Projekt 667BDRM: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m NATO->Severoatlantická aliance
popírání referencí (K-64)
Řádek 10: Řádek 10:
|osud= aktivní (2011)
|osud= aktivní (2011)
|předcházející třída= [[Projekt 667BDR|Projekt 667BDR / třída ''Delta III'']]
|předcházející třída= [[Projekt 667BDR|Projekt 667BDR / třída ''Delta III'']]
|následující třída= [[Projekt 955 Borej]]
|následující třída= [[Projekt 941 Akula|Projekt 941 Akula / třída ''Typhoon'']]
|výtlak= 9210 t (na hladině)<br />11 740 t (pod hladinou)
|výtlak= 9210 t (na hladině)<br />11 740 t (pod hladinou)
|délka= 167 m
|délka= 167 m
Řádek 27: Řádek 27:
}}
}}


'''Projekt 667BDRM''' (v&nbsp;kódu [[Severoatlantická aliance|NATO]] '''třída Delta IV''') je třída raketonosných [[Ponorka|ponorek]] [[Sovětské námořnictvo|Sovětského námořnictva]] s&nbsp;jaderným pohonem. Třída představuje čtvrtou a poslední verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy ''Delta'', tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Byla vyráběna souběžně s ponorkou nové třídy [[Projekt 941 Akula|projektu 941 Akula - Typhoon]] a tak její nástupce je až ponorka Borej 955, která se jí také nejvíc podobá. Liší se především použitím raket nové verze R-29RM (nyní modernizované R-29RMU2 Siněva) a satelitním komunikačním sytémem. Stavba sedmi ponorek této třídy probíhala mezi léty 1981-1992. Životnost těchto ponorek byla v minulých létech prodloužena a jedna ponorka byla vyřazena, byly odmontovány raketové sila s tím, že do uvolněných prostor přijde útroba na miniporku na diverzní akce. ''Delta IV'' pokračuje ve službě v&nbsp;[[Ruské námořnictvo|Ruském námořnictvu]] dodnes a nahradit ji mají jiné ponorky po roce 2030. Možná to budou ještě dnes vyráběné ponorky [[Projekt 955|třídy ''Borej'']].
'''Projekt 667BDRM''' (v&nbsp;kódu [[NATO]] '''třída Delta IV''') je třída raketonosných [[Ponorka|ponorek]] [[Sovětské námořnictvo|Sovětského námořnictva]] s&nbsp;jaderným pohonem. Třída představuje čtvrtou a poslední verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy ''Delta'', tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Liší se především použitím raket nové verze R-29RM (nyní modernizované R-29RMU2 Siněva). Stavba sedmi ponorek této třídy probíhala souběžně s&nbsp;realizací ambiciózního programu stavby obřích ponorek [[Projekt 941 Akula|projektu 941 Akula]] (v&nbsp;kódu NATO třída ''Typhoon''). Ty už ale ke svému účelu neslouží. Naopak třída ''Delta IV'' pokračuje ve službě v&nbsp;[[Ruské námořnictvo|Ruském námořnictvu]] dodnes a nahradit ji mají ponorky [[Projekt 955|třídy ''Borej'']].


== Stavba a uživatelé ==
== Stavba a uživatelé ==
Řádek 66: Řádek 66:
| strany = 292
| strany = 292
| jazyk =
| jazyk =
}}</ref> Zbývající ponorka K-64 ''Vladimir'' nebyla nikdy upravena pro operace speciálních jednotek.<ref name="naval">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Zbývající ponorka K-64 ''Vladimir'' byla upravena pro operace speciálních jednotek.<ref name="naval">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =
Řádek 81: Řádek 81:


== Konstrukce ==
== Konstrukce ==
Ponorky navazují na třídu ''Delta III''. Mají dvoutrupou konstrukci s&nbsp;největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm [[torpédomet]]y s&nbsp;celkovou zásobou 18 jednotek zbraní, jako jsou torpéda, miny, a střely s plochou dráhou letu uptravené pro vypuštění pod vodní hladinou. Ponorky DeltaIV mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v&nbsp;kódu NATO SS-N-15 Starfish).<ref name="naval" /> V&nbsp;rozměrné nástavbě za bojovou věží je po rekonstrukci všech ponorek, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket [[R-29|R-29RMU2 Siněva]] dříve (v&nbsp;kódu NATO SS-N-23 Skiff) s&nbsp;dosahem 8300 km, nyní 11.547km odpalovaných pomocí systému D-29RMU.<ref name="glo1" /> Každá raketa nesla čtyři jaderné hlavice o&nbsp;síle 100 kT TNT a Siněva jich může nést až deset. Ponorky je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v&nbsp;hloubce 55 metrů.<ref name="glo1" /> Ruské námořnictvo realizovalo modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely Siněva , zavedené do služby roku 2007 s cílem zabezpečit provoz ponorek až do roku 2030<ref name="naval" />
Ponorky navazují na třídu ''Delta III''. Mají dvoutrupou konstrukci s&nbsp;největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm [[torpédomet]]y s&nbsp;celkovou zásobou 18 dlouhých zbraní. Mimo torpéd mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v&nbsp;kódu NATO SS-N-15 Starfish).<ref name="naval" /> V&nbsp;rozměrné nástavbě za bojovou věží je, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket [[R-29|R-29RM]] (v&nbsp;kódu NATO SS-N-23 Skiff) s&nbsp;dosahem 8300 km, odpalovaných pomocí systému D-9RM.<ref name="glo1" /> Každá raketa nese čtyři jaderné hlavice o&nbsp;síle 100 kT TNT. Ponorky je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v&nbsp;hloubce 55 metrů.<ref name="glo1" /> Ruské námořnictvo realizuje modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely [[R-29|R-29RMU2 Siněva]], zavedené do služby roku 2007.<ref name="naval" />


Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.<ref name="naval" />
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.<ref name="naval" />
Řádek 132: Řádek 132:


[[Kategorie:Sovětské ponorky]]
[[Kategorie:Sovětské ponorky]]

[[de:Projekt 667BDRM]]
[[fi:Projekti 667BDRM]]
[[fr:Classe Delta#Delta IV]]
[[pl:Okręty podwodne projektu 667BDRM]]
[[ru:Подводные лодки проекта 667БДРМ «Дельфин»]]
[[sv:Projekt 667BDRM Delfin]]
[[zh:德尔塔级核潜艇#德尔塔IV级]]

Verze z 7. 1. 2012, 21:59

Šablona:Infobox Třída válečných lodí

Projekt 667BDRM (v kódu NATO třída Delta IV) je třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje čtvrtou a poslední verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Liší se především použitím raket nové verze R-29RM (nyní modernizované R-29RMU2 Siněva). Stavba sedmi ponorek této třídy probíhala souběžně s realizací ambiciózního programu stavby obřích ponorek projektu 941 Akula (v kódu NATO třída Typhoon). Ty už ale ke svému účelu neslouží. Naopak třída Delta IV pokračuje ve službě v Ruském námořnictvu dodnes a nahradit ji mají ponorky třídy Borej.

Stavba a uživatelé

Ponorka třídy Delta IV

Vývoj ponorek projektu 667BDRM byl zadán roku 1975 konstrukční kanceláři Rubin. Vedl ho konstrukér S. H. Kovalev.[1] Sovětské loděnice v Severodvinsku postavily celkem 7 ponorek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1985–1992. Stavba dalších dvou byla zrušena.[2] Ve službě jsou raketonoské ponorky K-51 Verchoturje, K-84 Jekatěrinburg, K-114 Tula, K-117 Brjansk, K-18 Karelija a K-407 Novomoskovsk.[3] Zbývající ponorka K-64 Vladimir byla upravena pro operace speciálních jednotek.[4]

Konstrukce

Ponorky navazují na třídu Delta III. Mají dvoutrupou konstrukci s největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm torpédomety s celkovou zásobou 18 dlouhých zbraní. Mimo torpéd mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).[4] V rozměrné nástavbě za bojovou věží je, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket R-29RM (v kódu NATO SS-N-23 Skiff) s dosahem 8300 km, odpalovaných pomocí systému D-9RM.[1] Každá raketa nese čtyři jaderné hlavice o síle 100 kT TNT. Ponorky je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v hloubce 55 metrů.[1] Ruské námořnictvo realizuje modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely R-29RMU2 Siněva, zavedené do služby roku 2007.[4]

Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.[4]

Reference

  1. ↑ a b c 667BDRM Dolphin DELTA IV [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ 667BDRM Dolphin DELTA IV – Ship list [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 292. 
  4. ↑ a b c d SSBN Delta Class IV (Project 667.BDRM) [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 667BDRM na Wikimedia Commons

Sovětské a ruské ponorky po roce 1945
Dieselelektrické ponorky
Stíhací ponorky s jaderným pohonem
Raketonosné ponorky
Nosiče letounových střel
Speciální typy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Projekt_667BDRM&oldid=7878603“