Sedm dcer Eviných: Porovnání verzí
m robot odebral: en:Seven Daughters of Eve |
m iw + preklad |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''''Sedm dcer Eviných''''' (2004, ISBN 80-7185-619-3) je kniha Bryana Sykese, která popularizuje teorii lidské mitochondriální genetiky. Sykes popisuje principy [[Genetika|genetiky]] a lidské evoluce, specifika mitochondriální genetiky a analyzuje pravěkou [[DNA]] ve snaze najít pojítko mezi moderním člověkem a jeho dávnými předky. |
'''''Sedm dcer Eviných''''' (2004, ISBN 80-7185-619-3) je kniha Bryana Sykese, která popularizuje teorii lidské mitochondriální genetiky. Sykes popisuje principy [[Genetika|genetiky]] a lidské evoluce, specifika mitochondriální genetiky a analyzuje pravěkou [[DNA]] ve snaze najít pojítko mezi moderním člověkem a jeho dávnými předky. |
||
S využitím poznatků mitochondriální genetiky Sykes zpětně sleduje lidské migrace, diskutuje teorii opuštění Afriky a vyvrací [[Thor Heyerdahl|Heyerdalovu]] teorii [[ |
S využitím poznatků mitochondriální genetiky Sykes zpětně sleduje lidské migrace, diskutuje teorii opuštění Afriky a vyvrací [[Thor Heyerdahl|Heyerdalovu]] teorii [[peru]]ánského původu [[Polynésie|Polynésanů]]. Zde předpokládá, že pocházejí z [[Indonésie]]. Dále popisuje využití mitochondriální DNA při identifikaci ostatků cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II. Alexandroviče]] nebo pro hodnocení genetické výbavy současných Evropanů. |
||
Název knihy vychází z jednoho z výsledků mitochondriální genetiky, jímž je roztřídění veškerých současných Evropanů do 7 skupin, tzv. ''[[Haploskupiny lidské mitochondriální DNA|mitochondriálních haploskupin]]''. Každá haploskupina je definována sadou charakteristických mutací mitochondriální DNA a lze ji stopovat po mateřské linii zpětně až ke specifické pravěké ženě. Sykes hovoří o takových ženách jako o „matkách klanu“. Tyto ženy nežily současně a některé z nich jsou pravděpodobně potomky jiných, avšak nikoliv v mateřské linii. Všechny tyto ženy však sdílely v mateřské linii společného předka, tzv. [[Poslední společný předek (mtDNA)|mitochondriální Evu]]. |
Název knihy vychází z jednoho z výsledků mitochondriální genetiky, jímž je roztřídění veškerých současných Evropanů do 7 skupin, tzv. ''[[Haploskupiny lidské mitochondriální DNA|mitochondriálních haploskupin]]''. Každá haploskupina je definována sadou charakteristických mutací mitochondriální DNA a lze ji stopovat po mateřské linii zpětně až ke specifické pravěké ženě. Sykes hovoří o takových ženách jako o „matkách klanu“. Tyto ženy nežily současně a některé z nich jsou pravděpodobně potomky jiných, avšak nikoliv v mateřské linii. Všechny tyto ženy však sdílely v mateřské linii společného předka, tzv. [[Poslední společný předek (mtDNA)|mitochondriální Evu]]. |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Závěr knihy obsahuje sérii fiktivních příběhů, vycházejících z autorovy představy o životě každé z těchto sedmi matek klanu. Tato část se nesetkala s příliš pozitivní kritikou. |
Závěr knihy obsahuje sérii fiktivních příběhů, vycházejících z autorovy představy o životě každé z těchto sedmi matek klanu. Tato část se nesetkala s příliš pozitivní kritikou. |
||
==Haploskupiny ''sedmi dcer Eviných''== |
== Haploskupiny ''sedmi dcer Eviných'' == |
||
Sedmi "matkám klanu" zmiňovaných Sykesem odpovídají následující haploskupiny: |
Sedmi "matkám klanu" zmiňovaných Sykesem odpovídají následující haploskupiny: |
||
Řádek 21: | Řádek 21: | ||
{{mtDNA}} |
{{mtDNA}} |
||
==Další dcery== |
== Další dcery == |
||
Sykes předpokládá u současné evropské populace 7 hlavních mitochondriálních linií. Jiní autoři se pohybují v rozmezí 10-12. Tyto dodatečné "dcery" zahrnují haploskupiny [[Haploskupina I (mtDNA)|I]], [[Haploskupina M (mtDNA)|M]] a [[Haploskupina W (mtDNA)|W]]. |
Sykes předpokládá u současné evropské populace 7 hlavních mitochondriálních linií. Jiní autoři se pohybují v rozmezí 10-12. Tyto dodatečné "dcery" zahrnují haploskupiny [[Haploskupina I (mtDNA)|I]], [[Haploskupina M (mtDNA)|M]] a [[Haploskupina W (mtDNA)|W]]. |
||
Sykes zároveň pojmenoval dalších 29 matek klanů celého světa, z nichž každá odpovídá jiné [[haploskupina|haploskupině]]: Fufei, Ina, Aiyana/Ai, Yumi, Nene, Naomi, Una, Uta, Ulrike, Uma, Ulla, Ulaana, Lara, Lamia, Lalamika, Latasha, Malaxshmi, Emiko, Gaia, Chochmingwu/Chie, Djigonasee/Sachi, Makeda, Lingaire, Lubaya, Limber, Lila, Lungile, Latifa and Layla. |
Sykes zároveň pojmenoval dalších 29 matek klanů celého světa, z nichž každá odpovídá jiné [[haploskupina|haploskupině]]: Fufei, Ina, Aiyana/Ai, Yumi, Nene, Naomi, Una, Uta, Ulrike, Uma, Ulla, Ulaana, Lara, Lamia, Lalamika, Latasha, Malaxshmi, Emiko, Gaia, Chochmingwu/Chie, Djigonasee/Sachi, Makeda, Lingaire, Lubaya, Limber, Lila, Lungile, Latifa and Layla. |
||
{{překlad|en|The Seven Daughters of Eve}} |
|||
[[Kategorie:Genetika|Genetická genealogie]] |
[[Kategorie:Genetika|Genetická genealogie]] |
||
[[Kategorie:Knihy roku 2004]] |
[[Kategorie:Knihy roku 2004]] |
||
[[Kategorie:Populárně-naučné knihy]] |
[[Kategorie:Populárně-naučné knihy]] |
||
[[en:The Seven Daughters of Eve]] |
Verze z 30. 11. 2007, 11:11
Sedm dcer Eviných (2004, ISBN 80-7185-619-3) je kniha Bryana Sykese, která popularizuje teorii lidské mitochondriální genetiky. Sykes popisuje principy genetiky a lidské evoluce, specifika mitochondriální genetiky a analyzuje pravěkou DNA ve snaze najít pojítko mezi moderním člověkem a jeho dávnými předky.
S využitím poznatků mitochondriální genetiky Sykes zpětně sleduje lidské migrace, diskutuje teorii opuštění Afriky a vyvrací Heyerdalovu teorii peruánského původu Polynésanů. Zde předpokládá, že pocházejí z Indonésie. Dále popisuje využití mitochondriální DNA při identifikaci ostatků cara Mikuláše II. Alexandroviče nebo pro hodnocení genetické výbavy současných Evropanů.
Název knihy vychází z jednoho z výsledků mitochondriální genetiky, jímž je roztřídění veškerých současných Evropanů do 7 skupin, tzv. mitochondriálních haploskupin. Každá haploskupina je definována sadou charakteristických mutací mitochondriální DNA a lze ji stopovat po mateřské linii zpětně až ke specifické pravěké ženě. Sykes hovoří o takových ženách jako o „matkách klanu“. Tyto ženy nežily současně a některé z nich jsou pravděpodobně potomky jiných, avšak nikoliv v mateřské linii. Všechny tyto ženy však sdílely v mateřské linii společného předka, tzv. mitochondriální Evu.
Závěr knihy obsahuje sérii fiktivních příběhů, vycházejících z autorovy představy o životě každé z těchto sedmi matek klanu. Tato část se nesetkala s příliš pozitivní kritikou.
Haploskupiny sedmi dcer Eviných
Sedmi "matkám klanu" zmiňovaných Sykesem odpovídají následující haploskupiny:
- Uršula: odpovídá haploskupině U (bez podskupiny K)
- Xénie: odpovídá haploskupině X
- Helena: odpovídá haploskupině H
- Velda: odpovídá haploskupině V
- Tara: odpovídá haploskupině T
- Kateřina: odpovídá haploskupině K
- Jasmína: odpovídá haploskupině J
Fylogenetický strom haploskupin lidské mitochondriální DNA (mtDNA) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poslední společný předek (mtDNA) (L) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
L0 | L1–6 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
L1 | L2 | L3 | L4 | L5 | L6 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
M | N | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
CZ | D | E | G | Q | O | A | S | R | I | W | X | Y | |||||||||||||||||||||||||||
C | Z | B | F | R0 | pre-JT | P | U | ||||||||||||||||||||||||||||||||
HV | JT | K | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
H | V | J | T |
Další dcery
Sykes předpokládá u současné evropské populace 7 hlavních mitochondriálních linií. Jiní autoři se pohybují v rozmezí 10-12. Tyto dodatečné "dcery" zahrnují haploskupiny I, M a W.
Sykes zároveň pojmenoval dalších 29 matek klanů celého světa, z nichž každá odpovídá jiné haploskupině: Fufei, Ina, Aiyana/Ai, Yumi, Nene, Naomi, Una, Uta, Ulrike, Uma, Ulla, Ulaana, Lara, Lamia, Lalamika, Latasha, Malaxshmi, Emiko, Gaia, Chochmingwu/Chie, Djigonasee/Sachi, Makeda, Lingaire, Lubaya, Limber, Lila, Lungile, Latifa and Layla.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Seven Daughters of Eve na anglické Wikipedii (číslo revize nebylo určeno).