Gaius Licinius Macer Calvus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m drobné stylistické úpravy
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{infobox - osoba}}
{{infobox - osoba}}
'''Gaius Licinius Macer Calvus''' ([[28. květen|28. května]] 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru [[Starověká římská literatura|římské literatury]] – [[Neoterikové|neóteriků]].
'''Gaius Licinius Macer Calvus''' ([[28. květen|28. května]] 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru [[Starověká římská literatura|římské literatury]] – [[Neoterikové|neóteriků]].


== Život ==
== Život ==
Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné [[Plebej|plebejské]] rodiny jako syn [[Analisté|analisty]] [[Gaius Licinius Macer|Licinia Macra]]. Na rozdíl od ostatních členů [[Neoterikové|neóterického]] kroužku pocházel z [[Řím|Říma]]. Byl důvěrným přítelem [[Gaius Valerius Catullus|Valeria Catulla]].
Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné [[plebej]]ské rodiny jako syn [[Analisté|analisty]] [[Gaius Licinius Macer|Licinia Macra]]. Na rozdíl od ostatních členů [[Neoterikové|neóterického]] kroužku pocházel z [[Řím]]a. Byl důvěrným přítelem [[Gaius Valerius Catullus|Valeria Catulla]].


== Dílo ==
== Dílo ==
Měl být úspěšným [[Řečník|řečníkem]] a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.<ref>CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.</ref> Proslul především v oblasti soudního [[řečnictví]]. Byl konkurentem [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a zastáncem přísného [[Atticismus|atticismu]].<ref name=":0">JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. ''Slovník latinských spisovatelů''. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 80-7335-042-4</ref> Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě [[Julius Caesar|Caesarova]] příznivce [[Publius Vatinius|Publia Vatinia]].<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 978-80-87914-57-9.</ref> Tato řeč byla vzorem ještě v době [[Tacitus|Tacitově.]]<ref name=":0" /> Psal útočné [[epigramy]] namířené proti politikům ([[Julius Caesar|Caearovi]] a [[Pompeius|Pompeiovi]]), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem [[Epyllion|epyllia]] ''Io'' (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv [[Helénismus|helénistické]] literatury – proměna.   
Měl být úspěšným [[řečník]]em a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.<ref>CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.</ref> Proslul především v oblasti soudního [[řečnictví]]. Byl konkurentem [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a zastáncem přísného [[Atticismus|atticismu]].<ref name=":0">JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. ''Slovník latinských spisovatelů''. Praha: Leda, 2004. s. 156. {{ISBN|8073350424}}</ref> Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě [[Julius Caesar|Caesarova]] příznivce [[Publius Vatinius|Publia Vatinia]].<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. {{ISBN|9788087914579}}.</ref> Tato řeč byla vzorem ještě v době [[Tacitus|Tacitově.]]<ref name=":0" /> Psal útočné [[epigramy]] namířené proti politikům ([[Julius Caesar|Caearovi]] a [[Pompeius|Pompeiovi]]), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem [[Epyllion|epyllia]] ''Io'' (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv [[Helénismus|helénistické]] literatury – proměna.   


== Ukázky z díla ==
== Ukázky z díla ==
Řádek 25: Řádek 25:




Velikán, kterého všichni se bojí, škrabe se prstem
Velikán, kterého všichni se bojí, škrabe se prstem


na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce!|Přeložil Otakar Smrčka}}
na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce!|Přeložil Otakar Smrčka}}

Verze z 15. 2. 2019, 17:33

Gaius Licinius Macer Calvus
Narození28. května 82 př. n. l.
starověký Řím
Úmrtí47 př. n. l. (ve věku 34–35 let) nebo 48 př. n. l. (ve věku 33–34 let)
Povoláníbásník, spisovatel a řečník
ChoťQuinctilla
RodičeGaius Licinius Macer[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gaius Licinius Macer Calvus (28. května 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru římské literatury – neóteriků.

Život

Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné plebejské rodiny jako syn analisty Licinia Macra. Na rozdíl od ostatních členů neóterického kroužku pocházel z Říma. Byl důvěrným přítelem Valeria Catulla.

Dílo

Měl být úspěšným řečníkem a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.[2] Proslul především v oblasti soudního řečnictví. Byl konkurentem Cicerona a zastáncem přísného atticismu.[3] Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě Caesarova příznivce Publia Vatinia.[4] Tato řeč byla vzorem ještě v době Tacitově.[3] Psal útočné epigramy namířené proti politikům (Caearovi a Pompeiovi), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem epyllia Io (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv helénistické literatury – proměna.   

Ukázky z díla

„

ÍÓ

Och ty nešťastná panno, ty trpkým živíš se býlím...

Má mysl pro sebe větší teď hrůzu jen všechnu šílí...

Těžká nesmírným spánkem se zvrátila panenka v oku...

I Slunce pomýšlí na to se zotavit z věčného běhu...

“
— Přeložil Otakar Smrčka
„ EPIGRAM


Velikán, kterého všichni se bojí, škrabe se prstem

na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce!

“
— Přeložil Otakar Smrčka


Odkazy

Reference

  1. ↑ Licinii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). Zhořklé polibky. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.
  3. ↑ a b JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 8073350424
  4. ↑ CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 9788087914579.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gaius_Licinius_Macer_Calvus&oldid=16954040“