Josef Resl: Porovnání verzí
m Editace uživatele 85.207.18.206 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je PastoriBot |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Na [[kněz|kněze]] byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl [[kaplan|kaplanem]] ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal [[kaplan|kaplanem]] v [[Město Touškov|Městě Touškově]] na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského [[farář|faráře]] Josefa Köhlera se stává v [[Město Touškov|Městě Touškově]] farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským [[vikář|vikářem]] a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v [[Manětín|Manětíně]] až do roku 1945. Poté se stal [[farář|farářem]] ve [[Starý Plzenec|Starém Plzenci]], kde v roce 1949 přečetl [[pastýřský list]] od kardinála Berana a za to ho komunistická [[Státní bezpečnost|StB]] zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v [[Jáchymov|Jáchymově]]. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v [[Obříství]] a [[Chlumín|Chlumíně]], kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež [[Pius XII.]] jmenuje papežským komořím a [[Monsignore|monsignorem]]. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru [[historie]] a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v [[Plzeň|Plzni]] a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti. |
Na [[kněz|kněze]] byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl [[kaplan|kaplanem]] ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal [[kaplan|kaplanem]] v [[Město Touškov|Městě Touškově]] na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského [[farář|faráře]] Josefa Köhlera se stává v [[Město Touškov|Městě Touškově]] farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským [[vikář|vikářem]] a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v [[Manětín|Manětíně]] až do roku 1945. Poté se stal [[farář|farářem]] ve [[Starý Plzenec|Starém Plzenci]], kde v roce 1949 přečetl [[pastýřský list]] od kardinála Berana a za to ho komunistická [[Státní bezpečnost|StB]] zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v [[Jáchymov|Jáchymově]]. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v [[Obříství]] a [[Chlumín|Chlumíně]], kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež [[Pius XII.]] jmenuje papežským komořím a [[Monsignore|monsignorem]]. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru [[historie]] a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v [[Plzeň|Plzni]] a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti. |
||
== Ocenění == |
|||
Od roku 1929 je čestným občanem města Město Touškov. |
|||
{{Portály|Křesťanství}} |
{{Portály|Křesťanství}} |
||
Verze z 16. 11. 2013, 22:09
Mons. ThDr. Josef Resl (18. října 1885 – 3. března 1967 Obříství) byl český římskokatolický kněz, plzeňský vikář a později arcibiskupský vikář
Život
Na kněze byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl kaplanem ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal kaplanem v Městě Touškově na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského faráře Josefa Köhlera se stává v Městě Touškově farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským vikářem a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v Manětíně až do roku 1945. Poté se stal farářem ve Starém Plzenci, kde v roce 1949 přečetl pastýřský list od kardinála Berana a za to ho komunistická StB zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v Jáchymově. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v Obříství a Chlumíně, kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež Pius XII. jmenuje papežským komořím a monsignorem. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti.
Ocenění
Od roku 1929 je čestným občanem města Město Touškov.