Josiášova reforma

Reforma krále Josiáše proběhla ve dvou fázích - nejprve šlo o očistu izraelského náboženství a poté uzavření nové smlouvy lidu s Hospodinem

Josiášova reforma byla pokusem judského krále Josiáše (649-609 př. n. l.) o zničení všech pohanských předmětů a objektů v tehdejším jižním království. Ačkoliv chronistická díla Bible ji hodnotí ryze pozitivně, prorocká díla a historikové se k ní stavějí i kriticky, především kvůli násilné centralizaci izraelského náboženství.

Reforma izraelského náboženství

Kniha 2.Paralipomenon (2.Kniha letopisů) uvádí, že náboženská očista začala 12. roku Josiášovy vlády. Král tehdy dal zničit veškerá kultovní místa ostatních bohů, přičemž cílem bylo odstranit vše, co se v očích běžného lidu stávalo předmětem uctívání.

Moloch v údolí Ben-hinom

Josiáš nechal znesvětit především Tofet v údolí Ben-hinom, kde Izraelité za jeho otce Amóna a vlády krále Manasseho (také Menašeho) obětovávali děti bohu Molochovi. Taková praxe je vysloveně zakázána v Leviticu 18:21 ("Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi"). Někteří badatelé však tvrdí, že obětování dětí bylo vyjímečné a šlo spíše o zasvěcování novorozeňat ohněm před sochou Molocha - viz 2.Královská 16:3, 17:17, 21:6).

Očista Chrámu

Součástí Josiášovy reformy bylo také očištění Jeruzalémského Chrámu. To proběhlo někdy mezi 12. a 18. rokem Josiášovy vlády - soudě podle oslavy velikonočního beránka spíše ke konci tohoto období.

Ašéra

Josiáš nechal prý odstranit veškeré předměty zhotovené pro kenánského boha Baala, Ašéru (reprezentaci Nejvyšší Matky, neboli manželky boha Ela) i veškerý nebeský zástup (jakési plénum bohů, transformovaných později v zástup nebeských andělů).

Přikázal také odnést zpodobnění samotné Ašéry, které stálo v Chrámu a mělo v dřívějších dobách podobu sochy, sedmiramenného svícnu nebo posvátného stromu. Nechal toto zpodobnění spálit, rozemlít na prach a ten následně vysypal na veřejném hřbitově.

Verš v 2.Královské 23:7 zmiňuje, že byly také zbořeny "domečky zasvěcenců bohyně lásky" (v některých překladech také "stánky modlářské prostituce" nebo "domky hanebných sodomářů"), kde ženy tkaly roucha/závoje pro Ašeru.

Sluneční kult

Podle Bible nechal Josiáš odstranit od vchodu do Hospodinova chrámu také koně, které judští králové zasvětili slunci. Tyto koně se nacházely poblíž místnosti komořího Netan-melecha ve sloupořadí (2.Královská 23:11). Bez milosti také dal spálit tzv. "sluneční vozy".

Archeologové a historikové našli doklady o podobném zasvěcování koní slunečnímu božstvu, jako je zmíněno v Bibli, zatím pouze v Persii. Mnohem častější bylo obětovávání koní slunečním bohům.

Oltáře

Zdá se, že součástí jeruzalémského chrámu před reformou bylo také větší množství oltářů, které nebyly zasvěcené Bohu Izraele. Některé se nacházely na střeše chrámu v Achazově pokoji, zatímco další byly králem Menašem postaveny na obou stranách nádvoří Hospodinova domu (2.Královská 23:12). Prach z těchto oltářů byl rozprášen v Kidrónském úvalu.

Kritika reformy

Dějepisné biblické knihy hodnotí Josiášovu reformu většinou velice jednostranně a pozitivně. Z kontextu dalších knih však lze poznat, že nedošlo ke skutečné obrodě izraelského náboženského cítění. Centralizace kultu měla za následek silný důraz na zvířecí oběti (proti čemuž vystupoval zvláště Jeremjáš, syn lévitského kněze) a spoléhání na její očistnou sílu. Judští proroci za Josiášova nástupce Jójakíma i Sedechiáše kritizovali fakt, že lidé nepřestali páchat špatnosti a hříchy. Naopak začali spoléhat na to, že jakýkoliv hřích bude před Bohem smazán prolitím nevinné zvířecí krve. I z toho důvodu se proroci začali více soustředit na kázání osobní morální zodpovědnosti namísto dodržování Mojžíšova zákona.

Literatura

• A. Novotný, Biblický slovník. Praha: Kalich 1956. Heslo Joziáš, str. 311.