Bitva náhlého plamene: Porovnání verzí

Bitva náhlého plamene
Trvání	455 - 456 Prvního věku slunce
Místo	Ard-galen, Dorthonion, Lothlann, východní Beleriand
Výsledek	vítězství Morgotha, prolomeno Obklíčení Angbandu
Strany
Říše Noldor a Edain	Angband
Síla
vojska Noldor a Edain	početnější angbandské vojsko, skřeti, drak, balrogové
Ztráty
těžké	neznámé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 13. 3. 2017, 14:42

Bitva náhlého plamene v sindarštině Dagor Bragollach patří mezi nejdůležitější události Prvního věku ve fiktivním světě Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Šlo o střetnutí vojsk Temného pána Morgotha se svobodnými národy Středozemě – Noldor, Sindar a Edain. Elfové a lidé byli v bitvě drtivě poraženi a Nepříteli se tak podařilo prolomit Obklíčení Angbandu.

Šablona:Spoiler

Události předcházející bitvě

Po skvělém vítězství Noldor v Dagor Aglareb v roce 60 prvního věku byl Temný pán nucen stáhnout se před nimi do Angbandu, přičemž zbrojil a chystal svůj další velký útok bezmála 400 let. Toto období ostražitého míru, přerušované jen občasnými výpady Morgothových služebníků, se stalo pro elfy a nově příchozí Edain roky prosperity a blahobytu. Velekrál Fingolfin tehdy rád prohlašoval, že jinak než lstí nebo zradou se Temný pán z jejich sevření nemůže vymanit.

Průběh bitvy

Morgoth zahájil svůj útok jedné studené, mlhavé noci roku 455. Z Thangorodrim a Železných hor začaly po nenadálých otřesech vytékat řeky lávy na pláň Ard-galen, které se rychle hnaly na jih k Dorthonionu a Ered Wethrin. Mnoho spících a překvapených elfích jezdců hlídkujících na pláni bylo upáleno zaživa, dříve než se stačili zachránit ústupem do kopců. Láva se sice zastavila o Dorthonionskou vysočinu a Ered Wethrin, ale zapálila lesy na jejich úpatí, což vneslo mezi obránce obrovský zmatek. V čele Morgothova vojska kráčel již dospělý drak Glaurung, následován balrogy a nekonečným zástupem skřetů. Nejtěžšímu náporu museli čelit Finarfinovi synové Aegnor a Angrod se svým lidem v Dorthonionu, kteří padli spolu s Pánem prvního domu Edain, Bregolasem. Bregolasův bratr Barahir s přeživšími pokračovali v boji a díky jejich hrdinství vyváznul pán Nargothrondu Finrod Felagund, který za odměnu složil přísahu trvalého přátelství Barahirovi a jeho lidu. Velekrál Fingolfin a jeho syn Fingon byli zatlačeni do své pevnosti a jen s velkými obtížemi odolali tlaku nepřítele. Při boji o jejich pevnost Eithel Sirion zemřel i pán třetího domu Edain, Hador Zlatovlasý, se svým druhorozeným synem Gundorem. Po otci pak převzal panování jeho prvorozený syn Galdor Vysoký. Na východě byla situace z pohledu Noldor nejkritičtější. Skřeti se za cenu obrovských ztrát zmocnili opevněného Aglonského průsmyku a vyhnali odtamtud bratry Celegorma s Curufinem, kteří prchli do Nargothrondu. Maedhros a Maglor ubránili pevnost na pahorku Himring, kde se kolem nich shromáždilo mnoho přeživších. Přes Maglorovu bránu se však do východního Beleriandu proplazil drak Glaurung, který vyhnal Caranthira a jeho lid z jejich země a zničil celou krajinu mezi rameny Gelionu. Caranthir se připojil ke svému bratru Amrodovi a společně bránili Amon Ereb. Skřetům se tak nepodařilo proniknout až do Ossiriandu. S příchodem jara roku 456 stáhnul Temný pán své hlavní síly zpět do Angbandu a jeho nápor se zmenšil. I přes to, že boje v Beleriandu již nikdy zcela neutichly, se toto považuje za konec bitvy Dagor Bragollach.

Důsledky

Fingolfin, který byl zdrcen zkázou Noldor, se rozhodl pro zoufalý krok a sám dojel až k pevnosti Temného pána, načež jej vyzval na souboj muže proti muži. V něm se mu podařilo Morgotha těžce poranit na noze, avšak nakonec jej Temný pán přemohl a zabil. Tak padl velekrál Noldor a trůn po něm převzal jeho zdrcený syn Fingon. Dva roky po bitvě obsadil Sauron Orodrethovu pevnost Minas Tirith na ostrově Tol Sirion, který poté proměnil v hrůzné místo a nazval jej Ostrov vlkodlaků. Orodreth byl nucen prchnout k Finrodovi do Nargothrondu. Morgoth slavil velký triumf, který mu kazil pouze odolávající Hithlum a fakt, že se mu nedařilo získat zprávy o skrytých městech Nargothrondu a Gondolinu. Nějaký čas po bitvě se Noldor se svými spojenci opět vzchopili a začali zatlačovat služebníky Temného pána zpátky na sever, přičemž se podařilo uzavřít Sirionský a Aglonský průsmyk, takže skřetům se nedařilo lehce pronikat do Beleriandu a království Doriath, Nargothrond a Gondolin měla ještě čas sebrat síly. Největším úspěchem Nepřítele se tak stalo zničení říší Finarfinových synů a vyhnání synů Fëanorových z jejich domovů. Šablona:Endspoiler

Literatura

TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-0999-8.

Související články

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 == Průběh bitvy ==
-Morgoth zahájil svůj útok jedné studené, mlhavé noci roku 455. Z [[Thangorodrim]] a [[Ered Engrim|Železných hor]] začaly po nenadálých otřesech vytékat řeky lávy na pláň [[Ard-galen]], které se rychle hnaly na jih k [[Dorthonion]]u a [[Ered Wethrin]]. Mnoho spících a překvapených elfých jezdců hlídkujících na pláni bylo upáleno zaživa, dříve než se stačili zachránit ústupem do kopců. Láva se sice zastavila o [[Dorthonion]]skou vysočinu a [[Ered Wethrin]], ale zapálila lesy na jejich úpatí což vneslo mezi obránce obrovský zmatek. V čele Morgothova vojska kráčel již dospělý drak [[Glaurung]] následován [[balrog]]y a nekonečným zástupem [[skřeti (Středozem)|skřetů]]. Nejtěžšímu náporu museli čelit [[Finarfin]]ovi synové [[Aegnor]] a [[Angrod]] se svým lidem v Dorthonionu, kteří padli spolu s Pánem prvního domu Edain, [[Bregolas]]em. Bregolasův bratr [[Barahir]] s přeživšími pokračovali v boji a díky jejich hrdinství vyváznul pán [[Nargothrond]]u [[Finrod Felagund]], který za odměnu složil přísahu trvalého přátelství Barahirovi a jeho lidu. Velekrál Fingolfin a jeho syn [[Fingon]] byli zatlačeni do své pevnosti a jen s velkými obtížemi odolali tlaku nepřítele. Při boji o jejich pevnost [[Eithel Sirion]] zemřel i pán třetího domu Edain, [[Hador Zlatovlasý]], se svým druhorozeným synem [[Gundor]]em. Po otci pak převzal panování jeho prvorozený syn [[Galdor Vysoký]]. Na východě byla situace z pohledu Noldor nejkritičtější. Skřeti se za cenu obrovských ztrát zmocnili opevněného [[Aglonský průsmyk|Aglonského průsmyku]] a vyhnali odtamtud bratry [[Celegorm]]a s [[Curufin]]em, kteří prchli do [[Nargothrond]]u. [[Maedhros]] a [[Maglor]] ubránili pevnost na pahorku [[Himring]], kde se kolem nich shromáždilo mnoho přeživších. Přes [[Maglorova brána|Maglorovu bránu]] se však do východního Beleriandu proplazil drak Glaurung, který vyhnal [[Caranthir]]a a jeho lid z jejich země a zničil celou krajinu mezi rameny [[Gelion]]u. Caranthir se připojil ke svému bratru [[Amrod]]ovi a společně bránili [[Amon Ereb]]. Skřetům se tak nepodařilo proniknout až do [[Ossiriand]]u. S příchodem jara roku 456 stáhnul Temný pán své hlavní síly zpět do Angbandu a jeho nápor se zmenšil. I přes to, že boje v Beleriandu již nikdy zcela neutichly, se toto považuje za konec bitvy Dagor Bragollach.
+Morgoth zahájil svůj útok jedné studené, mlhavé noci roku 455. Z [[Thangorodrim]] a [[Ered Engrim|Železných hor]] začaly po nenadálých otřesech vytékat řeky lávy na pláň [[Ard-galen]], které se rychle hnaly na jih k [[Dorthonion]]u a [[Ered Wethrin]]. Mnoho spících a překvapených elfích jezdců hlídkujících na pláni bylo upáleno zaživa, dříve než se stačili zachránit ústupem do kopců. Láva se sice zastavila o [[Dorthonion]]skou vysočinu a [[Ered Wethrin]], ale zapálila lesy na jejich úpatí, což vneslo mezi obránce obrovský zmatek. V čele Morgothova vojska kráčel již dospělý drak [[Glaurung]], následován [[balrog]]y a nekonečným zástupem [[skřeti (Středozem)|skřetů]]. Nejtěžšímu náporu museli čelit [[Finarfin]]ovi synové [[Aegnor]] a [[Angrod]] se svým lidem v Dorthonionu, kteří padli spolu s Pánem prvního domu Edain, [[Bregolas]]em. Bregolasův bratr [[Barahir]] s přeživšími pokračovali v boji a díky jejich hrdinství vyváznul pán [[Nargothrond]]u [[Finrod Felagund]], který za odměnu složil přísahu trvalého přátelství Barahirovi a jeho lidu. Velekrál Fingolfin a jeho syn [[Fingon]] byli zatlačeni do své pevnosti a jen s velkými obtížemi odolali tlaku nepřítele. Při boji o jejich pevnost [[Eithel Sirion]] zemřel i pán třetího domu Edain, [[Hador Zlatovlasý]], se svým druhorozeným synem [[Gundor]]em. Po otci pak převzal panování jeho prvorozený syn [[Galdor Vysoký]]. Na východě byla situace z pohledu Noldor nejkritičtější. Skřeti se za cenu obrovských ztrát zmocnili opevněného [[Aglonský průsmyk|Aglonského průsmyku]] a vyhnali odtamtud bratry [[Celegorm]]a s [[Curufin]]em, kteří prchli do [[Nargothrond]]u. [[Maedhros]] a [[Maglor]] ubránili pevnost na pahorku [[Himring]], kde se kolem nich shromáždilo mnoho přeživších. Přes [[Maglorova brána|Maglorovu bránu]] se však do východního Beleriandu proplazil drak Glaurung, který vyhnal [[Caranthir]]a a jeho lid z jejich země a zničil celou krajinu mezi rameny [[Gelion]]u. Caranthir se připojil ke svému bratru [[Amrod]]ovi a společně bránili [[Amon Ereb]]. Skřetům se tak nepodařilo proniknout až do [[Ossiriand]]u. S příchodem jara roku 456 stáhnul Temný pán své hlavní síly zpět do Angbandu a jeho nápor se zmenšil. I přes to, že boje v Beleriandu již nikdy zcela neutichly, se toto považuje za konec bitvy Dagor Bragollach.
 == Důsledky ==