Hermann Cohen: Porovnání verzí
Stručné nové heslo, lit. + odkazy |
různé drobné |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:HCohen.jpg|thumb|Hermann Cohen při přednášce ( |
[[Soubor:HCohen.jpg|thumb|Hermann Cohen při přednášce ([[litografie]] C. Doerbeckera)]] |
||
'''Hermann Cohen''' ([[4. červenec|4. července]] [[1842]] Coswig (Anhaltsko) – [[4. duben|4. dubna]] 1918 [[ |
'''Hermann Cohen''' ([[4. červenec|4. července]] [[1842]] [[Coswig]] ([[Anhaltsko]]) – [[4. duben|4. dubna]] [[1918]] [[Berlín]]) byl německý židovský filosof, představitel [[novokantovství]]. |
||
Cohen se narodil v ortodoxní židovské rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve [[Vratislav]] |
Cohen se narodil v [[ortodoxní židovství|ortodoxní židovské]] rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] (Breslau), pak filosofii v Berlíně a v [[Halle]]. Roku [[1871]] vydal spis ''Kantova teorie zkušenosti''. Spolu s [[Paul Natorp|P. Natorpem]] založil novokantovskou filosofii v [[Marburg]]u, kde byl v letech [[1876]]–[[1912]] profesorem filosofie. Vydal nejprve dvě knihy o dalších Kantových ''Kritikách'' a potom tři svazky vlastního – i když na [[Kant]]ovi závislého – systému: ''Logiku čistého poznání'', ''Etiku čisté vůle'' a ''Estetiku čistého citu''. Napsal také řadu článků o otázkách judaismu, zejména o „etickém [[monoteismus|monoteismu]]“: biblický Bůh není součástí světa jako pohanské modly; není tedy předmětem zkoumání, nýbrž tím, kdo po člověku vyžaduje etické jednání. V roce 1912 odešel na Vysokou školu pro studium judaismu v Berlíně a napsal práci ''Náboženství rozumu z pramenů judaismu'', která vyšla posmrtně v roce [[1919]].<ref>''Metzler Philosophen Lexikon'', heslo Hermann Cohen.</ref> |
||
Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili [[Franz Rosenzweig]], [[Ernst Cassirer]], [[Nicolai Hartmann]], [[José Ortega y Gasset]] a [[Wladyslaw Tatarkiewicz]]. |
Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili [[Franz Rosenzweig]], [[Ernst Cassirer]], [[Nicolai Hartmann]], [[José Ortega y Gasset]] a [[Wladyslaw Tatarkiewicz]]. |
||
Verze z 25. 9. 2007, 12:58
.jpg)
Hermann Cohen (4. července 1842 Coswig (Anhaltsko) – 4. dubna 1918 Berlín) byl německý židovský filosof, představitel novokantovství.
Cohen se narodil v ortodoxní židovské rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve Vratislavi (Breslau), pak filosofii v Berlíně a v Halle. Roku 1871 vydal spis Kantova teorie zkušenosti. Spolu s P. Natorpem založil novokantovskou filosofii v Marburgu, kde byl v letech 1876–1912 profesorem filosofie. Vydal nejprve dvě knihy o dalších Kantových Kritikách a potom tři svazky vlastního – i když na Kantovi závislého – systému: Logiku čistého poznání, Etiku čisté vůle a Estetiku čistého citu. Napsal také řadu článků o otázkách judaismu, zejména o „etickém monoteismu“: biblický Bůh není součástí světa jako pohanské modly; není tedy předmětem zkoumání, nýbrž tím, kdo po člověku vyžaduje etické jednání. V roce 1912 odešel na Vysokou školu pro studium judaismu v Berlíně a napsal práci Náboženství rozumu z pramenů judaismu, která vyšla posmrtně v roce 1919.[1]
Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili Franz Rosenzweig, Ernst Cassirer, Nicolai Hartmann, José Ortega y Gasset a Wladyslaw Tatarkiewicz.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Metzler Philosophen Lexikon, heslo Hermann Cohen.
Viz také
Na internetu
- The Hermann Cohen Society of North America - en
- H. Cohen v the Jewish Virtual Library - en
- Find-A-Grave profile for Hermann Cohen - en
- H.-Cohen-Gesellschaft – de
Literatura
- Metzler Philosophen Lexikon, Stuttgart 1995, heslo Hermann Cohen.