U Svatého Kamene: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 20. 12. 2009, 00:40

U Svatého Kamene je základní sídelní jednotka v katastrálním území Rychnov nad Malší, které je součástí obce Dolní Dvořiště (okres Český Krumlov, Jihočeský kraj).

Jedná se především o poutní místo s kostelem Panny Marie Sněžné.

Historie poutního místa

Podle tradice se tu na velkých balvanech kolem roku 1500 zjevila Panna Maria s Ježíškem. Odtud název "Svatý kámen". Kámen, na němž Madona seděla, se prý později rozpůlil na znamení pravdivosti zjevení a dvě části se k sobě mají opět postupně přibližovat. Až se kameny opět dotknou, má nastat soudný den.

První zpráva o zázračném uzdravení pochází z roku 1634, kdy se uzdravila tříletá dcerka zedníka Šimona Stepingera. Roku 1655 zde nechala abatyše klarisek z Českého Krumlova Anna Kristýna Pöperlová postavit poutní kostelík, kterému darovala obraz Panny Marie Sněžné. V 1. polovině 18. století byla kaple rozšířena na velký kostel. V letech 1848–1854 působila při poutním kostele kongregace redemptoristů, vyhnaných z Vídně, v letech 1895–1924 kongregace petrinů a po nich až do roku 1950 opět redemptoristů. Po roce 1948 již následovala zkáza poutního místa, ambity byly zbořeny, interiér kostela vydrancován. Kostel sloužil k ustájení ovcí, jeho věž pak jako strážní hláska Pohraniční stráže. Po roce 1989 bylo za pomoci bývalých německy mluvících obyvatel z poutního místa obnoveno vše, co ještě zůstalo.

Památky

Poutní kostel Panny Marie Sněžné
Kaple Zjevení nad balvany
Studniční kaple
Sedm kaplí Bolestné Panny Marie při cestě z Rychnova nad Malší

Literatura

Černý J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, České Budějovice 2004.
Hoffelner J. - Spörker H.: 500 Jahre Wallfahrt zum Heiligen Stein, Freistadt 2000.
Zíka J.: U Sv. Kamene, České Budějovice 1948.
CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese kaplickém. Praha: [s.n.], 1921.

Šablona:Geo cz

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 == Historie poutního místa ==
-Podle tradice se tu na velkých balvanech kolem roku 1500 zjevila [[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] s Ježíškem. Odtud název "Svatý kámen". Kámen, na němž [[Madona]] seděla, se prý později rozpůlil na znamení pravdivosti [[zjevení]] a dvě části se k sobě mají opět postupně přibližovat. Až se kameny opět dotknou, má nastat soudný den.
+Podle tradice se tu na velkých balvanech kolem roku [[1500]] zjevila [[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] s Ježíškem. Odtud název "Svatý kámen". Kámen, na němž [[Madona]] seděla, se prý později rozpůlil na znamení pravdivosti [[zjevení]] a dvě části se k sobě mají opět postupně přibližovat. Až se kameny opět dotknou, má nastat soudný den.
-První zpráva o zázračném uzdravení pochází z roku [[1634]], kdy se uzdravila tříletá dcerka zedníka Šimona Stepingera. Roku 1655 zde nechal postavit [[abatyše]] [[Chudé sestry svaté Kláry|klarisek]] z Českého Krumlova Anna Kristýna Pöperlová poutní kostelík, kterému darovala obraz Panny Marie Sněžné.  V 1. polovině 18. století byla kaple rozšířena na velký kostel. v letech 1848-54 při poutním kostele působila kongregace [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele|redemptoristů]], vyhnaných z Vídně, v letech 1895-1924 kongregace [[Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti|petrinů]] a po nich až do roku 1950 opět redemptoristů. Po roce 1948 již následovala zkáza poutního místa, ambity byly zbořeny, interiér kostela vydrancován. V kostele sloužil k ustájení ovcí, věž kostela sloužila jako strážní hláska [[Pohraniční stráž]]e. Po roce 1989 s pomocí bývalých německy mluvících obyvatel bylo z poutního místa obnoveno vše, co ještě zůstalo.
+První zpráva o zázračném uzdravení pochází z roku [[1634]], kdy se uzdravila tříletá dcerka zedníka Šimona Stepingera. Roku 1655 zde nechala [[abatyše]] [[Chudé sestry svaté Kláry|klarisek]] z Českého Krumlova Anna Kristýna Pöperlová postavit poutní kostelík, kterému darovala obraz Panny Marie Sněžné.  V 1. polovině [[18. století]] byla kaple rozšířena na velký kostel. V letech [[1848]]–[[1854]] působila při poutním kostele kongregace [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele|redemptoristů]], vyhnaných z Vídně, v letech [[1895]]–[[1924]] kongregace [[Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti|petrinů]] a po nich až do roku 1950 opět redemptoristů. Po roce 1948 již následovala zkáza poutního místa, ambity byly zbořeny, interiér kostela vydrancován. Kostel sloužil k ustájení ovcí, jeho věž pak jako strážní hláska [[Pohraniční stráž]]e. Po roce 1989 bylo za pomoci bývalých německy mluvících obyvatel z poutního místa obnoveno vše, co ještě zůstalo.
 ==Památky==