Safiye Sultan: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vytvořeno překladem stránky „Safiye Sultan
značka: editace z rozšíření Překlad
 
+ infobox + pomlčka
Řádek 1: Řádek 1:
{{infobox - osoba}}
'''Safiye Sultan '''([[1550]] - [[10. listopadu ]][[1605]]), celým jménem ''Davlatlu İsmatlu Sāfiya Vālida Sultān Aliyyetü'ş-şân Hazretleri'', byla oblíbenkyně a manželka sultána [[Murad III.|Murada III.]] a matka sultána [[Mehmed III.|Mehmeda III.]]
'''Safiye Sultan '''([[1550]] [[10. listopadu ]][[1605]]), celým jménem ''Davlatlu İsmatlu Sāfiya Vālida Sultān Aliyyetü'ş-şân Hazretleri'', byla oblíbenkyně a manželka sultána [[Murad III.|Murada III.]] a matka sultána [[Mehmed III.|Mehmeda III.]]
Během vlády svého syna zastávala funkci [[Valide sultan|Valide Sultan]], nejvyšší ženský post v Osmanské říši.
Během vlády svého syna zastávala funkci [[Valide sultan|Valide Sultan]], nejvyšší ženský post v Osmanské říši.



Verze z 1. 8. 2015, 05:30

Safiye Sultan
Narození1550
Dukagjin
Úmrtí10. listopadu 1618 (ve věku 67–68 let)
Istanbul
Místo pohřbeníHagia Sofia
Povoláníotrok
Nábož. vyznáníislám
Partner(ka)Murad III.
DětiMehmed III.
Ayshe Sultan
Fatma Sultan
Mihrimah Sultan (dcera Murada III.)
Hümaşah Sultan
PříbuzníAhmed I., Mustafa I., Şehzade Yahya, Şehzade Mahmud, Dilruba Sultan, Hatice Sultan, Şehzade Selim, Ayşe Sultan a Beyhan Sultan (vnoučata)
FunkceValide sultan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Safiye Sultan (155010. listopadu 1605), celým jménem Davlatlu İsmatlu Sāfiya Vālida Sultān Aliyyetü'ş-şân Hazretleri, byla oblíbenkyně a manželka sultána Murada III. a matka sultána Mehmeda III. Během vlády svého syna zastávala funkci Valide Sultan, nejvyšší ženský post v Osmanské říši.

Původ

Říká se, že Safiye pochazí z Vatikánu, stejně jako její tchýně Nurbanu Sultan (matka Murada III.). Údajně byla sebrána muslimskými piráty a prodána do sultánského harému v roce 1562. Nicméně, Safiye pocházela z Albánie z vesnice Rezi v horách Ducagini.

Mihrimah Sultan

V roce 1563, když jí bylo 13 let, ji Mihrimah Sultan (dcera Suleymana I., tehdejší Valide Sultan) poslala jako konkubínu k princi Muradovi, budoucímu sultánovi. Dala jí jméno Safiye, což znamená "ta čistá". V roce 1566 Mihrimah také dala jméno Muradovu a Safiyinimu synovi, Mehmedovi, který byl později také sultánem.

Safiye manželkou sultána

Manžel Safiye Sultan, osmanský sultán Murad III.

Safiye byla jedinou konkubínou Murada, i když měl možnost mít stovky jiných žen. Měli vášnivý vztah, který přetrvával mnoho let Muradova sultanátu. Jeho matka Nurbanu ho nabádala, aby si k sobě zval i ostatní konkubíny z harému, aby udržel tradici dynastie. Murad měl jen jednoho následníka, Mehmeda, který se narodil v roce 1581 a měl ho právě se Safiyí. Nurbanu obvinila Safiyi, že je čarodějnice a různými kouzly dělá Murada impotentním, když je s jinými konkubínami. Toto obvinění vedlo k uvěznění a mučení všech služebníků Safiye, které podezřívali z pomáhání v těchto kouzlech. Muradova sestra Esmeham představila Muradovi dvě nádherné konkubíny, které nakonec přijal. Vyléčen ze své impotence se stal otcem 20 synů a 27 dcer.

The greatest crisis Safiye endured as valide sultan stemmed from her reliance on her kira, Esperanza Malchi. A kira was a non-Muslim woman (typically Jewish) who acted as an intermediary between a secluded woman of the harem and the outside world, serving as a business agent and secretary. In 1600, the imperial cavalry rose in rebellion at the influence of Malchi and her son, who had amassed over 50 million aspers in wealth. Safiye was held responsible for this, along with the debased currency the troops were paid with, and nearly suffered the wrath of the soldiers, who brutally killed Malchi and her son. Mehmed III was forced to say "he would counsel his mother and correct his servants." To prevent the soldiers from suspecting her influence over the Sultan, Safiye persuaded Mehmed to have his decrees written out by the Grand Vizier, instead of personally signing them.[15]#cite_note-FOOTNOTEPeirce1993242-243-15

Notes