Občanské hnutí

Občanské hnutí, zkráceně OH, bylo politické hnutí vzniklé z Občanského fóra (OF). Na ustavujícím sněmu 27.4.1991 byl jeho předsedou zvolen Jiří Dienstbier. OH se hlásilo k politickému středu, dávalo přednost odbornosti před stranictvím. Ve volbách v roce 1992 Občanské hnutí neuspělo a skončilo těsně pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro vstup do České národní rady (ČNR). V říjnu 1993 vznikla přetvořením OH na liberálně - demokratickou stranu Svobodní demokraté.

Vývoj

Když se na počátku roku 1991 rozpadlo Občanské fórum, bylo možné tuto událost interpretovat jako signál toho, že určitými skupinami nového establishmentu prosazovaná strategie „nepolitické politiky“ neuspěla. Stabilizace stranictví a upevnění role stran jako hlavních aktérů politické soutěže však ještě zdaleka nedosáhlo takové dominance, jako v druhé polovině let devadesátých a na počátku jednadvacátého století. Důkazem byla stále velmi vysoká popularita praktické politické taktiky tehdejšího prezidenta Václava Havla, coby hlavního představitele „nestranické“, resp. „nepolitické politiky“, ale též samotný průběh konsolidace stranického spektra. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo Občanské hnutí. To vzniklo krátce po zániku Občanského fóra, přičemž se chápalo – a bylo tak i přijímáno – jako hlavní dědic OF. Již svým názvem OH deklarovalo svůj rezervovaný přístup ke stranictví, jež se současně odrazil i na vývoji stranické struktury, kdy po určitou dobu existence strany bylo umožněno i kolektivní členství.

Občanské hnutí mělo v době svého vzniku jedinečnou výhodu zcela mimořádného zastoupení svých představitelů v exekutivě státu . Je dobré připomenout si jména jeho členů; coby určitá kronika „polistopadového“ vývoje totiž mohou dát čtenáři dobrý obrázek o potenciálu, který strana měla: Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, Luboš Dobrovský, Petr Pithart, Tomáš Sokol, Jaroslav Šabata, Martin Bursík, Jan Sokol, Miloš Zeman, Zdeněk Jičínský, Josef Vavroušek, Květoslava Kořínková, Vlasta Štěpová a další. S ohledem na rozdílnost názorových orientací jednotlivých představitelů strany, patrnou nám s odstupem času, je zcela pochopitelné, že se Občanské hnutí definovalo jako subjekt nalézající se ve středu politického spektra. Liberální orientace strany byla ovšem též deklarována, a lze ji tedy chápat jako určitý předobraz formování se budoucí české „nové levice“ pozdějších letech. Jakkoli fundované bylo OH co do kádrů, nezískalo si dostatečnou důvěru voličů, a přes – opět díky popularitě svých představitelů – výraznou nadreprezentaci v médiích propadlo ve volbách do parlamentu v roce 1992.

Jednou z reakcí strany na neúspěch ve volbách bylo i utužení svazku s organizací REAL – mladí liberálové, a také úvahy nad zapojením se do Realistického bloku, jenž posloužil Zemanově sociální demokracii k upevnění pozice na levé části politického spektra. S těchto úvah nakonec v roce 1993 definitivně sešlo, pozice strany se však ještě více zhoršila.

Svobodní demokraté

Jednou z reakcí na neúspěch ve volbách v roce 1992 byla v roce 1993 i změna názvu subjektu na „Svobodní demokraté“. Současně s tím byla potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici a pravici v podobě sociálních a občanských demokratů. Vývoj strany v posledních třech letech její existence se pak nesl ve znamení snah zabránit definitivnímu konci strany, třeba spojením s jinými stranami. Šlo o Českomoravskou stranu středu a Liberálně sociální unii. Z těchto snah ale nakonec sešlo.

Zánik svobodných demokratů přineslo spojení s národními socialisty do strany Svobodní demokraté – Liberální strany národně sociální (SD-LSNS) na přelomu let 1995 a 1996. Vzdálenost ideové orientace obou stran měla však za následek další rozkoly. Ty zavdaly příčinu odchodu mnoha liberálně orientovaných členů. Někteří z nich pak v roce 1998 stáli u zrodu Strany pro otevřenou společnost (SOS), jejímž prostřednictvím se pokoušeli navázat právě na Občanské hnutí, resp. Svobodné demokraty. SOS však nedosáhlo větších úspěchů a je dnes spíše marginálním subjektem působícím na regionální úrovni. Komunikuje však s některými subjekty na naší politické scéna – například se Stranou zelených , a lze předpokládat, že by s nimi mohlo v budoucnu utužit spolupráci, např. i v rámci jedné koalice. Blízkým subjektem je Straně pro otevřenou společnost například strana Evropských demokratů.

Analýza

Analýza neúspěchu strany rozhodně nemůže být založena na tvrzení o agresivním vítězství ODS a jejího politického plánu na počátku 90. let. Pravdou však je, že v souboji s ODS, vůči které se především Občanské hnutí na počátku své existence profilovalo, strana prohrála. Vinu přitom s největší pravděpodobností nese právě neschopnost vyrovnat se jasně se stranictvím, a tedy i určitá nečitelnost pro voliče. Méně důležitou, ale přesto významnou roli též sehrála i absence leadera takového formátu, jakým byl Václav Klaus.