Jelena Bonnerová: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
pododstavec Život, typografic. překlepy a linkování |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
}} |
}} |
||
'''Jelena Georgijevna Bonnerová''' (rusky Елена Георгиевна Боннэр; [[15. únor]]a [[1923]] [[Merv]], [[Chórezmská lidová sovětská republika]] – [[18. červen|18. června]] [[2011]] [[Boston]], [[Massachusetts]]) byla sovětská [[disident]]ka a aktivistka v oblasti [[lidská práva|lidských práv]], manželka sovětského fyzika [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andreje Sacharova]]. |
'''Jelena Georgijevna Bonnerová''' (rusky ''Елена Георгиевна Боннэр''; [[15. únor]]a [[1923]] [[Merv]], [[Chórezmská lidová sovětská republika|Chórezmská LSR]] – [[18. červen|18. června]] [[2011]] [[Boston]], [[Massachusetts]], [[USA]]) byla [[Sovětský svaz|sovětská]] [[disident]]ka a aktivistka v oblasti [[lidská práva|lidských práv]], manželka sovětského fyzika [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andreje Sacharova]]. |
||
==Život== |
|||
Narodila se v sovětském [[Turkmenistán]]u jako Lusik Alichanova |
Narodila se v sovětském [[Turkmenistán]]u jako '''Lusik Alichanova''', dcera [[Arménie|arménského]] prominentního [[Komunistická strana|komunisty]] a tajemníka [[Kominterna|Kominterny]] Georgije Alichanova (původním jménem Gevork Alichanjan) a [[Židé|židovské]] komunistické aktivistky Ruth Bonnerové. Měla mladšího bratra Igora, který se stal námořním důstojníkem. Oba její rodiče byli v roce 1937 zatčeni v průběhu [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] „[[Velká čistka|Velké čistky]]“; její otec byl popraven a matka strávila 8 let v táboru nucených prací v [[Karaganda|Karagandě]] ([[Kazachstán]]) a poté musela žít na přikázaném místě (vnitřní vyhnanství). Obětí Stalinovy čistky se stal i Jelenin strýc Matvěj Bonner, který byl jako 41letý popraven, a jeho žena, která rovněž musela žít na přikázaném místě. Po Stalinově smrti v r. 1953 byli všichni čtyři zproštěni obvinění (rehabilitováni). |
||
Již ve 40. letech se Jelena snažila pomáhat rodinám politických vězňů. Za II. světové války sloužila jako zdravotní sestra a byla dvakrát zraněna a v roce 1946 byla s poctami propuštěna z armády jako válečný invalida. Po válce vystudovala pediatrii na I. [[Petrohrad|Leningradském]] lékařském institutu a v roce 1965 vstoupila do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]]. V té době již byla provdána za svého spolužáka z lékařského institutu Ivana Semjonova, se kterým měla dvě děti: Taťjánu a Alexeje. |
Již ve 40. letech se Jelena snažila pomáhat rodinám politických vězňů. Za II. světové války sloužila jako zdravotní sestra a byla dvakrát zraněna a v roce 1946 byla s poctami propuštěna z armády jako válečný invalida. Po válce vystudovala pediatrii na I. [[Petrohrad|Leningradském]] lékařském institutu a v roce 1965 vstoupila do [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]]. V té době již byla provdána za svého spolužáka z lékařského institutu Ivana Semjonova, se kterým měla dvě děti: Taťjánu a Alexeje. |
||
Na sklonku 60. let se stala aktivistkou sovětského hnutí za lidská práva a v roce 1968 byla jednou z těch, kdo podporovaly osoby zatčené za to, že manifestovaly na [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]] v Moskvě proti potlačení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] sovětskými tanky. (Za tuto solidaritu s [[Československo|Československem]] jí byl v roce 2003 udělen [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T.G. Masaryka]] II. třídy |
Na sklonku 60. let se stala aktivistkou sovětského hnutí za lidská práva a v roce 1968 byla jednou z těch, kdo podporovaly osoby zatčené za to, že manifestovaly na [[Rudé náměstí|Rudém náměstí]] v [[Moskva|Moskvě]] proti potlačení [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] sovětskými tanky. (Za tuto solidaritu s [[Československo|Československem]] jí byl v roce 2003 udělen [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T.G. Masaryka]] II. třídy.) Pronásledování ze strany státních orgánů a státních tajných služeb ([[KGB]]) zatěžovalo život její rodiny a mělo za následek rozvod a později i vystěhování dětí do [[Spojené státy americké|Spojených států]] (v roce 1977 a 1978). |
||
Boj za lidská práva sblížil Jelenu s [[Andrej Sacharov|Andrejem Sacharovem]] |
Boj za lidská práva sblížil Jelenu s [[Andrej Sacharov|Andrejem Sacharovem]] – otcem sovětské [[termonukleární zbraň|vodíkové bomby]] a bojovníkem za lidská práva, který v roce 1969 ovdověl. V roce 1972 se Jelena za Sacharova, vdovce se třemi dětmi (dvě dcery a syn), provdala. V roce 1975 dovolil sovětský režim Jeleně vycestovat na Západ, aby podstoupila operaci svého válečného zranění oka. V témže roce byl Sacharov vyznamenán [[Nobelova cena míru|Nobelovou cenou míru]], avšak sovětský režim mu zakázal vycestovat, aby mohl tuto cenu převzít. Jelena, která byla v té době lékařsky ošetřována v [[Itálie|Itálii]], zajela do [[Oslo|Osla]] a převzala cenu pro svého manžela. |
||
V roce 1976 se Bonnerová stala zakládající členkou Moskevské helsinské skupiny. Od ledna 1980, kdy byl Sacharovovi přikázán pobyt v [[Nižnij Novgorod|Gorkém]] - městě uzavřeném pro cizince, stala se vyčerpaná a veřejně odsuzovaná Bonnerová jediným Sacharovovým spojením se světem. Cestovala mezi |
V roce [[1976]] se Bonnerová stala zakládající členkou Moskevské helsinské skupiny. Od ledna 1980, kdy byl Sacharovovi přikázán pobyt v [[Nižnij Novgorod|Gorkém]] - městě uzavřeném pro cizince, stala se vyčerpaná a veřejně odsuzovaná Bonnerová jediným Sacharovovým spojením se světem. Cestovala mezi Moskvou a Gorkým s jeho dopisy. V roce 1981 drželi Sacharov a Bonnerová nebezpečnou ale nakonec úspěšnou hladovku, dík které Jelenina snacha Jelizaveta Alexejeva dostala od úřadů výjezdní [[vízum]], aby se mohla odjet do Spojených států ke svému manželovi Alexeji Semjonovovi. V dubnu 1984 však byla Bonnerová zatčena za „antisovětskou agitaci a propagandu“ a odsouzena k pětiletému exilu v Gorkém. Sacharovovy dlouhé a bolestné hladovky přiměly nakonec nového sovětského vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]], aby povolil Bonnerové cestu do Spojených států, kde podstoupila srdeční operaci zavádějící šestinásobný [[bypass]]. |
||
V prosinci 1986 dovolil Gorbačov Sacharovovi a Bonnerové návrat do Moskvy. O tři roky později - 14. prosince 1989 - však Sacharov umírá. V reakci na to Bonnerová zakládá Nadaci Andreje Sacharova a také Sacharovův archiv v Moskvě. |
V prosinci 1986 dovolil Gorbačov Sacharovovi a Bonnerové návrat do Moskvy. O tři roky později - 14. prosince 1989 - však Sacharov umírá. V reakci na to Bonnerová zakládá Nadaci Andreje Sacharova a také Sacharovův archiv v Moskvě. |
||
Bonnerová |
Bonnerová zůstála upřímným stoupencem [[demokracie]] a lidských práv v Rusku i na celém světě. Připojila se k obráncům ruského parlamentu [[Duma|Dumy]] v době srpnového puče (1991) a podpořila [[Boris Jelcin|Borise Jelcina]] v době ústavní krize v roce [[1993]]. Na protest proti tomu, co nazvala „genocidou [[Čečenci|čečenského lidu]]“, odstoupila v roce 1994 z Jelcinova Výboru pro lidská práva a stala se otevřeným odpůrcem ruského vojenského zasahování v Čečně a kritikem Kremlu, do kterého se prý pod vládou [[Vladimír Putin|Putina]] vrací „kágébácké autoritářství“. Byla také kritická ke způsobu řešení [[Izrael|izraelsko]]-[[Palestina|palestinského]] konfliktu a vyjádřila obavy ze vzestupu [[Antisemitismus|antisemitismu]] v Evropě. Bonnerová byla prvním signatářem antiputinského manifestu „Putin musí odejít“ (''Путин должен уйти'') zveřejněného 10. března [[2010]] a pokračujícího v následných sériích demonstrací. |
||
Poslední roky svého života dělila mezi Moskvu a Spojené státy, kde žily její dvě děti, pět vnuků a jeden pravnuk. |
Poslední roky svého života dělila mezi Moskvu a Spojené státy, kde žily její dvě děti, pět vnuků a jeden pravnuk. |
||
Verze z 5. 2. 2014, 15:40
| Jelena Bonnerová | |
|---|---|
| Jelena Bonnerová (vlevo), Andrej Sacharov a Sofija Kalistratovová v roce 1986 Jelena Bonnerová (vlevo), Andrej Sacharov a Sofija Kalistratovová v roce 1986 | |
| Narození | 15. února 1923 Mary |
| Úmrtí | 18. června 2011 (ve věku 88 let) Boston |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Vostrjakovský hřbitov |
| Alma mater | Petrohradské fyzikálně-matematické lyceum č. 239 Petrohradská státní univerzita |
| Povolání | disidentka, lidskoprávní aktivistka, pediatrička a spisovatelka |
| Ocenění | Thorolf Rafto Memorial Prize (1991) Cena Hannah Arendtové (2000) medaile Roberta Schumana (2001) Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy (2003) medaile Giuseppe Motty (2004) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Andrej Dmitrijevič Sacharov |
| Děti | Tatiana Yankelevich |
| Rodiče | Levon Kocharian a Ruth Bonner |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelena Georgijevna Bonnerová (rusky Елена Георгиевна Боннэр; 15. února 1923 Merv, Chórezmská LSR – 18. června 2011 Boston, Massachusetts, USA) byla sovětská disidentka a aktivistka v oblasti lidských práv, manželka sovětského fyzika Andreje Sacharova.
Život
Narodila se v sovětském Turkmenistánu jako Lusik Alichanova, dcera arménského prominentního komunisty a tajemníka Kominterny Georgije Alichanova (původním jménem Gevork Alichanjan) a židovské komunistické aktivistky Ruth Bonnerové. Měla mladšího bratra Igora, který se stal námořním důstojníkem. Oba její rodiče byli v roce 1937 zatčeni v průběhu Stalinovy „Velké čistky“; její otec byl popraven a matka strávila 8 let v táboru nucených prací v Karagandě (Kazachstán) a poté musela žít na přikázaném místě (vnitřní vyhnanství). Obětí Stalinovy čistky se stal i Jelenin strýc Matvěj Bonner, který byl jako 41letý popraven, a jeho žena, která rovněž musela žít na přikázaném místě. Po Stalinově smrti v r. 1953 byli všichni čtyři zproštěni obvinění (rehabilitováni).
Již ve 40. letech se Jelena snažila pomáhat rodinám politických vězňů. Za II. světové války sloužila jako zdravotní sestra a byla dvakrát zraněna a v roce 1946 byla s poctami propuštěna z armády jako válečný invalida. Po válce vystudovala pediatrii na I. Leningradském lékařském institutu a v roce 1965 vstoupila do Komunistické strany Sovětského svazu. V té době již byla provdána za svého spolužáka z lékařského institutu Ivana Semjonova, se kterým měla dvě děti: Taťjánu a Alexeje.
Na sklonku 60. let se stala aktivistkou sovětského hnutí za lidská práva a v roce 1968 byla jednou z těch, kdo podporovaly osoby zatčené za to, že manifestovaly na Rudém náměstí v Moskvě proti potlačení Pražského jara sovětskými tanky. (Za tuto solidaritu s Československem jí byl v roce 2003 udělen Řád T.G. Masaryka II. třídy.) Pronásledování ze strany státních orgánů a státních tajných služeb (KGB) zatěžovalo život její rodiny a mělo za následek rozvod a později i vystěhování dětí do Spojených států (v roce 1977 a 1978).
Boj za lidská práva sblížil Jelenu s Andrejem Sacharovem – otcem sovětské vodíkové bomby a bojovníkem za lidská práva, který v roce 1969 ovdověl. V roce 1972 se Jelena za Sacharova, vdovce se třemi dětmi (dvě dcery a syn), provdala. V roce 1975 dovolil sovětský režim Jeleně vycestovat na Západ, aby podstoupila operaci svého válečného zranění oka. V témže roce byl Sacharov vyznamenán Nobelovou cenou míru, avšak sovětský režim mu zakázal vycestovat, aby mohl tuto cenu převzít. Jelena, která byla v té době lékařsky ošetřována v Itálii, zajela do Osla a převzala cenu pro svého manžela.
V roce 1976 se Bonnerová stala zakládající členkou Moskevské helsinské skupiny. Od ledna 1980, kdy byl Sacharovovi přikázán pobyt v Gorkém - městě uzavřeném pro cizince, stala se vyčerpaná a veřejně odsuzovaná Bonnerová jediným Sacharovovým spojením se světem. Cestovala mezi Moskvou a Gorkým s jeho dopisy. V roce 1981 drželi Sacharov a Bonnerová nebezpečnou ale nakonec úspěšnou hladovku, dík které Jelenina snacha Jelizaveta Alexejeva dostala od úřadů výjezdní vízum, aby se mohla odjet do Spojených států ke svému manželovi Alexeji Semjonovovi. V dubnu 1984 však byla Bonnerová zatčena za „antisovětskou agitaci a propagandu“ a odsouzena k pětiletému exilu v Gorkém. Sacharovovy dlouhé a bolestné hladovky přiměly nakonec nového sovětského vůdce Michaila Gorbačova, aby povolil Bonnerové cestu do Spojených států, kde podstoupila srdeční operaci zavádějící šestinásobný bypass.
V prosinci 1986 dovolil Gorbačov Sacharovovi a Bonnerové návrat do Moskvy. O tři roky později - 14. prosince 1989 - však Sacharov umírá. V reakci na to Bonnerová zakládá Nadaci Andreje Sacharova a také Sacharovův archiv v Moskvě.
Bonnerová zůstála upřímným stoupencem demokracie a lidských práv v Rusku i na celém světě. Připojila se k obráncům ruského parlamentu Dumy v době srpnového puče (1991) a podpořila Borise Jelcina v době ústavní krize v roce 1993. Na protest proti tomu, co nazvala „genocidou čečenského lidu“, odstoupila v roce 1994 z Jelcinova Výboru pro lidská práva a stala se otevřeným odpůrcem ruského vojenského zasahování v Čečně a kritikem Kremlu, do kterého se prý pod vládou Putina vrací „kágébácké autoritářství“. Byla také kritická ke způsobu řešení izraelsko-palestinského konfliktu a vyjádřila obavy ze vzestupu antisemitismu v Evropě. Bonnerová byla prvním signatářem antiputinského manifestu „Putin musí odejít“ (Путин должен уйти) zveřejněného 10. března 2010 a pokračujícího v následných sériích demonstrací.
Poslední roky svého života dělila mezi Moskvu a Spojené státy, kde žily její dvě děti, pět vnuků a jeden pravnuk.
Bonnerová bude pohřbena po boku svého druhého manžela na hřbitově Vostrjakovo v Moskvě. Rodina vyzvala případné účastníky pohřbu, aby na obřad nenosili květiny, aby raději věnovali příspěvek Nadaci Andreje Sacharova.
Externí odkazy
Osoba Jelena Bonnerová ve Wikicitátech
