Antonymum: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 4. 10. 2017, 10:48

Antonymum (z řec. αντί anti proti; ὄνομα onoma jméno), též opozitum označuje slovo opačného, protikladného významu. Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde, v jakém kontextu a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje. Na rozdíl od synonymie a homonymie, které vznikají v podstatě náhodně (nejsou podmíněny vnější realitou), antonyma vznikají v každém jazyce přirozeně z důvodu vyjádřit významový protiklad k některému výrazu.^[1] Některá slova antonymní protějšek nemají (zejména číslovky určité, citoslovce).

Druhy antonym

Antonyma dělíme na:

polární,
komplementární.

K antonymii se zpravidla řadí i antonyma:

konverzní
kontextová.

Polární antonyma

Antonyma polární, nebo též vlastní, graduální, kontrastní, z hlediska logiky kontrární, jsou antonyma, která vyjadřují protilehlé body na polární škále, nepokrývají však celý rozsah nadřazeného pojmu, protože mezi nimi nebo vně nich je ještě alespoň jeden další stupeň:

velký × malý
obrovský × malinký
teplý × studený
sever × jih
černý × bílý

Komplementární antonyma

Komplementární nebo též hlediska z logiky kontradiktorní antonyma svými významy rozdělují rozsah nadřazeného pojmu na dvě poloviny. Jde zejména o dvojice slov, z nichž druhé je z prvního odvozeno předponou ne-, ale existují i jiné dvojice:

přítomný × nepřítomný
katolík × nekatolík
pravda × lež
hluchý × slyšící

Některá antonyma fungují jako polární nebo komplementární v různých kontextech:

muž × žena (v právním a běžném významu komplementární, biologicky i polární)
uvnitř × venku (pokud se nepočítá s mezipolohou)

Mezi komplementární antonyma se řadí i reverzní antonyma, která popisují opačný proces nebo opačný směr (vektorová antonyma):

vejít × vyjít
od × k
sestavit × rozebrat
nakládka × vykládka
svolaný × rozpuštěný

Konverzní antonyma

Konverzní nebo též vztahová antonyma vytvářejí takové dvojice, v nichž jedno slovo vyjadřuje vztah z hlediska jednoho subjektu a druhé slovo tentýž vztah z hlediska druhého subjektu:

rodič × dítě
učitel × žák
prodávat × kupovat

Kontextová antonyma

Kontextová, paralelní, případová nebo nekompatibilní antonyma vytvářejí dvojice slov, která jsou v určitém kontextu vnímána jako protiklady, ačkoliv obecně jsou dvěma z více pojmů téže kategorie:

křesťan × muslim
křesťan × nevěřící
mluvit × zpívat
mluvit × být potichu
Čech × Němec
jablko × hruška
černý × hnědý (uhlí)
elektrický × plynový (sporák)

Autoantonyma

Autoantonymum, též antagonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o homonymní antonyma. Vznikají například vývojovou změnou významu slova na protikladný nebo zvukovou či psanou shodou rozdílně vzniklých slov.

V češtině se vyskytují jen ojediněle: zřejmě – pravděpodobně i zjevně, pedofil – přítel dětí i vrah a prznitel dětí, soudruh – přítel i představitel nepřátelské mocenské struktury.

Autoantonyma jsou typická pro archaické jazyky, například čínštinu. Ve velké míře jsou zachovaná například v latině (imago – obraz i vzor, altus – vysoký i hluboký, clam – potichu × clamare – křičeti), řečtině (farmakon – lék i jed, hagios – svatý i ohavný), angličtině (apparent – zjevný i domnělý, virtual - opravdový i zdánlivý). Některé slovní kořeny mají v příbuzných jazycích nebo v různých fázích vývoje jazyka opačný význam (host je v latině nepřítel, úžas je v ruštině hrůza, strašlivý ve staročeštině znamenalo bojácný).^[2]

Reference

↑ ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 264.
↑ Stanislav Komárek, Jazyk vědy a polární myšlení (převzaty příklady antagonym z cizích jazyků)

Související články

Literatura

KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých synonym a antonym. Brno: Lingea, 2007.
NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv autorů. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. Kapitola slovní zásoba, s. 112-113.

Externí odkazy

Slovníkové heslo antonymum ve Wikislovníku

[1] ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 264.

[2] Stanislav Komárek, Jazyk vědy a polární myšlení (převzaty příklady antagonym z cizích jazyků)

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-[[Soubor:Yin yang.svg|thumb|right|Tradiční japonský symobl tchaj-ťi tchu (taijitu), reprezentující protikladné síly [[Jin a Jang]]. Tečky opačné barvy symbolizují, že v každé ze sil se nachází i opačná síla a také že charakter dané síly záleží na pozorovateli.]]
+[[Soubor:Yin yang.svg|náhled|vpravo|Tradiční japonský symobl tchaj-ťi tchu (taijitu), reprezentující protikladné síly [[Jin a Jang]]. Tečky opačné barvy symbolizují, že v každé ze sil se nachází i opačná síla a také že charakter dané síly záleží na pozorovateli.]]
 '''Antonymum''' (z řec. '''αντί''' ''anti'' ''proti''; '''ὄνομα''' ''onoma'' ''jméno''), též '''opozitum''' označuje [[slovo]] opačného, protikladného [[význam]]u. Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde, v jakém [[kontext (lingvistika)|kontextu]] a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje. Na rozdíl od [[synonymie]] a [[homonymie]], které vznikají v podstatě náhodně (nejsou podmíněny vnější realitou), antonyma vznikají v každém jazyce přirozeně z důvodu vyjádřit významový protiklad k některému výrazu.<ref>{{Citace monografie
  | příjmení = Čermák
@@ Řádek 33: / Řádek 33: @@
 * ''hluchý × slyšící''
 Některá antonyma fungují jako polární nebo komplementární v různých kontextech:
 * ''muž × žena'' (v právním a běžném významu komplementární, biologicky i polární)
 * ''uvnitř × venku'' (pokud se nepočítá s mezipolohou)
 Mezi komplementární antonyma se řadí i '''reverzní antonyma''', která popisují opačný proces nebo opačný směr ('''vektorová antonyma'''):
 * ''vejít × vyjít''
 * ''od × k''
@@ Řádek 57: / Řádek 57: @@
 * ''mluvit × být potichu''
 * ''Čech × Němec''
 * ''jablko × hruška''
 * ''černý × hnědý'' (uhlí)
 * ''elektrický × plynový'' (sporák)
 == Autoantonyma ==
 Autoantonymum, též antagonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o [[homonymum|homonymní]] antonyma. Vznikají například vývojovou změnou významu slova na protikladný nebo zvukovou či psanou shodou rozdílně vzniklých slov.
 V češtině se vyskytují jen ojediněle: ''zřejmě'' – pravděpodobně i zjevně, ''[[pedofil]]'' – přítel dětí i vrah a prznitel dětí, ''[[soudruh]]'' – přítel i představitel nepřátelské mocenské struktury.
 Autoantonyma jsou typická pro archaické jazyky, například [[čínština|čínštinu]]. Ve velké míře jsou zachovaná například v [[latina|latině]] (''imago'' – obraz i vzor, ''altus'' – vysoký i hluboký, ''clam'' – potichu × ''clamare'' – křičeti), [[řečtina|řečtině]] (''farmakon'' – lék i jed, ''hagios'' – svatý i ohavný), [[angličtina|angličtině]] (''apparent'' – zjevný i domnělý, ''virtual'' - opravdový i zdánlivý). Některé slovní kořeny mají v příbuzných jazycích nebo v různých fázích vývoje jazyka opačný význam (''host'' je v latině ''nepřítel'', ''úžas'' je v ruštině ''hrůza'', ''strašlivý'' ve staročeštině znamenalo ''bojácný'').<ref>Stanislav Komárek, [http://www.vhled.cz/Casopis_Vhled(cislo2)/Vstupni_stranka/Jazyk_a_veda/Jazyk_vedy_a_polarni_mysleni.html ''Jazyk vědy a polární myšlení''] (převzaty příklady antagonym z cizích jazyků)
@@ Řádek 105: / Řádek 105: @@
 == Externí odkazy ==
 * {{Wikislovník|heslo=antonymum}}
+{{Autoritní data}}
 [[Kategorie:Sémantika]]