Novičok: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Popis účinků novičoku od člověka, který látku vdechl a jako jediný přežil.
m Verze 15959331 uživatele Mirek.edit (diskuse) zrušena (neencyklopedické detailně rozvedené subjektivní pocity, navíc notorické vkládání článků Reflexu)
značka: vrácení zpět
Řádek 85: Řádek 85:


Jde o [[binární chemická zbraň|binární chemickou zbraň]], která se vytvoří spojením jednotlivých samostatně neškodných komponentů (prekurzorů) těsně před použitím.<ref name="lidovky-cena" /> Protože prekurzory jsou obvykle výrazně méně nebezpečné než samotné látky, tato technika umožňuje mnohem jednodušší manipulaci a přepravu munice. Navíc prekurzory jsou obvykle mnohem snáze stabilizovatelné, takže lze takto zvýšit trvanlivost látek. To má na druhou stranu tu nevýhodu, že neopatrná příprava může vytvořit neoptimální látku.
Jde o [[binární chemická zbraň|binární chemickou zbraň]], která se vytvoří spojením jednotlivých samostatně neškodných komponentů (prekurzorů) těsně před použitím.<ref name="lidovky-cena" /> Protože prekurzory jsou obvykle výrazně méně nebezpečné než samotné látky, tato technika umožňuje mnohem jednodušší manipulaci a přepravu munice. Navíc prekurzory jsou obvykle mnohem snáze stabilizovatelné, takže lze takto zvýšit trvanlivost látek. To má na druhou stranu tu nevýhodu, že neopatrná příprava může vytvořit neoptimální látku.

Účinky jedu detailně popsal ruský chemik Alexej Železňak, který je sám zažil: „Před očima se mi najednou objevily kruhy. Červené a oranžové. Začalo mi zvonit v uších. Zadržel jsem dech. Potom přišel strach, pocit, že se stane něco hrozného.“ Železňak se do kontaktu s látkou novičok dostal v moskevské laboratoři poté, co došlo k poruše ventilátoru. Vdechnutí malého množství novičoku však Železňakova nezabilo hned. Následně zvrátil čaj, které se po otravě napil. Po podání protilátky odešel domů, na Iljičovo náměstí však zkolaboval, když se podle jeho vlastních slov „najednou rozzářil kostel a poté se rozpadl na kusy“. Lékaři mu potom podali atropin, díky němuž přežil, další týdny ovšem strávil v kómatu, měsíce nemohl chodit. Látka mu zcela zničila centrální nervový systém. Trpěl cirhózou, hepatitidou a epilepsií. O existenci novičoku a faktu, že jej zasáhl, promluvil až těsně před smrtí v roce 1997.<ref>{{Citace periodika
| titul = Novičok - Jak zabíjí jed, který usmrtil agenta Skripala v Británii - Reflex.cz
| periodikum = Reflex.cz
| jazyk = cs
| url = http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/85931/jak-zabiji-armadni-jed-novicok-rusky-vedec-stihnul-pred-smrti-prozradit-co-se-delo.html
| datum přístupu = 2018-03-23
}}</ref>


== Využití ==
== Využití ==

Verze z 23. 3. 2018, 11:34

Chemické vzorce látky Novičok
Chemické vzorce některých látek označovaných jako Novičok

Novičok (rusky новичок, česky „nováček“) je řada typů nervově paralytických látek, které byly vyvinuty v Sovětském svazu v 70. a 80. letech 20. století.[1] Jedná o čtyři látky, kdy tři jsou v tekutém stavu a čtvrtá je prášek. Jde podle něj o organické sloučeniny fosforu s paralytickým účinkem. Tyto látky se liší jak způsobem výroby, tak způsobem bojového užití. Pod vedoucím projektu Pjotrem Kirpičovem údajně vzniklo několik set modifikací látek tohoto typu.[2][3]

Vývoj

Novičok vyvíjeli v rámci tajného sovětského programu s kódovým označením „Foliant“ pracovníci ruského Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie a technologie[4] pod vedením Pjotra Kirpičova[2][3]. vývoj probíhal pravděpodobně na území Uzbecké SSR, a pokračoval ještě nejméně na počátku 90. let.[5] Výroba jedů údajně probíhala v povolžském městě Volsk[2][3]. Prvním připraveným zástupcem této skupiny je K-84, později přejmenovaný na A-230. Postupně vznikly čtyři základní typy látek, konkrétně v letech 1972, kdy byl vyvinut první typ látky, 1976, kdy byly vyvinuty hned dva nové typy látek a 1980, kdy byl vyvinut čtvrtý typ jedu[2][3]. Od těchto základních byly odvozeny další podobné látky, nyní jich je známo více než sto,[6] podle všeho několik stovek[2][3]. Z nich je z vojenského hlediska nejslibnější A-232 (Novičok-5).[7]

Látky Novičok byly vyvíjeny k dosažení čtyř cílů:[8][9]

  • dosáhnout nezjistitelnost pomocí standardních chemických detekčních zařízení NATO
  • překonat chemické ochranné pomůcky NATO
  • umožňovat bezpečnější manipulaci
  • obejít seznam zakázaných prekurzorů Úmluvy o chemických zbraních.

Všech těchto cílů bylo údajně dosaženo.

Popis

Novičok má formu velmi jemného prášku nebo kapaliny, podle typu[2][3]; může překonat standardní protichemickou ochranu i filtry s aktivním uhlím a proniknout pryžovým těsněním.[5] Údajně jde o nejvíce smrtící nervové látky, které byly dosud vyvinuty; některé varianty jsou možná pětkrát až osmkrát účinnější než látka VX.[10]

Jde o binární chemickou zbraň, která se vytvoří spojením jednotlivých samostatně neškodných komponentů (prekurzorů) těsně před použitím.[4] Protože prekurzory jsou obvykle výrazně méně nebezpečné než samotné látky, tato technika umožňuje mnohem jednodušší manipulaci a přepravu munice. Navíc prekurzory jsou obvykle mnohem snáze stabilizovatelné, takže lze takto zvýšit trvanlivost látek. To má na druhou stranu tu nevýhodu, že neopatrná příprava může vytvořit neoptimální látku.

Využití

Látky této skupiny nebyly nikdy bojově nasazeny. V roce 1995 byl Novičokem otráven ruský bankéř Ivan Kivilidi a jeho sekretářka.[4] Podle britské premiérky Theresy Mayové byl právě touto látkou otráven v březnu 2018 v britském Salisbury ruský dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera.[5]

Reference

  1. ↑ TUCKER, Jonathan B. War of nerves: chemical warfare from World War I to al-Qaeda. New York: Anchor Books, 2007. ISBN 9781400032334. S. 232-233. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f [spolu s ČTK]. Ruští chemici se obracejí proti Rusku. Popírají tvrzení, že nevyrábělo jed novičok [online]. EuroZprávy.cz, 20. března 2018, 18:23 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f ČTK. Sověti vyvíjeli neurotoxiny novičok, potvrdil další ruský vědec [online]. Novinky.cz, 20. 3. 2018, 19:17 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Sovětští vědci za něj dostali Leninovu cenu. V Anglii použitý jed Novičok byl nejmocnější chemickou zbraní. Lidovky.cz [online]. 2018-03-13 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Novičok. Co je zač tajemný jed, který v Anglii zasáhl exagenta Skripala. Lidovky.cz [online]. 2018-03-12 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tucker (2006), s. 233.
  7. ↑ Tucker (2006), s. 253.
  8. ↑ Inhalation Toxicology.. Příprava vydání Salem, Harry; Katz, Sidney A.. 3. vyd. [s.l.]: CRC Press, 2014. ISBN 978-1-466-55273-9. S. 498-499. (anglicky) 
  9. ↑ KENDALL, Ronald J., a kol. Advances in biological and chemical terrorism countermeasures. Boca Raton: CRC Press, 2008. ISBN 978-1-420-07654-7. S. 136. (anglicky) 
  10. ↑ ALBATS, Yevgenia. The state within a state: the KGB and its hold on Russia--past, present, and future. New York: Farrar, Straus, Giroux, 1994. 401 s. ISBN 0-374-18104-7. S. 325-328. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Novičok&oldid=15959351“