Kagjüpa: Porovnání verzí
Verze 1875523 uživatele 62.24.84.78 (diskuse) zrušena.zrušil jsem rozšíření sengeho, aby to nebylo npov |
doplněny názvy podškol podle sengeho a nějký text, úprava kat. |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Kagjüpa''' ([[Tibetština|tibetsky]] བཀའ་བརྒྱུད་, ve [[Wylieho transkripce|Wylieho transkipci]] ''Bka’-brgjud-pa'') je vedle [[Gelugpa|Gelugpy]], [[Sakjapa|Sakjapy]] a [[Ňingmapa|Ňingmapy]] jedna ze čtyř velkých škol [[tibetský buddhismus|tibetského buddhismu]]. |
'''Kagjüpa''' ([[Tibetština|tibetsky]] བཀའ་བརྒྱུད་, ve [[Wylieho transkripce|Wylieho transkipci]] ''Bka’-brgjud-pa''), též '''linie Kagjü''', je vedle [[Gelugpa|Gelugpy]], [[Sakjapa|Sakjapy]] a [[Ňingmapa|Ňingmapy]] jedna ze čtyř velkých škol [[tibetský buddhismus|tibetského buddhismu]]. Škola vznikla v [[11. století]]. Jako jiné školy i Kagjüpa se nevyhla štěpení na různé další školy - dnes je asi nejznámější škola [[Karma Kagjü]] v čele s [[karmapa|karmapou]]. |
||
== Vznik == |
== Vznik == |
||
⚫ | Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl [[Gampopa]] ([[1079]]-[[1154]]), avšak podle tradice byl jejím původcem [[Marpa Čhökji Lodö]] ([[1012]]-[[1096]]).<ref>{{citace knihy | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho [[guru]] není ten pravý a vydal se do [[Indie]] hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v [[Tibet|Tibetě]] známého spíše pod jménem [[Narópa]]. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj šest nauk jógické praxe. Mezi Marpovy žáky patřil i Milaräpa, jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.<ref>{{citace knihy | jméno = Karel | příjmení = Werner | odkaz na autora = Karel Werner | titul = Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko | vydání = 1 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | strany = 625-626 | isbn = 80-210-2978-1 }}</ref> |
||
⚫ | Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl [[Gampopa]] ([[1079]]-[[ |
||
== Učení == |
== Učení == |
||
Jádro učení školy Kagjüpa tvoří soubor učení vadžrajány zvaný ''Mahámudra''<ref name="Lexikon 186">{{Citace knihy | příjmení = Hrabal | jméno = F. R | rok = 1998 | titul = Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností | vydavatel = CAD PRESS | místo = Bratislava | strany = 186}}</ref> a systém jógických cvičení známy jako "šestero nauk" či "šest jóg". |
Jádro učení školy Kagjüpa tvoří soubor učení vadžrajány zvaný ''Mahámudra''<ref name="Lexikon 186">{{Citace knihy | příjmení = Hrabal | jméno = F. R | rok = 1998 | titul = Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností | vydavatel = CAD PRESS | místo = Bratislava | strany = 186}}</ref> a systém jógických cvičení známy jako "šestero nauk" či "šest jóg". |
||
== Rozštěpení hnutí == |
== Rozštěpení hnutí == |
||
⚫ | Již v rané fázi se hnutí rozštěpilo na čtyři školy. Jenda z nich, Phagmodupa-kagjü se rozdělila na dalších osm, z čehož Dugpa-kagjü a Digung-kagjü se udržely dodnes.<ref>{{citace knihy | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 214 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Jeden z Gampopových žáků, [[Düsun Khjenpa]], si osvojil titul [[karmapa]] (v překladu něco jako ''"následovník své karmy"''). Tato škola, známá jako [[Karma Kagjü]], zavedla jako první v Tibetu nástupnictví představeného převtělováním. [[Karma Pakši]] byl jako dítě určen za převtělence [[Düsun Khjenpa|Düsuna Khjenpa]]. Jak plynuly generace [[karmapa|karmapů]], škola získávala na čím dál větší vážnosti. |
||
=== Čtyři hlavní školy === |
|||
⚫ | Již v rané fázi se hnutí rozštěpilo na čtyři školy. Jenda z nich, Phagmodupa-kagjü se rozdělila na dalších osm, z čehož Dugpa-kagjü a Digung-kagjü se udržely dodnes.<ref>{{citace knihy | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 214 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Jeden z Gampopových žáků, [[Düsun Khjenpa]], si osvojil titul [[karmapa]] (v překladu něco jako ''"následovník své karmy"''). Tato škola, známá jako [[Karma Kagjü]], zavedla jako první v Tibetu nástupnictví představeného převtělováním. Karma Pakši byl jako dítě určen za převtělence Düsuna Khjenpa. Jak plynuly generace karmapů, škola získávala na čím dál větší vážnosti. |
||
*'''[[Karma Kagjü]]''' - známá též jako ''Kamtsang Kagjü'', založená [[Düsum Khjenpa|prvním karmapou]] |
|||
*'''[[Barom Kagjü]]''' - založená Barompa Darma Wangčugem |
|||
*'''[[Tsalpa Kagjü]]''' - založená Zangju Dragpa Darma Dragem (Zhang Rinpočhe) |
|||
*'''[[Pagdru Kagjü]]''' - založená Pagmo Drupa Dordže Gjalpem, následně se dělící na osm podškol: |
|||
:*[[Drikung Kagjü]] |
|||
:*[[Drukpa Kagjü]] |
|||
:*[[Mar Kagjü]] |
|||
:*[[Šugseb Kagjü]] |
|||
:*[[Taklung Kagjü]] |
|||
:*[[Trophu Kagjü]] |
|||
:*[[Jamzang Kagjü]] |
|||
:*[[Jelpa Kagjü]] |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
===Citace a reference=== |
===Citace a reference=== |
||
<references/> |
<references/> |
||
Řádek 30: | Řádek 41: | ||
=== Externí odkazy=== |
=== Externí odkazy=== |
||
{{Portál|Buddhismus}} |
|||
[http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=332 Nové školy tibetského buddhismu na stránkách Sdružení Lungta] |
[http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=332 Nové školy tibetského buddhismu na stránkách Sdružení Lungta] |
||
[[Kategorie:Buddhismus]] |
[[Kategorie:Buddhismus v Tibetu]] |
||
[[Kategorie:Dějiny Tibetu]] |
|||
[[Kategorie:Dějiny Mongolska]] |
|||
[[Kategorie:Tibetské buddhistické termíny]] |
[[Kategorie:Tibetské buddhistické termíny]] |
||
Verze z 17. 11. 2007, 11:19
Kagjüpa (tibetsky བཀའ་བརྒྱུད་, ve Wylieho transkipci Bka’-brgjud-pa), též linie Kagjü, je vedle Gelugpy, Sakjapy a Ňingmapy jedna ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu. Škola vznikla v 11. století. Jako jiné školy i Kagjüpa se nevyhla štěpení na různé další školy - dnes je asi nejznámější škola Karma Kagjü v čele s karmapou.
Vznik
Vlastním zakladatelem školy Kagjüpa byl Gampopa (1079-1154), avšak podle tradice byl jejím původcem Marpa Čhökji Lodö (1012-1096).[1] Marpa byl nejprve žákem Dogmiho. Za nedlouho však shledal, že jeho guru není ten pravý a vydal se do Indie hledat nového duchovního učitele. Našel Nádapádu, v Tibetě známého spíše pod jménem Narópa. Strávil s ním mnoho let a přejal od něj šest nauk jógické praxe. Mezi Marpovy žáky patřil i Milaräpa, jehož žákem byl sám zakladatel školy Kagjüpa Gampopa. Gampopa založil první klášter školy a byl jedním z prvních tibetských autorů duchovních spisů.[2]
Učení
Jádro učení školy Kagjüpa tvoří soubor učení vadžrajány zvaný Mahámudra[3] a systém jógických cvičení známy jako "šestero nauk" či "šest jóg".
Rozštěpení hnutí
Již v rané fázi se hnutí rozštěpilo na čtyři školy. Jenda z nich, Phagmodupa-kagjü se rozdělila na dalších osm, z čehož Dugpa-kagjü a Digung-kagjü se udržely dodnes.[4] Jeden z Gampopových žáků, Düsun Khjenpa, si osvojil titul karmapa (v překladu něco jako "následovník své karmy"). Tato škola, známá jako Karma Kagjü, zavedla jako první v Tibetu nástupnictví představeného převtělováním. Karma Pakši byl jako dítě určen za převtělence Düsuna Khjenpa. Jak plynuly generace karmapů, škola získávala na čím dál větší vážnosti.
Čtyři hlavní školy
- Karma Kagjü - známá též jako Kamtsang Kagjü, založená prvním karmapou
- Barom Kagjü - založená Barompa Darma Wangčugem
- Tsalpa Kagjü - založená Zangju Dragpa Darma Dragem (Zhang Rinpočhe)
- Pagdru Kagjü - založená Pagmo Drupa Dordže Gjalpem, následně se dělící na osm podškol:
Odkazy
Citace a reference
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625.
- ↑ WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 625-626.
- ↑ HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998. S. 186.
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 214.
Zdroje
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
- WERNER, Karel. Náboženskí tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.
Související články
Externí odkazy
{{Související portál}}
je určena pro použití pouze v popisech kategorií, zde se však nachází v jiném jmenném prostoru: "článek". Prosíme, tuto šablonu odtud odstraňte!Nové školy tibetského buddhismu na stránkách Sdružení Lungta