Lobotomie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 1. 2. 2022, 17:01

Lobotomie (z řečtiny lobos (mozkový lalok) tome (řez))^[1] je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se v psychochirurgii k léčení některých závažných duševních poruch (zejména se prováděla v oblasti frontálního laloku). Později byla invazivní léčba nahrazena psychofarmaky.

'''[[Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citace bez názvu musí mít vlastní obsah]]== Historie ==

Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař António Egas Moniz. Nechal se mimo jiné inspirovat londýnským neurologickým kongresem, na kterém v roce 1935 Carlye Jacobson a John Fulton prezentovali výsledky chirurgického přerušení nervových spojů mezi čelními laloky a limbickým systémem opičí samičky. Výrazně tak omezili její agresivní projevy. Moniz už na kongresu vznesl otázku, proč neléčit duševní nemoci chirurgicky i u lidí.

První osobou, na které Moniz provedl lobotomii, byla třiašedesátiletá žena trpící těžkými depresemi a úzkostnými stavy. Měla paranoidní představy, kvůli nimž byla přesvědčena, že ji chce otrávit policie apod. Zákrok byl proveden injekční stříkačkou s alkoholem, který měl přerušit nervová spojení. Ta byla zavedena dvěma otvory o průměru pera vyvrtanými v lebce. Pacientka po operaci přestala pociťovat úzkostné stavy, roztěkanost a paranoiu. Správně hodnotila svůj současný duševní stav i stav před operací. Inteligence a chování nebyly zjevně narušeny.

Poté Moniz provedl experiment s dvaceti pacienty, z nichž část odoperoval injekcí s alkoholem a část speciálním skalpelem pro provádění lobotomie – leukotomem. Podle Monize bylo z dvaceti pacientů pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pocítilo částečné zlepšení a zbylých šest zůstalo beze změn. Poté, co výsledky v roce 1937 publikoval v American Journal of Psychology, otevřel cestu lobotomii do zámoří. Zde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pomocí transorbitální lobotomie, jak techniku nazvali, zaznamenali Freeman s Wattsem u úzkostných a depresivních pacientů podobné výsledky jako Moniz. Operacím se dostalo výrazné mediální pozornosti. Odhaduje se, že v rozmezí let 1936 až 1978 bylo provedeno 35 tisíc lobotomií. Od objevení antipsychotik po roce 1950 počet uskutečněných operací výrazně klesá.

V roce 1949 byl António Egas Moniz za objev lobotomie a založení neurochirurgie vyznamenán Nobelovou cenou.

Kritika

Lobotomie byla od počátku silně kritizována ze strany některých neurologů. U 30 % pacientů se totiž vyskytly komplikace v podobě epileptických záchvatů. Vyskytly se také případy úmrtí, prasklých cév a u většiny pacientů se proměnily projevy jejich osobnosti (útlum, apatie, ztráta životní jiskry). O špatnou pověst zákroku se postaral také sám Freeman, který cestoval po USA, kdy denně prováděl až 25 operací. Příliš se nezabýval výběrem svých pacientů, nesterilizoval si nástroje a ani pacienty nepřikrýval operační rouškou.

Podstoupila ji i tehdy 23letá Rosemary Kennedyová, sestra prezidenta Spojených států Johna F. Kennedyho, na žádost rodiny pro „přílišnou impulsivnost a prostořekost“. Z jiskrné mladé ženy se po zákroku stala osoba mentálně na úrovni dvouletého dítěte, nebyla schopna chodit ani mluvit a pomočovala se. Rodina ji odklidila do ústraní.^[2]

Lobotomie rozpoutala diskuzi na téma lékařské etiky. Na ukončení léčby lobotomií v celém světě výrazně zapůsobil americký film režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem^[3].

Reference

↑ Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. ISBN 80-7262-235-8
↑ HENLEY, Jon. The forgotten Kennedy. the Guardian [online]. 2009-08-12 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Český rozhlas Dvojka, 29.8.2017, Prof. MUDr. Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze

Literatura

SLATER, Lauren. Pandořina skříňka. Praha: Argo; Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4. S. 233–250.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lobotomie na Wikimedia Commons
Historie lobotomie
University of North Carolina Asheville: Lobotomie
My Lobotomy: příběh z rádia
Psychosurgery.org
'My Lobotomy': Howard Dully's Journey, 'Moje lobotomie': Příběh Howarda Dullyho
'My Lobotomy': Howard Dully's Story, co-authored by Charles Fleming

[1] Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. ISBN 80-7262-235-8

[2] HENLEY, Jon. The forgotten Kennedy. the Guardian [online]. 2009-08-12 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Český rozhlas Dvojka, 29.8.2017, Prof. MUDr. Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 '''Lobotomie''' (z [[řečtina|řečtiny]] ''lobos'' ([[mozek|mozkový]] [[lalok]]) ''tome'' (řez))<ref>Kábrt, J. Lexicon Medicum. Praha, Galén, 2004. {{ISBN|80-7262-235-8}}</ref> je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s&nbsp;ostatními částmi mozku. Užívala se v&nbsp;[[psychochirurgie|psychochirurgii]] k&nbsp;léčení některých závažných duševních poruch (zejména se prováděla v&nbsp;oblasti frontálního laloku). Později byla invazivní léčba nahrazena [[psychofarmaka|psychofarmaky]].
-== Historie ==
+*
+# ''''''''[[<ref></ref>]]''== Historie ==
 Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař [[António Egas Moniz]]. Nechal se mimo jiné inspirovat [[londýn]]ským neurologickým kongresem, na kterém v&nbsp;roce [[1935]] Carlye Jacobson a John Fulton prezentovali výsledky chirurgického přerušení nervových spojů mezi [[čelní laloky|čelními laloky]] a [[limbický systémem|limbickým systémem]] opičí samičky. Výrazně tak omezili její [[Agresivita|agresivní]] projevy. Moniz už na kongresu vznesl otázku, proč neléčit duševní nemoci chirurgicky i u lidí.