Autonomie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rv na Sokoljan, není možno ničit cizí práci tímto způsobem |
|||
| (Není zobrazeno 30 mezilehlých verzí od 13 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Různé významy}} |
|||
'''Autonomie''' (z [[řečtina| |
'''Autonomie''' (z [[řečtina|řeckého]] ''autonomos'', řídící se vlastními zákony, a ''autonomia'', politická nezávislost<ref>K. Schenkl, ''Griechisch-deutsches Schulwörterbuch''. Wien 1897, str. 129.</ref>) je stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá. Tento [[princip]] se projevuje v mnoha různých oblastech, například v [[politika|politice]] (politická autonomie) nebo v [[právo|právu]] ([[autonomie vůle]] jako důležitý princip [[soukromé právo|soukromého práva]], který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon). |
||
Protikladem autonomie je '''heteronomie''', poslušnost cizím, případně i vnuceným pravidlům a zákonům. |
|||
== V politice == |
|||
| ⚫ | |||
== |
== Politická autonomie == |
||
| ⚫ | Politická autonomie znamená vysokou míru [[samospráva|samosprávy]] určitého politického útvaru (města, provincie nebo státu), která se může týkat výkonu správy na vlastním území, případně i vlastního zákonodárství, ovšem jen v místních a regionálních záležitostech. Neznamená tedy plnou politickou samostatnost či [[svrchovanost]]. Příkladem může být [[autonomní území]] nebo [[autonomní republika]] v rámci suverénního státu, nejčastěji na národnostním základě a ve prospěch menšin.<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004. Heslo Autonomie.</ref> |
||
V morální filosofii [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] se rozlišuje autonomní [[morálka]], jejíž pravidla si člověk určuje nebo přijímá sám na základě rozumu a [[svědomí]], od morálky heteronomní, určené nějakým [[účel]]em nebo stanovené a případně i vymáhané cizí autoritou. Kant se tím vymezoval hlavně proti účelovému zdůvodnění morálky, jak ji v jeho době chápal zejména [[hédonismus]] (účelem morálky je individuální blaho a příjemný život) nebo [[utilitarismus]], podle něhož je účelem morálky co největší štěstí pro co největší počet lidí. Morálka podle Kanta je autonomní v tom, že jednak nemá žádný vnější účel, jednak že je založena pouze na tom, k čemu všechny lidi nutí jejich společný praktický rozum.<ref>J. Hoffmeister, ''Wörterbuch der philoisophischen Begriffe''. Hamburg: Meiner 1955. Heslo Autonomie. </ref> Kant ovšem zároveň považoval autoritu státu jako záruky bezpečí, svobody a práva za rozumově nutnou, takže stát není jen výsledek [[společenská smlouva|společenské smlouvy]], ale každý člověk je naopak povinen být řádným [[občan]]em svého státu, proti němuž se nemůže nikdy postavit.<ref>I. Kant, ''Die Metaphysik der Sitten''. AA VI. 319. </ref> |
|||
== V právu == |
|||
[[Autonomie vůle]] je důležitý princip [[Soukromé právo|soukromého práva]], který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* ''Filosofický slovník''. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39. |
* ''Filosofický slovník''. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39. |
||
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082. |
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082. |
||
* ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370. |
* ''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370. |
||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Samospráva]] |
* [[Samospráva]] |
||
* [[Immanuel Kant]] |
|||
* [[Autonomie vůle]] |
* [[Autonomie vůle]] |
||
* [[Sui iuris]] |
|||
* [[Autonomie (východní křesťanství)]] |
|||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
* {{Wikislovník|heslo=autonomie}} |
|||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Politologie]] |
||
[[Kategorie:Filosofické pojmy]] |
|||
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
[[Kategorie:Právní pojmy]] |
||
Aktuální verze z 27. 10. 2023, 00:23
Autonomie (z řeckého autonomos, řídící se vlastními zákony, a autonomia, politická nezávislost[1]) je stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá. Tento princip se projevuje v mnoha různých oblastech, například v politice (politická autonomie) nebo v právu (autonomie vůle jako důležitý princip soukromého práva, který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon).
Protikladem autonomie je heteronomie, poslušnost cizím, případně i vnuceným pravidlům a zákonům.
Politická autonomie[editovat | editovat zdroj]
Politická autonomie znamená vysokou míru samosprávy určitého politického útvaru (města, provincie nebo státu), která se může týkat výkonu správy na vlastním území, případně i vlastního zákonodárství, ovšem jen v místních a regionálních záležitostech. Neznamená tedy plnou politickou samostatnost či svrchovanost. Příkladem může být autonomní území nebo autonomní republika v rámci suverénního státu, nejčastěji na národnostním základě a ve prospěch menšin.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39.
- Ottův slovník naučný, heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu autonomie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo autonomie ve Wikislovníku
