Alexander Archipenko: Porovnání verzí
m úprava dat |
+wikilink, +commons |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
V roce 1909 Rusko opustil a odjel do [[Paříž|Paříže]]. Zde ho ohromilo [[Pablo Picasso|Picassovo]] dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v gelerii [[Louvre]]. Roku 1910 již vystavoval v ''Salon des Indépendants'' a ''Salon D’Automne'' po boku předních pařížských avantgardních umělců ([[Sonia Delaunay-Terková]], [[Kazimir Malevich]], Pablo Picasso, [[Georges Braque]], [[André Derain]]). |
V roce 1909 Rusko opustil a odjel do [[Paříž|Paříže]]. Zde ho ohromilo [[Pablo Picasso|Picassovo]] dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v gelerii [[Louvre]]. Roku 1910 již vystavoval v ''Salon des Indépendants'' a ''Salon D’Automne'' po boku předních pařížských avantgardních umělců ([[Sonia Delaunay-Terková]], [[Kazimir Malevich]], Pablo Picasso, [[Georges Braque]], [[André Derain]]). |
||
Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do [[Nice]]. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do [[Berlín|Berlína]], odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto |
Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do [[Nice]]. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do [[Berlín|Berlína]], odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto ''[[zvrhlé umění]]''.) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v [[New York|New Yorku]]. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v [[Los Angeles]] či [[Chicago|Chicagu]]. |
||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě [[plexisklo]], jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. ''sculpto-peintures'', jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky. |
Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě [[plexisklo]], jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. ''sculpto-peintures'', jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky. |
||
Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: |
Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: „Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu.“ |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* {{Commonscat-řádek}} |
|||
* [http://artmuseum.cz/umelec.php?art_id=93 Heslo na Artmuseum.cz] |
* [http://artmuseum.cz/umelec.php?art_id=93 Heslo na Artmuseum.cz] |
||
* [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/32845/Alexander-Archipenko Heslo v encyklopedii Britannica] |
* [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/32845/Alexander-Archipenko Heslo v encyklopedii Britannica] |
Verze z 12. 6. 2014, 11:50
Alexander Porfirjevič Archipenko (30. května 1887, Kyjev – 25. února 1964, New York) byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.
Život
Umění studoval v letech 1902-1905 na umělecké škole v Kyjevě. Roku 1906 odjel do Moskvy, kde začal mít první umělecké úspěchy. Byl tehdy silně ovlivněn tradicí byzantského a ruského umění – zejména pravoslavnými ikonami a chrámovými freskami.
V roce 1909 Rusko opustil a odjel do Paříže. Zde ho ohromilo Picassovo dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v gelerii Louvre. Roku 1910 již vystavoval v Salon des Indépendants a Salon D’Automne po boku předních pařížských avantgardních umělců (Sonia Delaunay-Terková, Kazimir Malevich, Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain).
Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do Berlína, odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto zvrhlé umění.) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v Los Angeles či Chicagu.
Dílo
Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě plexisklo, jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. sculpto-peintures, jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky.
Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: „Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu.“
Literatura
- Michaelsen, Katherine J.; Nehama Guralnik (1986). Alexander Archipenko A Centennial Tribute. National Gallery of Art, The Tel Aviv Museum.
- Karshan, Donald H. (editor) (1969). Archipenko, International Visionary. Smithsonian Institution Press.