Roman Ingarden
| Roman Ingarden | |
|---|---|
 Roman Ingarden (1937) | |
| Rodné jméno | Roman Witold Ingarden |
| Narození | 5. února 1893 Krakov |
| Úmrtí | 14. června 1970 (ve věku 77 let) Krakov |
| Místo pohřbení | Rakowický hřbitov (50°4′32″ s. š., 19°57′14″ v. d.) |
| Povolání | filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a estetik |
| Alma mater | Univerzita v Göttingenu Lvovská univerzita Freiburská univerzita |
| Témata | filozofie, George Berkeley, fenomenologie, ontologie a estetika |
| Ocenění | Herderova cena (1968) Řád znovuzrozeného Polska |
| Děti | Roman Stanisław Ingarden[1] Janusz Ingarden[1] |
| Příbuzní | Krzysztof Ingarden (vnuk) Marta Ingarden (snacha) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roman Ingarden (5. února 1893 Krakov – 14. června 1970 Krakov) byl polský fenomenologicky orientovaný filosof, estetik a literární teoretik, žák německého filozofa Edmunda Husserla.
Život[editovat | editovat zdroj]
Ingarden studoval matematiku a filosofii ve Lvově u Kazimierze Twardovského a od roku 1912 u Edmunda Husserla v Göttingenu, později ve Freiburgu, kde roku 1918 promoval. V Polsku učil na gymnáziích a roku 1924 se ve Lvově habilitoval. V letech 1925 – 1944 přednášel na univerzitě ve Lvově (od roku 1933 jako profesor), po válce v letech 1945 – 1950 na Jagellonské univerzitě v Krakově. Roku 1949 byl zcela nesmyslně obviněn z „idealismu“ a z univerzity musel odejít. Přednášel a pracoval v soukromí a teprve v letech 1956 – 1963 se mohl na univerzitu vrátit. Ingarden měl četné styky v zahraničí, byl členem Polské akademie věd a řady dalších společností.
Myšlení a dílo[editovat | editovat zdroj]
Ingardenovo myšlení zůstalo vždy blízké Husserlovi, s nímž také udržoval velmi přátelské styky. Odmítal a kritizoval však jeho sklon k platónismu a byl naopak filosofickým realistou. Věnoval se Henrimu Bergsonovi a v předválečném období hlavně filosofii literatury a estetice. Tyto jeho německy psané spisy také vzbudily ohlas v zahraničí.
Naproti tomu jeho poválečné dílo, psané polsky a věnované hlavně ontologii a epistemologii, zejména jeho opus magnum, Spór o istnienie świata (Spor o existenci světa) (1947 a 1948) bylo přeloženo teprve později. Poslední část tohoto spisu, O kauzální struktuře reálného světa, napsal opět německy. Vyšla až posmrtně roku 1974.
Kromě toho psal Ingarden i o teorii a filosofii malířství a hudby a ke konci života vydal velké dílo o odpovědnosti (Über die Verantwortung. Ihre ontischen Fundamente. 1970). U nás se Ingardenovým dílem zabýval Jan Patočka.
Jeho žákyní byla např. americká filozofka polského původu Anna-Teresa Tymieniecka.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- O poznávání literárního díla (O poznawaniu dzieła literackiego, 1937, česky 1967 v překladu Hany Jechové)
- Umělecké dílo literární (Das literarische Kunstwerk, 1931, česky 1989 v překladu Antonína Mokrejše)
- J. Patočka, Roman Ingarden. Pokus charakteristiky filosofické osobnosti a díla. In: J. Patočka, Umění a čas. Sebrané spisy 4.. Praha : OIKOYMENH, 2004, ISBN 80-7298-113-7, str. 401-415.
- J. Patočka, K Ingardenově filosofii malířského díla. In: J. Patočka, Umění a čas. Sebrané spisy 4.. Praha : OIKOYMENH, 2004, ISBN 80-7298-113-7, str. 489-500.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Ingarden na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Ingarden
- The Roman Ingarden Philosophical Research Centre – pl a en
- Heslo Ingarden ve Stanford Encyclopedia of Philosophy
- Bibliografie Ingardenova díla
- Polish Philosophy Page: Roman Ingarden
- Ingardenova ontologie - en
