Smějící se kavalír
| Smějící se kavalír | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Původní název | The Laughing Cavalier |
| Autor | Frans Hals |
| Vznik | 1624 |
| Původ | Haarlem |
| Typ | portrét |
| Hnutí | baroko |
| Vlastnosti | |
| Medium | olejová barva malířské plátno |
| Šířka | 67,3 cm |
| Výška | 83 cm |
| Umístění | |
| Inv. číslo | P84 |
| Katalogové číslo | 30 12 18 141 291 64 38 27 134 37 |
| Umístění | Wallace Collection |
| Status | |
| Vlastník | Jan Gildemeester James Pourtales-Gorgier Josephus Augustinus Brentano Julie Amelie Charlotte Castelnau |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Smějící se kavalír (nizozemsky De lachende cavalier) je portrét z roku 1624 od Franse Halse, nizozemského malíře zlatého věku. Nachází se v londýnské Wallaceově sbírce a je označován za „jeden z nejbrilantnějších barokních portrétů“.[1][2]
Pomyslným autorem názvu díla se stala anglická viktoriánská veřejnost, obraz byl po zahajovací expozici v Bethnal Green Museum v letech 1872-1875 totiž pravidelně reprodukován v tisku a díky tomu se stal jedním z nejznámějších obrazů starých mistrů na území Spojeného království. Neznámý subjekt se ve skutečnosti přímo nesměje, leč lze říci, že má záhadný úsměv, který je značně umocněn jeho zahnutým knírem.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Portrét má rozměry 83 × 67,3 cm a je opatřen vpravo nahoře nápisem „Æ'TA SVÆ 26/A°1624“ (latinsky „aetatis suae 26, anno 1624“) což znamená, že portrét byl namalován v době, kdy bylo portrétovanému muži 26 let, a to roku 1624.[3] Identita muže není známa, dochované záznamy z 19. století v nizozemštině, angličtině a francouzštině většinou naznačují, že se pravděpodobně jednalo o vojáka, nebo alespoň důstojníka některé z brigádnických domobraneckých rot, které byly častým námětem skupinových portrétů. Patřily mezi ně některá další Halsova díla a také například známá Rembrandtova Noční hlídka (1642). V případě smějícího se kavalíra se však ve skutečnosti nejspíše jednalo o zámožného civilistu. Historik umění Pieter Biesboer vyslovil teorii, že obraz možná zobrazuje nizozemského obchodníka s látkami Tielemana Roostermana, který byl předmětem ještě jednoho dalšího Halsova portrétu.[4]
Kompozice je živá a spontánní a navzdory zjevné pracnosti malby přepychového a velmi drahého hedvábného kostýmu odhaluje při bližším pohledu umělcovy dlouhé a rychlé tahy štětcem.[1] Natočená póza a nízký úhel pohledu se objevují i na jiných Halsových portrétech a zde umožňují zdůraznit vyšívaný rukáv a krajkovou manžetu. Ve výšivce je mnoho emblémů: „slasti a bolesti lásky“ označují „včely, šípy, rohy hojnosti, milenecké uzly a phaseoly vulgaris“, zatímco obelisk nebo pyramida značí sílu a Merkurův čepec a kaduceus štěstí.[5]
Obecně se na portrétech na objednávku, jako je tento, až do konce 18. století dospělí lidé usmívali jen zřídka, ačkoli úsměv se často objevuje u tronií či postav v žánrové malbě. Hals je však výjimkou z obecného pravidla a často zobrazoval sedící osoby s širším úsměvem než zde a v neformálních pózách, které do jeho díla vnášejí dojem pohybu a spontánnosti.[6] Efekt očí, které jako by sledovaly diváka z každého úhlu, je důsledkem pohledu zobrazeného subjektu přímo směrem k umělcovu stanovišti, v kombinaci se statickým dvojrozměrným zobrazením, ať už se na samotný obraz pohlíží z jakéhokoli úhlu.[7]
Provenience[editovat | editovat zdroj]
Doložená provenience obrazu nejdále sahá až teprve k prodeji v Haagu v roce 1770; po dalších „nizozemských“ prodejích jej v roce 1822 koupil hrabě de Pourtalès-Gorgier, francouzsko-švýcarský bankéř a sběratel. Po jeho smrti šla jeho sbírka v roce 1865 a to včetně obrazu do aukce v Paříži. Zde nabídl baronu Jamesi de Rothschildovi více než šestinásobek prodejního odhadu Richard Seymour-Conway, 4. markýz z Hertfordu a stal se tak jeho dalším majitelem.[1] V roce 1871 se obraz nacházel v Hertfordově pařížském domě a byl zmiňován jako Portrait d'un homme („Portrét muže“).
Následně byl převezen do Londýna, pravděpodobně za účelem jeho vystavení na velké výstavě obrazů starých mistrů v Bethnal Green. Ta byla záměrně umístěna mimo londýnský West End, aby k návštěvě přilákala i dělnickou třídu. Výstava měla obrovský úspěch a Kavalír (dobový název v katalogu) se setkal s mimořádným zájmem veřejnosti i kritiky; významně se podílel na pozitivním hodnocení Halse kritikou v Anglii. V roce 1888, kdy byl obraz znovu vystaven v Královské akademii, se z něj stal Smějící se kavalír, ačkoli je možné, že čištění v mezidobí (v roce 1884) změnilo jeho výslednou podobu.[8] Kritik z literárního časopise Athenaeum si všiml jasnějšího vzhledu, ale také toho, že „muž se spíše usmívá, než směje“.[9] Hertfordova sbírka byla odkázána jeho biologickému synovi siru Richardovi Wallaceovi, jehož vdova ji spolu s jeho londýnským domem věnovala národu jako Wallaceovu sbírku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laughing Cavalier na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d JONES, Jonathan. The Laughing Cavalier, Franz Hals (1624). The Guardian [online]. 5.8.2000. Dostupné online. ISSN 0261-3077. OCLC 476290235 (anglicky)
- ↑ Slive, s. 38
- ↑ Ingamells, s. 135
- ↑ EKKART, Rudolf. Face book : studies on Dutch and Flemish portraiture of the 16th-18th centuries : Liber amicorum presented to Rudolf E.O. Ekkart on the occasion of his 65th birthday. Leiden: Primavera Pers 591 s. ISBN 9789059971325. OCLC 825120338 (anglicky) (německy) (francouzsky) (nizozemsky)
- ↑ Ingamells, s. 135–136; Slive s. 38
- ↑ Middelkoop a Van Grevenstein-Kruse, s. 76; Ekkart a Buvelot, s. 106; Slive, s. 38
- ↑ SAMPLE, Ian. How the Laughing Cavalier keeps an eye on everybody. The Guardian [online]. 22.9.2004. Dostupné online. ISSN 0261-3077. OCLC 476290235 (anglicky)
- ↑ Ingamells, s. 136
- ↑ Ingamells, poznámka č. 1
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- EKKART, Rudi a BUVELOT, Quentin (eds), Dutch Portraits, The Age of Rembrandt and Frans Hals, 2007, Mauritshuis/National Gallery/Waanders Publishers, Zwolle, ISBN 978-1-85709-362-9 (nizozemsky)
- INGAMELLS, John, The Wallace Collection, Catalogue of Pictures, Vol IV, Dutch and Flemish, Wallace Collection, 1992, ISBN 0-900785-37-3 (anglicky)
- MIDDELKOOP, Norbert; Van Grevenstein-Kruse, Anne, Frans Hals: life, work, restoration, 1989, Uniepers/Frans Halsmuseum/Alan Sutton Publishing, ISBN 0-86299-699-6 (anglicky)
- SLIVE, Seymour, Dutch Painting, 1600–1800, Yale UP, 1995, ISBN 0-300-07451-4 (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Smějící se kavalír na Wikimedia Commons
