Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
revert, pokus o odmazání bioinova atd
značka: ruční vrácení zpět
Bez shrnutí editace
značky: ruční vrácení zpět revertováno nevhodná syntaxe v nadpisu odstraněna reference
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - organizace
{{Infobox - organizace
| název = Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.
| název = Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.
| obrázek = UEM_04.jpg
| obrázek = IEM CAS.jpg
| zkratka = UEM
| zkratka = ÚEM AV ČR (IEM CAS)
| motto = Biomedicínským výzkumem k efektivní diagnostice a léčbě
| sídlo = Vídeňská 1083, Praha 4
| sídlo = Vídeňská 1083, Praha 4
| lídr titul = ředitel
| lídr titul = ředitel
| lídr jméno = [[Miroslava Anděrová]]
| lídr jméno = Ing. Miroslava Anděrová, CSc.
| počet zaměstnanců = 223
| rozpočet = 0,2 mld CZK
| ocenění = EU Centre of Excellence (1998 - 2004)
| počet zaměstnanců = 100
}}
}}


== Úvod ==
'''Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.''', je veřejná výzkumná instituce, součást [[Akademie věd České republiky]].<ref>{{Citace elektronického periodika
'''Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.''' (zkr. ÚEM AV ČR) je jedním z 54 výzkumných pracovišť [[Akademie věd České republiky]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rejstřík veřejných výzkumných institucí
| titul = Rejstřík veřejných výzkumných institucí
| periodikum = rvvi.msmt.cz
| periodikum = rvvi.msmt.cz
Řádek 18: Řádek 20:


== Zaměření ==
== Zaměření ==
Ústav experimentální medicíny AV ČR '''je uznávaným centrem základního biomedicínského výzkumu v České republice'''. Je primárně zaměřen na základní a integrující výzkum v biomedicíně. Zejména se jedná o oblasti buněčné neurofyziologie, regenerace nervové tkáně, neurochemie, neurofyziologie sluchu, buněčné a vývojové biologie, genetické toxikologie a epigenetiky, nanotoxikologie, epidemiologie, molekulární biologie nádorů, tkáňového inženýrství, plasticity buněčného jádra a funkčního uspořádání biomembrán.
Ústav je centrem základního biomedicínského výzkumu v oblasti buněčné biologie, vývojové toxikologie, [[neurobiologie]], [[neurofyziologie]], [[neuropatologie]] a teratologie, molekulární [[epidemiologie]], molekulární [[farmakologie]], imunofarmakologie, výzkumu rakoviny, molekulární [[embryologie]], kmenových buněk a tkáňových náhrad. Ústav také zajišťuje výuku neurověd na lékařských fakultách Univerzity Karlovy. Ústav je také partnerem několika [[spin-off]] společnosti na využití kmenových buněk, např. Bioinova a Epona Cells, které sídlí v Inovačním biomedicínském centru (IBC) 350 metrů od budovy UEM.


Výzkumný program v ÚEM pokrývá současné trendy oboru a umožňuje interdisciplinární přístupy k řešení závažných otázek v biomedicíně. Vědečtí pracovníci ústavu aktivně spolupracují s řadou významných národních i mezinárodních partnerů. Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod.
V Ústavu pracuje 100 zaměstnanců (stav k 31. 12. [[2013]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Výroční zpráva za rok 2013.
| url = http://iem.cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/lifesci/uem/institute/annual-reports/uem-vyrocni-zprava-2013-brozura.pdf
| vydavatel = UEM AV ČR
| datum přístupu = 2014-09-28
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150120230753/http://iem.cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/lifesci/uem/institute/annual-reports/uem-vyrocni-zprava-2013-brozura.pdf
| nedostupné = ano
| datum archivace = 2015-01-20
}}</ref>). Ústav je členěn na několik dále popsaných vědeckých oddělení.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Vědecká oddělení
| url = http://iem.cas.cz/institute/organisation-structure/
| vydavatel = UEM ústav AV ČR
| datum přístupu = 2014-09-28
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150120223730/http://iem.cas.cz/institute/organisation-structure/
| nedostupné = ano
| datum archivace = 2015-01-20
}}</ref> Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod. V současné době má ústav 10 samostatných vědeckých oddělení a jednu laboratoř.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Archivovaná kopie
| url = http://www.iem.cas.cz/institute/index.html
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150225171959/http://www.iem.cas.cz/institute/index.html
| datum přístupu = 2015-02-25
| datum archivace = 2015-02-25
| nedostupné = ano
}}</ref>


Výsledky výzkumu jsou vysoce hodnoceny i na mezinárodní úrovni - svědčí o tom udělený status Centra excellence EU – MEDIPRA v letech 1998 - 2004, účast pracovníků ústavu v projektech 6. a 7. rámcového programu EU a rozsáhlá domácí a mezinárodní spolupráce. V ústavu rovněž pracují zahraniční postgraduální studenti financovaní z grantů EU i ze mzdových prostředků ústavu. Ústav je zařazen do projektu Evropské unie ENI-NET, který sdružuje excelentní evropské ústavy v oblasti neurověd. Je také sídlem komise biomedicíny pro obhajoby titulu DSc.
== Členění ústavu ==

=== Oddělení neurověd ===
V současné době má ústav '''11 samostatných vědeckých oddělení'''. Nedílnou součástí všech vědeckých oddělení ÚEM jsou studenti doktorského studia. Významnou měrou se podílejí nejen na vědecké práci, ale v konečném výsledku rovněž na publikační aktivitě ústavu.
Zde jsou studovány mechanismy onemocnění [[centrální nervová soustava|CNS]], poranění mozku a míchy, užití [[kmenová buňka|kmenových buněk]] a biomateriálů v jejich léčbě. Dále jsou studovány iontové změny a difúzní parametry v CNS v průběhu fyziologických a patologických stavů, nesynaptický přenos v CNS, receptory a iontové kanály, funkce [[neuroglie|gliových buněk]].

== Historie ==
Ústav byl oficiálně založen v roce 1975 sloučením čtyř vědeckých laboratoří, které vznikly o dvacet let dříve. Tři z nich byly přidruženy ke klinickým oddělením Univerzity Karlovy, tj. k Oddělení plastické chirurgie, Oddělení oftalmologie a Oddělení otorhinolaryngologie. Čtvrtá laboratoř byla úzce spjata s Oddělením histologie na 1. lékařské fakultě UK se zaměřením na buněčné ultrastruktury. Pod vedením uznávaných profesorů Buriana, Kurze, Přecechtěla a Wolfa, se laboratoře etablovaly v  lékařském světě a významně přispívaly k uznání československého lékařského výzkumu i na mezinárodní úrovni. Tyto čtyři laboratoře, přestože intelektuálně silné a poměrně dobře vybavené, doplácely na svou izolovanost a nedostatek možností ke spolupráci. Proto došlo ke spojení těchto laboratoří a založení Ústavu experimentální medicíny v rámci Československé akademie věd.

Otolaryngolog, '''prof. MUDr. Vlastimil Kusák, DrSc.''' byl jmenován jeho prvním ředitelem (1975–1984). Výzkumné spektrum zakládajících čtyř pracovišť bylo později rozšířeno přizváním skupiny imunologů do ústavu (MUDr. Jiřího Fraňka a MUDr. Karla Nouzy), a založením Laboratoře pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví ve východních Čechách (Olešnice, Orlické hory).

V sedmdesátých a osmdesátých letech se profil ústavu vytříbil, zvláště po přesunu většiny laboratoří do budovy v Legerově ulici a následným jmenováním '''prof. MUDr. Jiřího Elise, DrSc.''' ředitelem (1984–1990). Oblasti výzkumu byly rozšířeny o výzkum buněčného jádra a jadérka, zejména v krevních buňkách, s využitím elektronové mikroskopie, mapování morfologie nukleových kyselin, morfologii a imunohistochemii štítné žlázy a slinivky, mechanismy lokální imunity, zkoumání rakovinné imunity a reakce transplantátu u příjemce, biochemii a histochemii oka, korneální patologii a testování kontaktních čoček, morfologii vnitřního ucha a její změny pod vlivem hluku, elektrofyziologii centrálního sluchového systému, základy genotoxicity a teratologie, studium mechanizmů normálního a patologického vývoje obličeje, ústní dutiny a zubů, epidemiologii rozštěpových vad a rovněž testování mykotoxinů.

Zatímco některé skupiny a jednotlivci dosáhli vysoké úrovně vědecké práce, ústav jako celek trpěl roztříštěností výzkumných témat, nedostatkem vnitřní komunikace a dalšími překážkami charakteristickými pro sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století.

Na začátku devadesátých let vedlo několik souběžných událostí ke sladění vědeckého zaměření ústavu a jeho lidského potenciálu. Tyto procesy zahrnovaly nejen změny politické situace v zemi, ale také významné oživení ústavu. V roce 1990 byl ředitelem jmenován '''prof. MUDr. Richard Jelínek, DrSc.''', vedoucí laboratoře teratologie (1990–1994). Došlo k reorganizaci ústavu na základě otevřené  soutěže interních projektů, která byla dále posílena vysokou úspěšností v soutěži o přidělení grantů Grantovou agenturou Akademie věd ČR. Vzrostlo zapojení členů ústavu do výuky studentů medicíny a do ekologicky zaměřených projektů, zvláště do výzkumu zaměřeného na nepříznivý vliv exogenních faktorů na organismus.

K celkovému zlepšení výsledků ústavu významně přispěl příchod dvou nově vzniklých vědeckých skupin v roce 1991 – Laboratoře buněčné neurofyziologie z Ústavu fyziologických regulací, vedené prof. MUDr.. Evou Sykovou, DrSc. a Laboratoře genetické ekotoxikologie, vedené MUDr. Radimem Šrámem, DrSc. (sdružená laboratoř s Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje). Skupiny orientované na klinický výzkum buď zanikly nebo byly přesunuty na příslušné kliniky. V roce 1993 se ústav přestěhoval do nové budovy v Praze 4 - Krči, kde se nachází několik dalších institucí biomedicínského výzkumu Akademie věd ČR.

V roce 1994 byl ředitelem ústavu jmenován '''prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.''' (1994–2001). Ve stejném roce prošel ústav úspěšně interním hodnocením Akademie věd ČR. Od té doby došlo k významným změnám v organizaci ústavu, které sjednotily jeho zaměření a vědecký profil.

V roce 2001 byla do funkce ředitelky jmenována '''prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.''' (2001–2016). V roce 2002 se výzkumný program ústavu rozšířil zformováním nových skupin. Důvodem této změny bylo přidružení bývalého Ústavu farmakologie AV ČR a Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AVČR.

Od 1. ledna 2007 se ústav přeměnil na veřejnou výzkumnou instituci zřízenou Zákonem č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích.

V roce 2010 oslavil ústav 35. výročí svého vzniku a v roce 2015 40. výročí svého založení.

Od roku 2016 zastává funkci ředitelky '''Ing. Miroslava Anděrová, CSc.'''

== Ředitelé ==
{|
|-
! Jméno !! Funkční období
|-
| prof. MUDr. Vlastimil Kusák, DrSc. || 1975 – 1984
|-
| prof. MUDr. Jiřího Elise, DrSc.|| 1984 – 1990
|-
|[[Richard Jelínek|prof. MUDr. Richard Jelínek, DrSc.]]
|1990 – 1994
|-
|[[Josef Syka|prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.]]
|1994 – 2001
|-
|[[Eva Syková|prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.]]
|2001 – 2016
|-
|Ing. Miroslava Anděrová, CSc.
|2016 – '''do současnosti'''
|}

== Výzkumná oddělení ==


=== Oddělení buněčné neurofyziologie ===
=== Oddělení buněčné neurofyziologie ===
Oddělení se zabývá astrocyty a polydendrocyty v patofyziologii cerebrální ischemie a v progresi [[Alzheimerova choroba|Alzheimerovy choroby]] a mechanismy vápníkové signalizace u gliových buněk.
Oddělení se zabývá morfologickými a elektrofyziologickými vlastnostmi astrocytů a polydendrocytů (NG2 gliových buněk) v patofyziologii globální a fokální cerebrální ischemie a v progresi Alzheimerovy choroby. Mimoto se oddělení zabývá studiem mechanismů vápníkové signalizace u gliových buněk.
=== Oddělení molekulární neurofyziologie ===
Zaměřením je fyziologie vazopresinu a oxytocinu v [[centrální nervová soustava|CNS]] a [[periferní nervová soustava|PNS]].


=== Oddělení farmakologie ===
=== Oddělení funkčního uspořádání biomembrán ===
Studuje laterální uspořádání biologických membrán do mikrodomén (tj. malých oblastí specifického tvaru, složení a funkce). Důraz je kladen zejména na zapojení membrán do regulace buněčných procesů v reakci na podněty z okolního prostředí.
Zaměřením jsou převážně [[imunofarmaka]].
=== Oddělení genetické toxikologie a epigenetiky ===
Oddělení se zabývá mechanismy toxických účinků vyráběných nanočástic i ultrajemných částic, vznikajících při spalovacích procesech. Pozornost je věnována interakcím částic s biomolekulami v lidských buňkách.


=== Oddělení molekulární biologie nádorů ===
=== Oddělení molekulární biologie nádorů ===
V oddělení jsou zkoumány molekulární vlastnosti nádorových onemocnění tlustého střeva a konečníku.
V oddělení jsou zkoumány molekulární charakteristiky nádorových onemocnění, především tlustého střeva a konečníku. Cílem výzkumu je identifikovat biologické ukazatele zvýšené predispozice vůči nádorovému onemocnění, včasné diagnostiky, individuální odpovědi na protinádorovou léčbu a dlouhodobé prognózy.


=== Oddělení transplantační imunologie ===
=== Oddělení nanotoxikologie a molekulární epidemiologie ===
Oddělení se zabývá testováním toxických účinků vyráběných nanočástic i jemných částic z ovzduší na lidských buněčných liniích (pocházejících z povrchového epitelu dýchacího traktu) a také na 3D plicních modelech (tzv. systém MucilAirTM). V rámci oddělení se dále provádí molekulárně-epidemiologické studie, analyzující vliv znečištěného životního prostředí na člověka.
Řeší na modelu imunity v oku se bádá na přenosu limbálních kmenových buněk, které regeneraci rohovky oka zajišťují.


=== Oddělení neurofyziologie sluchu ===
=== Oddělení neurofyziologie sluchu ===
Oddělení se zabývá studiem mechanismů zpracování zvukových podnětů ve sluchovém systému savců a vývojovou plasticitou sluchové dráhy za normálních a patologických podmínek.
Studují morfologické charakteristiky buněk sluchového systému a jejich patologické procesy. Elektrofyziologické a histologické nálezy jsou korelovány na základě behaviorálních testů.


=== Oddělení neurochemie ===
=== Laboratoř molekulární epidemiologie ===
Oddělení se zabývá studiem molekulárních mechanismů, které regulují funkci glutamátových receptorů v savčím centrálním nervovém systému (CNS) a dále vyvíjí nové farmakologické modulátory glutamátových receptorů s cílem léčby kognitivních poruch spojených s neurodegenerací.
Při zatížený mutageny a karcinogeny dochází ke změnám prostředí, které je sledováno pomocí biomarkerů. Zkoumá se vliv DNA aduktů, oxidační poškození DNA, bílkovin a tuků, stanovení RNA expresních profilů) a jejich vliv v životním prostředí na průběh těhotenství a stav novorozeněte.


=== Oddělení plasticity buněčného jádra ===
=== Spin-off Bioinova ===
Oddělení se zabývá výzkumem časné embryogeneze savců a změnou plasticity buněčného jádra, která provází proces diferenciace a dediferenciace.
==== ALS a produkce kmenových buněk ====
Společnost Bioinova s.r.o., ve které má [[Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky|Ústav experimentální medicíny AV ČR]] menšinový majetkový podíl, aplikuje léčbu kmenovými buňkami u pacientů s [[amyotrofická laterální skleróza|amyotrofickou laterální sklerózou]] v rámci experimentální terapie pod kodem AMSC-ALS-001<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html |datum přístupu=2015-03-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150402122055/http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html |datum archivace=2015-04-02 |nedostupné=ano }}</ref>, a to za cenu nákladů léčby ve výši 150.000 Kč.<ref>Lucie Oldřichová, [http://www.tribune.cz/clanek/33793 Poslední naděje za 150 000 korun], [[Medical Tribune Cz]], 7. září 2014</ref> Smyslem studie je evidence nepřítomnosti komplikací v místě [[intratekální|intratekálně]] aplikace suspenze [[mesenchym]]álních [[kmenové buňky|kmenových buněk]] a nepřítomnosti nové neurologické poruchy ([[meningitida]], [[paraplegie]], [[inkontinence]]), kterou nelze vysvětlit přirozenou progresí základního onemocnění. Dalším cílem experimentální léčby je zpomalení progrese onemocnění [[ALS]] po aplikaci hodnoceného přípravku [[hAMSC]] (progrese choroby dle funkční škály [[ALSFRS]], Norrisovy škály a spirometrických vyšetření).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html |datum přístupu=2015-03-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150402122055/http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-ALS-001.html |datum archivace=2015-04-02 |nedostupné=ano }}</ref> Pro zavedení experimentální medicíny byla nutná vstupní investice 60 mil Kč do tzv. superčistých prostor (vzduch se vymění a vyčistí i 40× každou hodinu), přičemž v roce 2014 náklady na výrobu vlastních kmenových buněk byly 3× levnější než dovozené ze zahraničí<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.veda-pro-zivot.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/140211-ALS-a-kmenove-bunky.html |datum přístupu=2015-03-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150402145237/http://www.veda-pro-zivot.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/140211-ALS-a-kmenove-bunky.html |datum archivace=2015-04-02 |nedostupné=ano }}</ref> .


=== Oddělení regenerace nervové tkáně ===
==== Ruptura rotátorové manžety ====
Oddělení se zabývá výzkumem mechanismů onemocnění CNS, poranění mozku a míchy a neurodegenerativních onemocnění. Výzkum je zaměřen zejména na izolaci, značení a využití kmenových buněk a neurálních prekurzorů k léčbě poranění CNS, Alzheimerovy choroby a amyotrofické laterální sklerózy.
Další studií č. AMSC-RC-001 je klinické hodnocení testující možné využití mesenchymálních stromálních buněk k reperaci poškozené šlachy u pacientů s rupturou rotátorové manžety.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-RC-001.html |datum přístupu=2015-03-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150402101230/http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-RC-001.html |datum archivace=2015-04-02 |nedostupné=ano }}</ref>


=== Oddělení tkáňového inženýrství ===
==== Srůst obratlů ====
Oddělení se zabývá vývojem tkáňových náhrad a modelování proteinových struktur. Pracoviště vyvíjí technologii uvolňování bioaktivních látek s využitím různých typů nanovlákenných nosičů, syntetických nebo nativních růstových faktorů, což umožňuje řízený přísun živin a léků přímo do místa defektu. Vyvíjí umělé chrupavčité a kostní náhrady pro klinické využití v ortopedii, nanovlákenné nosiče pro hojení kožních defektů a incisionální hernie.
Využitím kmenových buněk kostní dřeně při navození srůstu obratlů po operaci páteře se zabývá klinická studie č. AMSC-DSD-001.


=== Oddělení vývojové biologie ===
==== Reimplantace endoprotézy kyčelního kloubu ====
Oddělení se zabývá genetickou regulací zárodečného vývoje. Využívá technologie tkáňově specifických knock-outs na animálních modelech k objasnění funkce některých signalizačních drah a vybraných transkripčních faktorů, které řídí zárodečný vývoj (kraniofaciální, neurální nebo ušní).
Pod kódem AMSC-BDT-001 pokračuje klinická studie ověřující možnost využití autologních multipotentních kmenových buněk pro hojení rozsáhlých defektů při reimplantaci endoprotézy kyčelního kloubu. Cílem této studie je hodnocení bezpečnosti a účinnosti kostní novotvorby s využitím beta-trikalcium fosfátového biomateriálu obsahujícího autologní mezenchymální kmenové buňky.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-BDT-001/ |datum přístupu=2015-03-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150402100550/http://bioinova.avcr.cz/klinicke-studie/AMSC-BDT-001/ |datum archivace=2015-04-02 |nedostupné=ano }}</ref> Od r. 2010 vlastní Bioinova, s.r.o. povolení [[SÚKL]] k aseptické výrobě léčivých přípravků na bázi mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně pro klinická hodnocení fáze I, II a III. Výroba probíhá v čistých prostorech třídy A/B v souladu s pravidly tzv. správné výrobní praxe.


=== Spin-off EponaCell ===
== Výzkumná centra ==
Aplikovaný výzkum je zaměřen na užití autologních (vlastních) kmenových buněk léčeného zvířete (pes, kůň), které nastartováním hojivého procesu pomáhají obnovit poškozenou tkáň. Léčba, která urychlí hojení a sníží komplikace, stojí cca 30.000 Kč.<ref>http://eponacell.cz/lecba-psu</ref>


=== Centrum rekonstrukčních neurověd '''(NEURORECON)''' ===
== Akce pro veřejnost a Gender policy ==
Náplní projektu NEURORECON je vytvoření a rozvoj excelentního výzkumného týmu pod vedením předního zahraničního vědce, prof. Jamese Fawcetta (University of Cambridge), který se bude zabývat výzkumem v oblasti léčebných metod nervového systému. Projekt navazuje na dosavadní výzkumné aktivity Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. (ÚEM) a v souvislosti s jeho realizací dojde k posílení kvality výzkumu na mezinárodní úrovni, pořízení chybějící výzkumné infrastruktury a prohloubení mezinárodní spolupráce ÚEM.
Veřejnost se může s některými částmi ústavu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://iem.cas.cz/institute/brain-awareness-week/
| titul = Týden mozku.
| vydavatel = UEM AV ČR
| datum přístupu = 2014-09-28
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150120213641/http://iem.cas.cz/institute/brain-awareness-week/
| datum archivace = 2015-01-20
| nedostupné = ano
}}</ref> Veřejnost si často plete UEM s cca 1 km vzdáleným [[Institut klinické a experimentální medicíny|IKEM]], který je především klinickým pracovištěm. Obě instituce dlouhodobě spolupracují na několika projektech. Publikační aktivita, citovanost anebo patentová aktivita je v UEM asi 4× vyšší.


Projekt je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), který je víceletým tematickým programem v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v jehož rámci je možné v programovém období 2014–2020 čerpat finanční prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF).
Ústav je od roku 2001 veden přísně genderově vyváženě s ohledem na eliminaci byť i nepřímé diskriminace, tj. procentní zapojení žen ve vedoucích funkcí ústavu je na 40 % vedoucích pracovníků oproti 8 % u sousedního [[Ústav molekulární genetiky Akademie věd České republiky|Ústavu molekulární genetiky]]<ref>http://www.img.cas.cz/files/2011/12/Rocni-zprava-2013.pdf</ref> (rok 2013) nebo dokonce 4 % u [[IKEM]]<ref>http://www.ikem.cz/www?docid=1011020&getdoc=show</ref>. Vedení ústavu podporuje účast žen ve vědě v akcích pro média a veřejnost.


Výzkumný tým projektu je složený z výzkumných pracovníků ÚEM a částečně z nově přijatých zaměstnanců. V čele týmu stojí přední zahraniční vědec prof. J. Fawcett, který působí zároveň na [[Univerzita v Cambridgi|University of Cambridge]], Department of Clinical Neurosciences. V současné době o postupu prací a strategických otázkách rozhoduje řídící výbor projektu (J. Fawcett, J. Kwok, P. Jendelová, L. Machová) a externí poradní tým.
== Historie ==
Ústav vznikl v roce 1975,<ref name="historie">{{Citace elektronické monografie
| titul = Historie ústavu
| url = http://iem.cas.cz/ustav/historie-ustavu/
| vydavatel = Ústav experimentální medicíny
| datum_přístupu = 2020-11-16
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://iem.cas.cz/institute/history-of-the-institute/
| titul = Historie
| vydavatel = UEM AV ČR
| datum přístupu = 2014-09-28
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150120214225/http://iem.cas.cz/institute/history-of-the-institute/
| datum archivace = 2015-01-20
| nedostupné = ano
}}</ref> kdy došlo ke sloučení tří klinických laboratoří [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]]: plastické chirurgie, [[oftalmologie]], [[otorhinolaryngologie]] a jedné laboratoře ultrastruktury v histologii na [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|1. LF UK]] a jejich postupnému přemístění do sídla v Legerově ulici č. 61 po bývalé klinice popálenin, která tam vznikla za války v době náletů po zrušení soukromého [[Borůvkovo sanatorium|Borůvkova sanatoria]]. Pobočnou laboratoří se v 70.&nbsp;letech stala Laboratoř pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví v Olešnici v Orlických horách. V roce 1993 se přestěhoval do nové budovy v Praze Krči, Vídeňská 1083, a v roce 2011 došlo k zániku [[Farmakologický ústav Akademie věd České republiky|Ústavu farmakologie AV ČR]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2010/03/12.pdf
| titul = Počátky klinické farmakologie v českých zemích
| vydavatel = Solen, s. r. o.
| datum přístupu = 2010-12-15}}</ref> a k převodu Oddělení molekulární embryologie z [[Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR|Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR]] do UEM AV.


Prof. Fawcett připravil strategický směr projektu, orientovaného na základní neurovědní výzkum, směřující k využití výsledků v medicíně, v léčbě závažných onemocnění a poranění centrální nervové soustavy. Hlavním cílem je zvýšit regeneraci axonů a plasticitu nervové tkáně a to jednak pomocí genetické a enzymatické manipulace extracelulární matrix, popř. změnou exprese endogenních molekul nezbytných pro dopravu stavebních molekul a růst axonu. Na základě interního projednání řídícím výborem byly specifikovány postupy a metody výzkumu. Výzkumná agenda je rozdělena do osmi pracovních balíčků (dílčích výzkumných projektů) s příslušnými milníky a výstupy.
=== Ředitelé ===

{| class="wikitable"
== Patenty ==
{|
|-
|-
! Značka !! Název patentu
| [[Vlastimil Kusák]] || [[1975]]–[[1984]]|| otolaryngolog
|-
|-
| PUV 2020-38373 || Přípravek s obsahem bioapatitu a demineralizované kostní tkáně pro augmentaci kostních defektů
|[[Jiří Elis]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2005/03/15.pdf
| titul = Prof. MUDr. Jiří Elis, DrSc. Pětasedmdesátník
| vydavatel = Solen, s. r. o.
| datum přístupu = 2005-03-15}}
</ref> || [[1984]]–[[1990]] || farmakolog
|-
|-
| PUV 2019-36654|| Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro využití v potravinářském průmyslu a bioaplikacích
| [[Richard Jelínek]] || [[1990]]–[[1994]] || teratolog
|-
|-
| PUV 2019-36581 || Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
| [[Josef Syka]] || [[1994]]–[[2001]] || neurolog sluchu
|-
|-
| PUV 2019-35874 || Lyofilizovaný přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
| [[Eva Syková]] || [[2001]]–[[2016]] || neuroložka
|-
|-
| PV 2019-561 || Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
| [[Miroslava Anděrová]] || [[2016]]– || neurovědkyně
|}

=== Vědci ===
* [[Jitka Čejková]] – histochemička a oftalmoložka, spoluobjevitelka hemagelu
* [[Radim Šrám]] – molekulární epidemiolog a genetik, od roku 2007 koordinoval rozsáhlý výzkum znečištění ovzduší na Ostravsku, držitel zvláštní ceny Česká hlava
* [[Šárka Kubinová]] – výzkum biomateriálů a aplikovaný výzkum nízkoteplotního plazmatu a jeho interakce s živými organismy, hojení ran

== Patenty ==
Prodané licence na [[patent]]y byly podstatné zdroje příjmů této instituce. Níže jsou uvedeny některé z nich, ohledně jiných se vedou vleklé soudní spory.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.karabec.cz/attachment/Lidove-noviny-130525.pdf
| titul = Bolavý spor o hojivý lék
| vydavatel = Lidové Noviny
| datum přístupu = 2015-02-02
| url archivu = https://web.archive.org/web/20150218010402/http://www.karabec.cz/attachment/Lidove-noviny-130525.pdf
| datum archivace = 2015-02-18
| nedostupné = ano
}}</ref>
{| class="wikitable"
|-
|-
|PUV 2018-35280
! Číslo přihlášky !! Název patentu !! Datum přihlášení
|Léčebné zařízení pro aplikaci terapeuticky působící atmosféry při léčení onemocnění očí
|-
|-
|PV 2018-381
| 27679 || Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií || 28.11.2014
|Způsob a zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
|-
|-
|PV 2018-537
| 25959|| Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích || 11.07.2013
|Přípravek pro hojení kožních defektů a způsob jeho výroby
|-
|-
|PUV 2018-35244
| 302505 || Použití galektinů a způsob přípravy myofibroblastů a nanovláken extracelulární matrix || 11.02.2010
|Audiometr pro měřicí aparaturu pro komplexní vyšetření sluchu a měřicí aparatura pro komplexní vyšetření sluchu obsahující tento audiometr
|-
|-
|PUV 2018-35218
| 301067 || Superparamagnetické nanočástice na bázi oxidu železa s modifikovaným povrchem, způsob jejich přípravy a použití || 24.02.2006
|Zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
|-
|-
|PUV 2018-34759
| 300142 || Způsob výroby vlákenných biodegradabilních krycích materiálů jako nosičů léčiv s řízeným uvolňováním || 22.03.2006
|Přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění oka a oční kapky adjustované ve vialkách
|-
|PUV 2018-116
|Způsob uchování živočišných buněk
|-
|PUV 2017-33974
|Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu při využití v medicínských bioaplikacích
|-
|PUV 2017-33889
|Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách
|-
|PV 2017-396
|Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách a jeho použití
|-
|PV 2017-293
|Polysubstituované pyrimidiny jako inhibitory tvorby prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
|-
|PV 2017-84
|Léčebný přípravek k prevenci a léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
|-
|PUV 2016-33101
|Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
|-
|PUV 2016-33078
|3D kompozitní gely pro řízenou diferenciaci buněk v podmínkách in vitro
|-
|PUV 2016-32937
|Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení zánětlivých onemocnění, posttraumatických reakcí a degenerativních onemocnění
|-
|PUV 2016-32290
|Variabilní kit pro kultivaci buněčných struktur v kultivačních destičkách
|-
|PV 2016-644
|Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení posttraumatických zánětlivých reakcí a způsob jeho výroby
|-
|PV 2016-284
|Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
|-
|PUV 2015-31845
|Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu ve tvaru různých objemových útvarů
|-
|PUV 2015-31600
|Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace
|-
|PUV 2015-30685
|Kompozitní chirurgická síť s nanovlákennou vrstvou
|-
|PV 2015-698
|Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace a způsob výroby sendvičové struktury pro tento zdroj
|-
|PUV 2014-30345
|Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií
|-
|PV 2013-1079
|3 D kolagenové porézní kompozitní nosiče pro akcelerovanou regeneraci kostí
|-
|PV 2013-543
|Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích
|-
|PUV 2012-25856
|Zařízení pro generaci nízkoteplotního plazmatu s laditelnou koncentrací ionizovaných částic
|-
|PV 2011-133
|Nitě a sítě s funkcionalizovanými nanovlákny pro biomedicínskou aplikaci
|-
|PV 2011-103
|Pyrimidinové sloučeniny   inhibující tvorbu oxidu dusnatého a prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
|-
|PV 2009-496
|Způsob výroby nanokapslí připravených na bázi nanovláken
|}
|}


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
Řádek 183: Řádek 236:
* {{commonscat}}
* {{commonscat}}
* [http://www.iem.cas.cz/ Stránky ústavu]
* [http://www.iem.cas.cz/ Stránky ústavu]

{{Portály|Česko}}
{{Portály|Česko}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}

Verze z 11. 5. 2021, 13:28

Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.
ZkratkaÚEM AV ČR (IEM CAS)
MottoBiomedicínským výzkumem k efektivní diagnostice a léčbě
Vznik1975
Právní formaveřejná výzkumná instituce
SídloVídeňská 1083, Praha 4
Souřadnice50°1′1,22″ s. š., 14°27′55,98″ v. d.
ŘeditelIng. Miroslava Anděrová, CSc.
Mateřská organizaceAkademie věd České republiky
Počet zaměstnanců223
OceněníEU Centre of Excellence (1998 - 2004)
Oficiální webwww.iem.cas.cz
E-mailuemavcr@biomed.cas.cz
Datová schránkakqcnc2p
IČO68378041 (VR)
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úvod

Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i. (zkr. ÚEM AV ČR) je jedním z 54 výzkumných pracovišť Akademie věd České republiky.[1]

Zaměření

Ústav experimentální medicíny AV ČR je uznávaným centrem základního biomedicínského výzkumu v České republice. Je primárně zaměřen na základní a integrující výzkum v biomedicíně. Zejména se jedná o oblasti buněčné neurofyziologie, regenerace nervové tkáně, neurochemie, neurofyziologie sluchu, buněčné a vývojové biologie, genetické toxikologie a epigenetiky, nanotoxikologie, epidemiologie, molekulární biologie nádorů, tkáňového inženýrství, plasticity buněčného jádra a funkčního uspořádání biomembrán.

Výzkumný program v ÚEM pokrývá současné trendy oboru a umožňuje interdisciplinární přístupy k řešení závažných otázek v biomedicíně. Vědečtí pracovníci ústavu aktivně spolupracují s řadou významných národních i mezinárodních partnerů. Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod.

Výsledky výzkumu jsou vysoce hodnoceny i na mezinárodní úrovni - svědčí o tom udělený status Centra excellence EU – MEDIPRA v letech 1998 - 2004, účast pracovníků ústavu v projektech 6. a 7. rámcového programu EU a rozsáhlá domácí a mezinárodní spolupráce. V ústavu rovněž pracují zahraniční postgraduální studenti financovaní z grantů EU i ze mzdových prostředků ústavu. Ústav je zařazen do projektu Evropské unie ENI-NET, který sdružuje excelentní evropské ústavy v oblasti neurověd. Je také sídlem komise biomedicíny pro obhajoby titulu DSc.

V současné době má ústav 11 samostatných vědeckých oddělení. Nedílnou součástí všech vědeckých oddělení ÚEM jsou studenti doktorského studia. Významnou měrou se podílejí nejen na vědecké práci, ale v konečném výsledku rovněž na publikační aktivitě ústavu.

Historie

Ústav byl oficiálně založen v roce 1975 sloučením čtyř vědeckých laboratoří, které vznikly o dvacet let dříve. Tři z nich byly přidruženy ke klinickým oddělením Univerzity Karlovy, tj. k Oddělení plastické chirurgie, Oddělení oftalmologie a Oddělení otorhinolaryngologie. Čtvrtá laboratoř byla úzce spjata s Oddělením histologie na 1. lékařské fakultě UK se zaměřením na buněčné ultrastruktury. Pod vedením uznávaných profesorů Buriana, Kurze, Přecechtěla a Wolfa, se laboratoře etablovaly v  lékařském světě a významně přispívaly k uznání československého lékařského výzkumu i na mezinárodní úrovni. Tyto čtyři laboratoře, přestože intelektuálně silné a poměrně dobře vybavené, doplácely na svou izolovanost a nedostatek možností ke spolupráci. Proto došlo ke spojení těchto laboratoří a založení Ústavu experimentální medicíny v rámci Československé akademie věd.

Otolaryngolog, prof. MUDr. Vlastimil Kusák, DrSc. byl jmenován jeho prvním ředitelem (1975–1984). Výzkumné spektrum zakládajících čtyř pracovišť bylo později rozšířeno přizváním skupiny imunologů do ústavu (MUDr. Jiřího Fraňka a MUDr. Karla Nouzy), a založením Laboratoře pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví ve východních Čechách (Olešnice, Orlické hory).

V sedmdesátých a osmdesátých letech se profil ústavu vytříbil, zvláště po přesunu většiny laboratoří do budovy v Legerově ulici a následným jmenováním prof. MUDr. Jiřího Elise, DrSc. ředitelem (1984–1990). Oblasti výzkumu byly rozšířeny o výzkum buněčného jádra a jadérka, zejména v krevních buňkách, s využitím elektronové mikroskopie, mapování morfologie nukleových kyselin, morfologii a imunohistochemii štítné žlázy a slinivky, mechanismy lokální imunity, zkoumání rakovinné imunity a reakce transplantátu u příjemce, biochemii a histochemii oka, korneální patologii a testování kontaktních čoček, morfologii vnitřního ucha a její změny pod vlivem hluku, elektrofyziologii centrálního sluchového systému, základy genotoxicity a teratologie, studium mechanizmů normálního a patologického vývoje obličeje, ústní dutiny a zubů, epidemiologii rozštěpových vad a rovněž testování mykotoxinů.

Zatímco některé skupiny a jednotlivci dosáhli vysoké úrovně vědecké práce, ústav jako celek trpěl roztříštěností výzkumných témat, nedostatkem vnitřní komunikace a dalšími překážkami charakteristickými pro sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století.

Na začátku devadesátých let vedlo několik souběžných událostí ke sladění vědeckého zaměření ústavu a jeho lidského potenciálu. Tyto procesy zahrnovaly nejen změny politické situace v zemi, ale také významné oživení ústavu. V roce 1990 byl ředitelem jmenován prof. MUDr. Richard Jelínek, DrSc., vedoucí laboratoře teratologie (1990–1994). Došlo k reorganizaci ústavu na základě otevřené  soutěže interních projektů, která byla dále posílena vysokou úspěšností v soutěži o přidělení grantů Grantovou agenturou Akademie věd ČR. Vzrostlo zapojení členů ústavu do výuky studentů medicíny a do ekologicky zaměřených projektů, zvláště do výzkumu zaměřeného na nepříznivý vliv exogenních faktorů na organismus.

K celkovému zlepšení výsledků ústavu významně přispěl příchod dvou nově vzniklých vědeckých skupin v roce 1991 – Laboratoře buněčné neurofyziologie z Ústavu fyziologických regulací, vedené prof. MUDr.. Evou Sykovou, DrSc. a Laboratoře genetické ekotoxikologie, vedené MUDr. Radimem Šrámem, DrSc. (sdružená laboratoř s Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje). Skupiny orientované na klinický výzkum buď zanikly nebo byly přesunuty na příslušné kliniky. V roce 1993 se ústav přestěhoval do nové budovy v Praze 4 - Krči, kde se nachází několik dalších institucí biomedicínského výzkumu Akademie věd ČR.

V roce 1994 byl ředitelem ústavu jmenován prof. MUDr. Josef Syka, DrSc. (1994–2001). Ve stejném roce prošel ústav úspěšně interním hodnocením Akademie věd ČR. Od té doby došlo k významným změnám v organizaci ústavu, které sjednotily jeho zaměření a vědecký profil.

V roce 2001 byla do funkce ředitelky jmenována prof. MUDr. Eva Syková, DrSc. (2001–2016). V roce 2002 se výzkumný program ústavu rozšířil zformováním nových skupin. Důvodem této změny bylo přidružení bývalého Ústavu farmakologie AV ČR a Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AVČR.

Od 1. ledna 2007 se ústav přeměnil na veřejnou výzkumnou instituci zřízenou Zákonem č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích.

V roce 2010 oslavil ústav 35. výročí svého vzniku a v roce 2015 40. výročí svého založení.

Od roku 2016 zastává funkci ředitelky Ing. Miroslava Anděrová, CSc.

Ředitelé

Jméno Funkční období
prof. MUDr. Vlastimil Kusák, DrSc. 1975 – 1984
prof. MUDr. Jiřího Elise, DrSc. 1984 – 1990
prof. MUDr. Richard Jelínek, DrSc. 1990 – 1994
prof. MUDr. Josef Syka, DrSc. 1994 – 2001
prof. MUDr. Eva Syková, DrSc. 2001 – 2016
Ing. Miroslava Anděrová, CSc. 2016 – do současnosti

Výzkumná oddělení

Oddělení buněčné neurofyziologie

Oddělení se zabývá morfologickými a elektrofyziologickými vlastnostmi astrocytů a polydendrocytů (NG2 gliových buněk) v patofyziologii globální a fokální cerebrální ischemie a v progresi Alzheimerovy choroby. Mimoto se oddělení zabývá studiem mechanismů vápníkové signalizace u gliových buněk.

Oddělení funkčního uspořádání biomembrán

Studuje laterální uspořádání biologických membrán do mikrodomén (tj. malých oblastí specifického tvaru, složení a funkce). Důraz je kladen zejména na zapojení membrán do regulace buněčných procesů v reakci na podněty z okolního prostředí.

Oddělení genetické toxikologie a epigenetiky

Oddělení se zabývá mechanismy toxických účinků vyráběných nanočástic i ultrajemných částic, vznikajících při spalovacích procesech. Pozornost je věnována interakcím částic s biomolekulami v lidských buňkách.

Oddělení molekulární biologie nádorů

V oddělení jsou zkoumány molekulární charakteristiky nádorových onemocnění, především tlustého střeva a konečníku. Cílem výzkumu je identifikovat biologické ukazatele zvýšené predispozice vůči nádorovému onemocnění, včasné diagnostiky, individuální odpovědi na protinádorovou léčbu a dlouhodobé prognózy.

Oddělení nanotoxikologie a molekulární epidemiologie

Oddělení se zabývá testováním toxických účinků vyráběných nanočástic i jemných částic z ovzduší na lidských buněčných liniích (pocházejících z povrchového epitelu dýchacího traktu) a také na 3D plicních modelech (tzv. systém MucilAirTM). V rámci oddělení se dále provádí molekulárně-epidemiologické studie, analyzující vliv znečištěného životního prostředí na člověka.

Oddělení neurofyziologie sluchu

Oddělení se zabývá studiem mechanismů zpracování zvukových podnětů ve sluchovém systému savců a vývojovou plasticitou sluchové dráhy za normálních a patologických podmínek.

Oddělení neurochemie

Oddělení se zabývá studiem molekulárních mechanismů, které regulují funkci glutamátových receptorů v savčím centrálním nervovém systému (CNS) a dále vyvíjí nové farmakologické modulátory glutamátových receptorů s cílem léčby kognitivních poruch spojených s neurodegenerací.

Oddělení plasticity buněčného jádra

Oddělení se zabývá výzkumem časné embryogeneze savců a změnou plasticity buněčného jádra, která provází proces diferenciace a dediferenciace.

Oddělení regenerace nervové tkáně

Oddělení se zabývá výzkumem mechanismů onemocnění CNS, poranění mozku a míchy a neurodegenerativních onemocnění. Výzkum je zaměřen zejména na izolaci, značení a využití kmenových buněk a neurálních prekurzorů k léčbě poranění CNS, Alzheimerovy choroby a amyotrofické laterální sklerózy.

Oddělení tkáňového inženýrství

Oddělení se zabývá vývojem tkáňových náhrad a modelování proteinových struktur. Pracoviště vyvíjí technologii uvolňování bioaktivních látek s využitím různých typů nanovlákenných nosičů, syntetických nebo nativních růstových faktorů, což umožňuje řízený přísun živin a léků přímo do místa defektu. Vyvíjí umělé chrupavčité a kostní náhrady pro klinické využití v ortopedii, nanovlákenné nosiče pro hojení kožních defektů a incisionální hernie.

Oddělení vývojové biologie

Oddělení se zabývá genetickou regulací zárodečného vývoje. Využívá technologie tkáňově specifických knock-outs na animálních modelech k objasnění funkce některých signalizačních drah a vybraných transkripčních faktorů, které řídí zárodečný vývoj (kraniofaciální, neurální nebo ušní).

Výzkumná centra

Centrum rekonstrukčních neurověd (NEURORECON)

Náplní projektu NEURORECON je vytvoření a rozvoj excelentního výzkumného týmu pod vedením předního zahraničního vědce, prof. Jamese Fawcetta (University of Cambridge), který se bude zabývat výzkumem v oblasti léčebných metod nervového systému. Projekt navazuje na dosavadní výzkumné aktivity Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. (ÚEM) a v souvislosti s jeho realizací dojde k posílení kvality výzkumu na mezinárodní úrovni, pořízení chybějící výzkumné infrastruktury a prohloubení mezinárodní spolupráce ÚEM.

Projekt je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV), který je víceletým tematickým programem v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v jehož rámci je možné v programovém období 2014–2020 čerpat finanční prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF).

Výzkumný tým projektu je složený z výzkumných pracovníků ÚEM a částečně z nově přijatých zaměstnanců. V čele týmu stojí přední zahraniční vědec prof. J. Fawcett, který působí zároveň na University of Cambridge, Department of Clinical Neurosciences. V současné době o postupu prací a strategických otázkách rozhoduje řídící výbor projektu (J. Fawcett, J. Kwok, P. Jendelová, L. Machová) a externí poradní tým.

Prof. Fawcett připravil strategický směr projektu, orientovaného na základní neurovědní výzkum, směřující k využití výsledků v medicíně, v léčbě závažných onemocnění a poranění centrální nervové soustavy. Hlavním cílem je zvýšit regeneraci axonů a plasticitu nervové tkáně a to jednak pomocí genetické a enzymatické manipulace extracelulární matrix, popř. změnou exprese endogenních molekul nezbytných pro dopravu stavebních molekul a růst axonu. Na základě interního projednání řídícím výborem byly specifikovány postupy a metody výzkumu. Výzkumná agenda je rozdělena do osmi pracovních balíčků (dílčích výzkumných projektů) s příslušnými milníky a výstupy.

Patenty

Značka Název patentu
PUV 2020-38373 Přípravek s obsahem bioapatitu a demineralizované kostní tkáně pro augmentaci kostních defektů
PUV 2019-36654 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro využití v potravinářském průmyslu a bioaplikacích
PUV 2019-36581 Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
PUV 2019-35874 Lyofilizovaný přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
PV 2019-561 Toxikologický inkubátor pro expozici buněčných kultur aerosolu
PUV 2018-35280 Léčebné zařízení pro aplikaci terapeuticky působící atmosféry při léčení onemocnění očí
PV 2018-381 Způsob a zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
PV 2018-537 Přípravek pro hojení kožních defektů a způsob jeho výroby
PUV 2018-35244 Audiometr pro měřicí aparaturu pro komplexní vyšetření sluchu a měřicí aparatura pro komplexní vyšetření sluchu obsahující tento audiometr
PUV 2018-35218 Zařízení k detekci koncentrace částic, zvláště nanočástic
PUV 2018-34759 Přípravek k léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění oka a oční kapky adjustované ve vialkách
PUV 2018-116 Způsob uchování živočišných buněk
PUV 2017-33974 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu při využití v medicínských bioaplikacích
PUV 2017-33889 Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách
PV 2017-396 Prostředek pro uchování lidských nebo zvířecích buněk při velmi nízkých teplotách a jeho použití
PV 2017-293 Polysubstituované pyrimidiny jako inhibitory tvorby prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
PV 2017-84 Léčebný přípravek k prevenci a léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění
PUV 2016-33101 Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
PUV 2016-33078 3D kompozitní gely pro řízenou diferenciaci buněk v podmínkách in vitro
PUV 2016-32937 Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení zánětlivých onemocnění, posttraumatických reakcí a degenerativních onemocnění
PUV 2016-32290 Variabilní kit pro kultivaci buněčných struktur v kultivačních destičkách
PV 2016-644 Prostředek obsahující kmenové buňky k léčení posttraumatických zánětlivých reakcí a způsob jeho výroby
PV 2016-284 Prostředek pro uchování, transport a aplikaci kmenových buněk
PUV 2015-31845 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro generaci plazmatu ve tvaru různých objemových útvarů
PUV 2015-31600 Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace
PUV 2015-30685 Kompozitní chirurgická síť s nanovlákennou vrstvou
PV 2015-698 Zdroj nízkoteplotního plazmatu s možností kontaktní i bezkontaktní aplikace a způsob výroby sendvičové struktury pro tento zdroj
PUV 2014-30345 Zdroj nízkoteplotního plazmatu, zejména pro deaktivaci bakterií
PV 2013-1079 3 D kolagenové porézní kompozitní nosiče pro akcelerovanou regeneraci kostí
PV 2013-543 Atmosférický zdroj plazmatu, zejména pro využití v medicínských bioaplikacích
PUV 2012-25856 Zařízení pro generaci nízkoteplotního plazmatu s laditelnou koncentrací ionizovaných částic
PV 2011-133 Nitě a sítě s funkcionalizovanými nanovlákny pro biomedicínskou aplikaci
PV 2011-103 Pyrimidinové sloučeniny   inhibující tvorbu oxidu dusnatého a prostaglandinu E2, způsob výroby a použití
PV 2009-496 Způsob výroby nanokapslí připravených na bázi nanovláken

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rejstřík veřejných výzkumných institucí. rvvi.msmt.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ústav_experimentální_medicíny_Akademie_věd_České_republiky&oldid=19816274“