Mechanika tuhého tělesa: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Karel (diskuse | příspěvky)
m pahýl a přesunout
-wikicionář, trochu textu do pahýlu
Řádek 1: Řádek 1:
'''Mechanika tuhého tělesa''' je část [[Mechanika|mechaniky]], která se zabývá [[Pohyb|pohybem]] pevného ([[Tuhé těleso|tuhého]]) tělesa a [[Síla|silami]] na ně působícími.
'''Mechanika tuhého tělesa''' je část [[Mechanika|mechaniky]], která se zabývá [[pohyb]]em [[tuhé těleso|tuhého tělesa]] a [[síla|silami]] na ně působícími. Skutečná [[pevná látka|pevná]] tělesa jsou soubory atomů a molekul vázaných jistými vnitřními silami, které je možné vnější silou překonat a těleso [[deformace|deformovat]]. Výpočty s uvážením deformací jsou poměrně složité, proto byl zaveden pojem ''tuhého tělesa'', což je ideální těleso, které svůj tvar ani objem působením libovolně velkých sil nemění. Tuhé těleso je vymezeno svou [[hmotnost]]í <math>m</math> a geometrickým tvarem, kterému přísluší [[objem]] <math>V</math>.


Pohyb tuhého tělesa lze vždy rozložit na [[posuvný pohyb]] ([[translace|translaci]]) a [[otáčivý pohyb|pohyb otáčivý]] ([[rotace|rotaci]]) kolem [[osa otáčení|osy otáčení]]. K posouzení účinku síly na otáčivý pohyb zavádíme veličinu [[moment síly]] a k posouzení množství energie nutné k roztočení tělesa na určitou úhlovou rychlost veličinu [[moment setrvačnosti]].
'''Základní pojmy:'''


Působiště síly v tuhém tělese lze posouvat po vektorové přímce síly. Tohoto a dalších poznatků se využívá k hledání výslednice sil, ke [[skládání sil]]. Dvě stejně velké síly opačného směru, které neleží na společné přímce, však nelze skládat a tvoří tzv. [[dvojice sil|dvojici sil]]. Stejně tak nelze skládat dvě mimoběžné síly.
[[Tuhé těleso]] - [[Posuvný pohyb]] ([[Translace]]) - [[Otáčivý pohyb]] ([[Rotace]]) - [[Osa otáčení]] - [[Moment síly]] - [[Moment setrvačnosti]] - [[Skládání sil]] - [[Dvojice sil]] - [[Těžiště]] - [[Těžnice]] - [[Rovnovážná poloha]] - [[Stálá rovnovážná poloha]] - [[Vratká rovnovážná poloha]] - [[Volná rovnovážná poloha]] - [[Stabilita]]


V [[gravitační pole|gravitačním poli]] [[Země]] působí na [[hmotný bod|hmotné body]] tuhého tělesa síly, které jsou prakticky rovnoběžné a přímo úměrné hmotnosti jednotlivých hmotných bodů. Výslednicí těchto sil je celková [[tíha]] tělesa <math>G</math>, která leží na přímce zvané [[těžnice]]. Pokud těleso pootočíme, těžnice se posune. V praxi lze těžnici snadno určit zavěšením tělesa. Průsečík všech těžnic nazýváme [[těžiště]] nebo též hmotný střed tělesa.
'''Veličiny:'''


Je-li výslednice všech sil i výslednice všech momentů sil nulová, je těleso v [[rovnovážná poloha|rovnovážné poloze]]. Z hlediska reakce tělesa v rovnovážné poloze na vychýlení rozlišujeme tři druhy rovnovážné polohy:
[[Moment síly]]
* [[stálá rovnovážná poloha]]
* [[vratká rovnovážná poloha]]
* [[volná rovnovážná poloha]]
[[Stabilita]] tělesa je jeho schopnost udržovat stálou rovnovážnou polohu, množství práce, kterou je potřeba vynaložit k jeho uvedení do vratké rovnovážné polohy.


{{Fyzikální pahýl}}
zpět - [[Mechanika]]

{{Pahýl}}
{{Přesunout na Wikcionář}}


[[Kategorie:Mechanika]]
[[Kategorie:Mechanika]]

Verze z 24. 2. 2006, 23:43

Mechanika tuhého tělesa je část mechaniky, která se zabývá pohybem tuhého tělesa a silami na ně působícími. Skutečná pevná tělesa jsou soubory atomů a molekul vázaných jistými vnitřními silami, které je možné vnější silou překonat a těleso deformovat. Výpočty s uvážením deformací jsou poměrně složité, proto byl zaveden pojem tuhého tělesa, což je ideální těleso, které svůj tvar ani objem působením libovolně velkých sil nemění. Tuhé těleso je vymezeno svou hmotností a geometrickým tvarem, kterému přísluší objem .

Pohyb tuhého tělesa lze vždy rozložit na posuvný pohyb (translaci) a pohyb otáčivý (rotaci) kolem osy otáčení. K posouzení účinku síly na otáčivý pohyb zavádíme veličinu moment síly a k posouzení množství energie nutné k roztočení tělesa na určitou úhlovou rychlost veličinu moment setrvačnosti.

Působiště síly v tuhém tělese lze posouvat po vektorové přímce síly. Tohoto a dalších poznatků se využívá k hledání výslednice sil, ke skládání sil. Dvě stejně velké síly opačného směru, které neleží na společné přímce, však nelze skládat a tvoří tzv. dvojici sil. Stejně tak nelze skládat dvě mimoběžné síly.

V gravitačním poli Země působí na hmotné body tuhého tělesa síly, které jsou prakticky rovnoběžné a přímo úměrné hmotnosti jednotlivých hmotných bodů. Výslednicí těchto sil je celková tíha tělesa , která leží na přímce zvané těžnice. Pokud těleso pootočíme, těžnice se posune. V praxi lze těžnici snadno určit zavěšením tělesa. Průsečík všech těžnic nazýváme těžiště nebo též hmotný střed tělesa.

Je-li výslednice všech sil i výslednice všech momentů sil nulová, je těleso v rovnovážné poloze. Z hlediska reakce tělesa v rovnovážné poloze na vychýlení rozlišujeme tři druhy rovnovážné polohy:

Stabilita tělesa je jeho schopnost udržovat stálou rovnovážnou polohu, množství práce, kterou je potřeba vynaložit k jeho uvedení do vratké rovnovážné polohy.

Šablona:Fyzikální pahýl