Májové zákony (Rusko)
Májové zákony byl soubor protižidovských dekretů přijatý 3.jul nebo 15.greg května 1882 ruským carem Alexandrem III., který měl být „dočasným opatřením“ (Временные правила), avšak zůstal v platnosti až do Únorové revoluce roku 1917.[1]
Tyto zákony odrážely politiku systematické diskriminace židovské populace. Ruskému židovstvu se v důsledku Májových zákonů uzavřely vzdálenější venkovské oblasti. Židé v oblasti Pásma[2] byli vyháněni do městských chudinských oblastí. Byly zavedeny striktní kvóty (numerus clausus) při přijímání Židů na vyšších školách a univerzitách. Židé byli také systematicky vypuzováni z řemesel. Koncem 19. století bylo 40 % Židů v Rusku závislých na dobročinnosti a příspěvcích ze zahraničí.[1] Carův nejbližší poradce hodnotil důsledky těchto zákonů následujícími slovy:
| „ | Třetina jich vymře, třetina odejde ze země a třetina se dočista rozpustí mezi okolním obyvatelstvem. | “ |
| — Konstantin Pobědonoscev, poradce cara Alexandra III.[1] | ||
Tyto zákony ve svém důsledku způsobily masovou emigraci. Mezi lety 1881 a 1920 opustilo Ruské impérium více než 2 miliony Židů, z nichž mnoho emigrovalo do Spojených států.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. S. 27.
- ↑ Označení pro hraniční pásmo osídlení vzniklé dělením Polska v 18. století.
