříhodinovou dělostřelbou hradbu prorazili poblíž brány Porta Pia a vstoupili do města. Padlo celkem 49 italských a 19 papežských vojáků. Celý Řím byl obsazen 21. září a po plebiscitu byl spolu s [[Lazio|Laziem]] připojen k Italskému království. Ulice Via Pia, která vedla od brány Porta Pia, byla přejmenována na Ulici 20. září ({{cizojazyčně|it|''Via XX Settembre''}}) a podobně byly pojmenovány důležité ulice v řadě italských měst. |
||
==Reference== |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Bitvy Itálie]] |
[[Kategorie:Bitvy Itálie]] |
||
Verze z 28. 2. 2019, 12:44
Obsazení Říma (italsky Presa di Roma) italskou armádou 20. září 1870 znamenalo zánik Papežského státu a zároveň symbolický vrchol procesu sjednocení Itálie (risorgimenta), která tak získala své tradiční hlavní město Řím. Zároveň tím byl předčasně ukončen probíhající první vatikánský koncil a papežové byli až do lateránských smluv s Mussolinim (1929) zbaveni výsostného území a postavení faktických hlav států.
„Římská otázka“ byla předmětem úsilí Italů již mnoho let dříve, ale papežský stát byl pod ochranou Francie. Giuseppe Garibaldi na Řím vyrazil v čele armády dobrovolníků v srpnu 1862, ale Francie donutila diplomatickým tlakem Itálii, aby proti dobrovolníkům vyslala vojsko. To postup garibaldiovců zastavilo bitvou u Aspromonte 29. srpna 1862 a Garibaldi byl zraněn a zajat. Záříjovou úmluvou z roku 1864 dosáhla Itálie stažení francouzských jednotek z Říma a zavázala se, že bude papežský stát chránit sama. Když se však Garibaldi v roce 1867 znovu pokusil Řím obsadit, Francie tam opět své vojsko umístila a 3. listopadu u Mentany italské dobrovolníky rozprášila.
Nakonec k získání Říma Italům pomohla porážka Francie v prusko-francouzské válce. Porážka u Sedanu 1. září 1870 a zajetí Napoleona III. Němci Italům ukázalo, že se ze strany Francie již není třeba ničeho obávat. Král Viktor Emanuel II. nejprve poslal k papeži Piovi IX. vyslance Gustava Ponzu di San Martino s návrhem, aby papež dobrovolně postoupil většinu Říma a okolí Itálii s tím, že by Papežský stát zůstal formálně zachován v podobě římské čtvrti uvnitř Leonských hradeb a Itálie by papežům trvale vyplácela roční náhradu. Pius IX. návrh 10. září zamítl. 11. září tak překročila hranice Papežského státu italská armáda, v jejímž čele stál generál Raffaele Cadorna, a pomalu postupovala k Římu s nadějí, že se ještě podaří vyjednat mírové převzetí města.
Papež měl na svou obranu 13 157 mužů, zatímco Cadorna velel asi 50 000 Italů. Papežskou armádu vedl generál Hermann Kanzler a sestávala ze Švýcarské gardy a dobrovolníků („zuávů“) z katolických zemí.[1] Pius IX. věděl, že bez francouzské pomoci Řím podlehne, avšak přesto nařídil, aby bylo město aspoň nějakou dobu bráněno – chtěl, aby bylo zřejmé, že k jeho obsazení došlo násilím.
Italové dorazili k Aurelianovým hradbám Říma 19. září. Následujícího dne tříhodinovou dělostřelbou hradbu prorazili poblíž brány Porta Pia a vstoupili do města. Padlo celkem 49 italských a 19 papežských vojáků. Celý Řím byl obsazen 21. září a po plebiscitu byl spolu s Laziem připojen k Italskému království. Ulice Via Pia, která vedla od brány Porta Pia, byla přejmenována na Ulici 20. září (Via XX Settembre) a podobně byly pojmenovány důležité ulice v řadě italských měst.
Reference
- ↑ De Cesare, Raffaele. (1909).The Last Days of Papal Rome. London: Archibald Constable & Co., s. 443
