Nicejské vyznání: Porovnání verzí
m robot odstranil interwiki, které je na Wikidatech: pt |
→top: nicejské=nikajské |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Neověřeno}} |
{{Neověřeno}} |
||
'''Nicejské vyznání''' je společné vyznání víry ([[krédo]]) vyznávající božství [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], přijaté na [[První nikajský koncil|Prvním nikajském koncilu]] ([[325]]). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. První konstantinopolský koncil ([[381]]) z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. [[Nicejsko-konstantinopolské vyznání]], které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při liturgii. |
'''Nicejské''' nebo '''nikajské vyznání''' je společné vyznání víry ([[krédo]]) vyznávající božství [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], přijaté na [[První nikajský koncil|Prvním nikajském koncilu]] ([[325]]). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. První konstantinopolský koncil ([[381]]) z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. [[Nicejsko-konstantinopolské vyznání]], které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při liturgii. |
||
Jeho formulace je z velké části namířena proti [[ariánství|ariánům]]. Týká se to jednak závěrečného anatematismu (vyloučení z církve), jednak důrazu na [[Ježíš Kristus|Ježíšovo]] božství a na jeho rovnost s Otcem (proslulý termín ''soupodstatný'', řecky ''[[homoúsios]]'', zde přel. jako ''jedné podstaty s''). |
Jeho formulace je z velké části namířena proti [[ariánství|ariánům]]. Týká se to jednak závěrečného anatematismu (vyloučení z církve), jednak důrazu na [[Ježíš Kristus|Ježíšovo]] božství a na jeho rovnost s Otcem (proslulý termín ''soupodstatný'', řecky ''[[homoúsios]]'', zde přel. jako ''jedné podstaty s''). |
||
== Znění nicejského kréda == |
== Znění nicejského kréda == |
Verze z 18. 11. 2014, 14:16
Nicejské nebo nikajské vyznání je společné vyznání víry (krédo) vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na Prvním nikajském koncilu (325). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. První konstantinopolský koncil (381) z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. Nicejsko-konstantinopolské vyznání, které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při liturgii. Jeho formulace je z velké části namířena proti ariánům. Týká se to jednak závěrečného anatematismu (vyloučení z církve), jednak důrazu na Ježíšovo božství a na jeho rovnost s Otcem (proslulý termín soupodstatný, řecky homoúsios, zde přel. jako jedné podstaty s).
Znění nicejského kréda
Věříme v jednoho Boha, vševládnoucího Otce,
Stvořitele všeho viditelného i neviditelného.
A v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího,
zrozeného z Otce, to jest z podstaty Otce,
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha,
zrozeného, ne stvořeného, jedné podstaty s Otcem,
skrze něhož vše vzniklo
- to, co je na nebi, i to, co je na zemi -,
který pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil a vtělil se,
stal se člověkem, trpěl a třetího dne vstal (z mrtvých),
vystoupil na nebesa a přijde soudit živé i mrtvé.
A v Ducha svatého.
Ty však, kteří říkají: „Byl (čas), kdy nebyl“
a „před svým zrozením nebyl“ a že vznikl z nebytí
anebo z jiné hypostaze nebo podstaty, kteří tvrdí,
že Boží Syn podléhá změně nebo proměně,
ty všeobecná a apoštolská církev anatematizuje.