Hrnec: Porovnání verzí
m {{Wikislovník}} do odkazů a s parametrem |
m rozdělení |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
== Související články == |
== Související články == |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
* [[Papinův hrnec]] |
* [[Papinův hrnec]] |
||
* [[pekáč]] |
* [[pekáč]] |
||
* [[pánev (nádobí) |
* [[pánev (nádobí)]] |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
{{ |
{{pahýl}} |
||
{{ |
{{portály|Gastronomie}} |
||
[[Kategorie:Nádoby]] |
[[Kategorie:Nádoby]] |
||
Verze z 8. 4. 2015, 10:56
Hrnec či hrnek je nejčastěji plechová nádoba obvykle válcovitého (nebo mírně kuželovitého či baněného) tvaru s uchy sloužícími k manipulaci. Součástí hrnce bývá obvykle poklice. Poklice slouží k zakrytí hrnce, tak aby obsah hrnce zůstal oddělen od okolního prostředí i v místě své hladiny. Nízký hrnec, který je výrazně širší než vyšší se obvykle označuje jako rendlík, lidově však častěji kastrol, neboť lidový název rendlíku zůstává v expresivním podání odborně nazývaného štýláku (z německého Stielkaserolle) tedy rendlík s držadlem - štýlem.
Nejčastěji se hrnec používá v kuchyni při přípravě jídel, kde slouží přípravě pokrmů popřípadě i ke skladování potravin.
Tradičním materiálem pro výrobu hrnců byla dlouhou dobu smaltovaná ocel. Po krátké době používání hliníku se dnes preferuje korozivzdorná ocel. Pro použití na indukčních vařičích se hrnce z korozivzdorné oceli zhotovují se sendvičovým dnem nového typu. Původní sendvič, složený z vrstev austenitické korozivzdorné oceli 18–10, (ocel používaná pro předměty používané v gastronomii - a nemagnetická), s vnitřní výplní hliníku, kterým je snadno dosaženo tepelné akumulace, rovněž však nemagnetického. Nový typ sendviče potom namísto hliníkové výplně obsahuje jádro z oceli, která je feromagnetická.
