Dagmar Hochová: Porovnání verzí
+dvojčata, odkazy;, styl, kor.; |
→Život a dílo: kor. |
||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
| místo = Opava |
| místo = Opava |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref><ref>http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a</ref |
}}</ref><ref>http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a</ref> |
||
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. |
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. |
||
Verze z 15. 12. 2010, 23:19
Dagmar Hochová (* 10. března 1926, Praha) je česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[1]
Život a dílo
Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění.
Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslavily ji cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její kamera zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[2]
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
Ve své tvorbě se také zabývá podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývaly autorky Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[3]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[4]), Mary Ellen Mark[5][6], Wendy McMurdo[7][8] nebo Chantal Michel[9].[10][11]
Fotoaparát neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.
Za svou zásadní práci považuje snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[12]
Výstavy
- Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[13]
- Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[2]
- Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008
Galerie
-
Výstava Dagmar Hochové v Klášteru Dominikánů, 2008 -
-
-
-
-
Odkazy
Reference
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová
- ↑ http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332
- ↑ a b http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html
- ↑ http://www.torchgallery.com/loretta-lux/sasha-and-ruby-1.html
- ↑ http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html
- ↑ http://www.americansuburbx.com/2009/10/interview-mary-ellen-mark-with.html
- ↑ http://njanjankiri.blogspot.com/
- ↑ http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html
- ↑ http://monique-kaput.blogspot.com/
- ↑ http://www.chantalmichel.ch/fotografie/07_08/kiesen/400/derfuenftetag.html
- ↑ ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online.
- ↑ http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a
- ↑ http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/
- ↑ http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Hochová na Wikimedia Commons