Mamija Dmitrijevič Orachelašvili: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 11. 5. 2013, 20:51

Mamija Dmitrijevič Orachelašvili (gruzínsky: მამია ორახელაშვილი, rusky: Иван (Мамия) Дмитриевич Орахелашвили, Ivan (Mamija) Dmitrijevič Orachelašvili) (10. června 1881 – 11. prosince 1937) byl gruzínský politik a vysoký představitel bolševické strany.

Mládí

Orachelašvili se narodil do rodiny bohatého statkáře v západnogruzínské vesnici Šorapanský újezd poblíž Kutaisi. Po ukončení středoškolského vzdělání nastoupil na studium medicíny na Národní univerzitě v Charkově na Ukrajině a pak do Petrohradu na vojenskou lékařskou školu. Již v roce 1903 byl členem bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS(b)) a pod jejím praporem se aktivně účastnil revoluce v roce 1905. O rok později byl zatčen a vypovězen do střední Asie, kde se až do roku 1914 věnoval lékařské praxi. Po vypuknutí První světové války nastoupil do armády jako vojenský doktor a chirurg.

Návrat do politiky

Po vypuknutí Velké říjnové revoluce se vrátil do politiky a stal předsedou vladikavkazské sověty. Zároveň působil jako řadový člen ve výkonném výboru zakavkazské části RSDDS(b), jež byla přetvořena v Kavkazském byru komunistické strany (Kavbyru). Z těchto pozic podporoval bolševické podzemní hnutí v Gruzii, které tehdy vládli menševici. Při jedné akci v roce 1918, které se osobně zúčastnil, byl zatčen gruzínskou policií a uvězněn.

Propuštěn byl až v rámci moskevské mírové dohody v květnu 1920. V té době se stal předsedou nyní již legální gruzínské komunistické strany. Z této pozice se podílel na přípravách ovládnutí Gruzie Rudou armádou a účastnil se v únoru 1921 diverzantských akcí na jihu u arménské hranice, aby poskytl potřebnou záminku Rudé armádě pro útok.

Kariéra v sovětské Gruzii

Po provedení Invaze Rudé armády do Gruzie se Orachelašvili stal nakrátko předsedou revolučního výboru (revkomu) a tajemníkem Ústředního výboru gruzínské komunistické strany. Později byl i místopředsedou gruzínské Rady lidových komisařů. V letech 1922 až 1927 byl předsedou Rady lidových komisařů Zakavkazské SFSR. Od června 1923 až do května 1925 zastával zároveň i funkci místopředsedy Rady lidových komisařů SSSR. Poté byl až do roku 1934 Prvním tajemníkem výboru zakavkazské komunistické strany, čímž se propracoval na pozici jednoho z nejvlivnějších politiků v celém SSSR.

Kromě politiky se věnoval i jiné činnosti. V roce 1930 vstoupil do redakce moskevských novin Pravda a od roku 1932 do 1937 působil jako zástupce ředitele Institutu Marxe-Engelse-Lenina. Zde sepsal několik životopisů vlivných zakavkazských bolševiků a sepsal několik prací na téma dějin bolševismu v Zakavkazsku. Měl však tu smůlu, že se jeho historická díla příliš nelíbila Stalinovi a odporovala jeho pohledu na dějiny bolševismu, čímž na sebe upoutal nechtěnou pozornost.

V dubnu 1937 byl Orachelašvili pracovně vyslán do Astracháně, kde byl o dva měsíce později zatčen, odvlečen do tbiliské věznice a popraven v rámci Stalinské čistky. Jeho manželka Miriam Orachelašvili byla tou dobou ministryní školství Gruzínské SSR a byla rovněž zatčena. Ve vězení ji však nepopravili, ale umučili k smrti. Jejich dcera Ketěvan byla také zatčena a odeslána do gulagu a její manžel Jevgenij Mikeladze byl umučen ve vězení k smrti. ^[1] V roce 1955 byl Mamija Orachelašvili i všichni členové jeho rodiny rehabilitováni.

Zdroje

Suny, Ronald Grigor, The Making of the Georgian Nation: 2. vydání, Indiana University Press, 1994, 235 s., ISBN 0-253-20915-3
Mamija Orachelašvili na georgianbiography.com
Орахелашвили Иван (Мамия) Дмитриевич. na webu hrono.ru. cit. 22.9.2012.

Reference

↑ Knight, Amy W., Beria: Stalin's First Lieutenant, Princeton University Press, Princeton, New Jersey, 1993, 73 s., ISBN 0-691-01093-5

[1] Knight, Amy W., Beria: Stalin's First Lieutenant, Princeton University Press, Princeton, New Jersey, 1993, 73 s., ISBN 0-691-01093-5

[1]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 Po provedení [[Invaze Rudé armády do Gruzie]] se Orachelašvili stal nakrátko předsedou revolučního výboru ([[revkom]]u) a tajemníkem Ústředního výboru gruzínské komunistické strany. Později byl i místopředsedou gruzínské Rady lidových komisařů. V letech [[1922]] až [[1927]] byl předsedou Rady lidových komisařů [[Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika|Zakavkazské SFSR]]. Od června [[1923]] až do května [[1925]] zastával zároveň i funkci místopředsedy Rady lidových komisařů [[Sovětský svaz|SSSR]]. Poté byl až do roku [[1934]] Prvním tajemníkem výboru zakavkazské komunistické strany, čímž se propracoval na pozici jednoho z nejvlivnějších politiků v celém SSSR.
-Kromě politiky se věnoval i jiné činnosti. V roce [[1930]] vstoupil do redakce moskevských novin [[Pravda (ruské noviny)|Pravda]] a od roku [[1932]] do [[1937]] působil jako zástupce ředitele [[Institut Marxe-Engelse-Lenina|Institutu Marxe-Engelse-Lenina]]. Zde sepsal několik životopisů vlivných zakavkazských bolševiků a sepsal několik prací na téma dějin bolševismu v Zakavkazsku. Měl však tu smůlu, že se jeho historická díla příliš nelíbila [[Stalin]]ovi a odporovala jeho pohledu na dějiny bolševismu, čímž na sebe upoutal nechtěnou pozornost.
+Kromě politiky se věnoval i jiné činnosti. V roce [[1930]] vstoupil do redakce moskevských novin [[Pravda (ruské noviny)|Pravda]] a od roku [[1932]] do [[1937]] působil jako zástupce ředitele [[Institut Marxe-Engelse-Lenina|Institutu Marxe-Engelse-Lenina]]. Zde sepsal několik životopisů vlivných zakavkazských bolševiků a sepsal několik prací na téma dějin bolševismu v Zakavkazsku. Měl však tu smůlu, že se jeho historická díla příliš nelíbila [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ovi a odporovala jeho pohledu na dějiny bolševismu, čímž na sebe upoutal nechtěnou pozornost.
 V dubnu [[1937]] byl Orachelašvili pracovně vyslán do [[Astrachaň|Astracháně]], kde byl o dva měsíce později zatčen, odvlečen do tbiliské věznice a popraven v rámci [[Velká čistka|Stalinské čistky]]. Jeho manželka Miriam Orachelašvili byla tou dobou ministryní školství Gruzínské SSR a byla rovněž zatčena. Ve vězení ji však nepopravili, ale umučili k smrti. Jejich dcera Ketěvan byla také zatčena a odeslána do [[gulag]]u a její manžel [[Jevgenij Mikeladze]] byl umučen ve vězení k smrti. <ref>Knight, Amy W., ''Beria: Stalin's First Lieutenant'', Princeton University Press, Princeton, New Jersey, 1993, 73 s., ISBN 0-691-01093-5</ref> V roce [[1955]] byl Mamija Orachelašvili i všichni členové jeho rodiny rehabilitováni.