Bálint Bakfark: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m Robot: přidáno {{Problém s autorským právem}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Problém s autorským právem}} |
|||
{{Infobox - osoba}} |
{{Infobox - osoba}} |
||
'''Bálint Bakfark''' (asi [[1506]], Brassó (nyní [[Brašov]]) – [[15. srpen]] [[1576]], [[Padova]]) byl [[Maďarsko|maďarský]] [[loutnista]] a [[hudební skladatel]], narozený na území dnešního [[Rumunsko|Rumunska]]. Byl prvním maďarským hudebníkem, který si vydobyl renomé v celé Evropě. |
'''Bálint Bakfark''' (asi [[1506]], Brassó (nyní [[Brašov]]) – [[15. srpen]] [[1576]], [[Padova]]) byl [[Maďarsko|maďarský]] [[loutnista]] a [[hudební skladatel]], narozený na území dnešního [[Rumunsko|Rumunska]]. Byl prvním maďarským hudebníkem, který si vydobyl renomé v celé Evropě. |
||
Řádek 4: | Řádek 5: | ||
Své první roky strávil na dvoře [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského]] knížete Jánose Zápolya (Szápolyai), pozdějšího krále Jana I. Ten mu také udělil za jeho služby šlechtický (grófský) titul. Po Janově smrti v roce 1540 se Bakfark přestěhoval do Francie, kde vstoupil do služeb kardinála Francoise de Tournon, hlavního rádce francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] Následně strávil nějaký čas na několika evropských dvorech, zejména polského krále Sigismunda II. Augusta, jako dvorní hudebník. |
Své první roky strávil na dvoře [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského]] knížete Jánose Zápolya (Szápolyai), pozdějšího krále Jana I. Ten mu také udělil za jeho služby šlechtický (grófský) titul. Po Janově smrti v roce 1540 se Bakfark přestěhoval do Francie, kde vstoupil do služeb kardinála Francoise de Tournon, hlavního rádce francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] Následně strávil nějaký čas na několika evropských dvorech, zejména polského krále Sigismunda II. Augusta, jako dvorní hudebník. |
||
Bakfark byl jedním z nejslavnějších loutnistů své doby. Jeho virtuózní hraní pomohlo založit popularitu instrumentální hudby v Evropě. Byl také významným skladatelem. Jeho první sbírka loutnových skladeb byla publikována v [[Lyon |
Bakfark byl jedním z nejslavnějších loutnistů své doby. Jeho virtuózní hraní pomohlo založit popularitu instrumentální hudby v Evropě. Byl také významným skladatelem. Jeho první sbírka loutnových skladeb byla publikována v [[Lyon]]u v roce 1553, pod názvem ''Intabulatura ... Liber primus''. V roce 1565 vydal druhou sbírku v [[Krakov]]ě, pod názvem ''Pannonii harmonicarum musicarum...tomus primus''. |
||
V roce 1576 se stal obětí [[Mor|moru]]. Když cítil, že se smrt blíží, spálil všechna svá díla, která dosud nebyla zveřejněna.<ref>http://www.britannica.com/biography/Balint-Bakfark</ref> |
V roce 1576 se stal obětí [[Mor|moru]]. Když cítil, že se smrt blíží, spálil všechna svá díla, která dosud nebyla zveřejněna.<ref>http://www.britannica.com/biography/Balint-Bakfark</ref> |
Verze z 13. 8. 2016, 18:15
Bálint Bakfark | |
---|---|
Narození | 1507 Brašov |
Úmrtí | 15. srpna 1576 (ve věku 68–69 let) Padova |
Příčina úmrtí | mor |
Povolání | hudební skladatel a loutnista |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bálint Bakfark (asi 1506, Brassó (nyní Brašov) – 15. srpen 1576, Padova) byl maďarský loutnista a hudební skladatel, narozený na území dnešního Rumunska. Byl prvním maďarským hudebníkem, který si vydobyl renomé v celé Evropě.
Své první roky strávil na dvoře sedmihradského knížete Jánose Zápolya (Szápolyai), pozdějšího krále Jana I. Ten mu také udělil za jeho služby šlechtický (grófský) titul. Po Janově smrti v roce 1540 se Bakfark přestěhoval do Francie, kde vstoupil do služeb kardinála Francoise de Tournon, hlavního rádce francouzského krále Františka I. Následně strávil nějaký čas na několika evropských dvorech, zejména polského krále Sigismunda II. Augusta, jako dvorní hudebník.
Bakfark byl jedním z nejslavnějších loutnistů své doby. Jeho virtuózní hraní pomohlo založit popularitu instrumentální hudby v Evropě. Byl také významným skladatelem. Jeho první sbírka loutnových skladeb byla publikována v Lyonu v roce 1553, pod názvem Intabulatura ... Liber primus. V roce 1565 vydal druhou sbírku v Krakově, pod názvem Pannonii harmonicarum musicarum...tomus primus.
V roce 1576 se stal obětí moru. Když cítil, že se smrt blíží, spálil všechna svá díla, která dosud nebyla zveřejněna.[1]