Smělčak
| Smělčak (rusky: Смельчак) | |
|---|---|
 | |
.svg){kind=small} Ruské imperium, později SSSR | |
| Základní údaje | |
| Typ |
|
| Majitel | Ruské carské námořnictvo |
| Domovský přístav | Vladivostok |
| Objednána | Kone- ja Siltarakennus Oy / Maskin- och Brobyggnads Ab (Finsko) |
| Zahájení stavby | 1897 |
| Uvedena do služby | 1898 |
| Osud | 1949 (odepsána) |
| Technická data | |
| Výtlak | 270 tun |
| Délka | 35,6 m |
| Šířka | 7,2 m |
| Ponor | 2,9 m |
| Pohon | vertikální parní stroj (motor) 280 HP |
| Palivo | uhlí, dřevo |
| Rychlost | 10,5 uzlů |
| Kapacita |
|
| Výzbroj | miny |
Smělčak (někdy nazýván též Smělčák, Smelčak, Smelčák, rusky: Смельчак; ve volném českém překladu „Odvážlivec“) byl parou poháněný minový transportér (minolovka) ruského ministerstva války. Plavidlo bylo vyrobeno ve finských Helsinkách ve firmě Kone- ja Siltarakennus Oy / Maskin- och Brobyggnads Ab.[p. 2] Po uvedení do provozu v roce 1898 byl převelen na Dálný východ a předán do pevnosti Vladivostok. V roce 1914 bylo plavidlo přestavěno na nákladní a osobní loď a převedeno do Dobroflotu.[p. 3] Po přestavbě mohl parník vzít na palubu 8 cestujících (v kabinách 2. třídy) a 80 pasažérů (v kabinách 3. třídy).
Podrobněji[editovat | editovat zdroj]
Ve službách čs. legií na Dálném východě[editovat | editovat zdroj]
Ve Vladivostoku působil Námořní oddíl československých legií na Dálném východě.[1] Tento oddíl se vytvořil z tzv. lodního oddílu vzniklého v květnu 1918.[1] Námořní oddíl československých legií existoval od 15. března 1920 při štábu Dálného východu a dělil se na část lodní a administrativní.[1] V souvislosti s evakuací čs. legionářů a dalších armádních a civilních složek z Vladivostoku do Československa byla činnost Námořního oddílu ukončena v září 1920 a jeho personál se vrátil do Československa na palubě americké transportní lodi USAT Heffron.[1]
Počínaje rokem 1918 plulo plavidlo Smělčak pod československou vlajkou.[2] (Pod touto vlajkou byly provozovány, kromě Smělčaku, již o něco dříve i další pomocné parníky Blaník a Upocený.)[2] Proti této skutečnosti protestovaly některé státy, protože československá vlajka nebyla vedena v mezinárodním lodním rejstříku lodních praporů a vlajek.[2][3] Před návratem do Československa byli čs. legionáři soustřeďováni na Ruském ostrově v Zálivu Petra Velikého v Japonském moři.[4] Spojení s Vladivostokem, jeho přístavem a s Ruským ostrovem zajišťovali právě československé posádky ukořistěných parníků Dobrovolec, Smělčák (Smělčak), Střelec (Streljok či Strělok) a Naděžnyj (Naděžný).[1] Tyto parníky československé flotily zajišťovaly převoznickou službu, obstarávaly zásobování, lokální transporty osob a realizovaly spojení se strážními jednotkami v okolí vladivostockého přístavu.[1] Některé z těchto parníků údajně zajížděly až do Japonska.[4] Této československé „flotile“ velel kapitán Hégr.[3]
Po roce 1921[editovat | editovat zdroj]
V říjnu 1922 byla loď Smělčak bělogvardějci odvezena do zahraničí. Poté, co se uprchlíci vylodili, vrátil se parník z Manily do Vladivostoku a na své palubě přivezl několik desítek námořníků z jiných ukradených parníků. V polovině roku 1923 se plavidlo nalézalo v čínském přístavu Jen-tchaj,[p. 4] kde bylo předáno přístavními úřady do rukou Sovětů. V roce 1925 byla loď vrácena armádě a zařazena do ženijní služby 5. rudoarmějské armády. Na začátku 30. let 20. století bylo plavidlo přejmenováno na Vlna (rusky: Волна). V roce 1940 byla loď převedena do Amurské plavební společnosti. V roce 1949 byla odepsána a sešrotována.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Sörnäinen (švédsky Sörnäs; slangově Sörkkä nebo Sörkka) je čtvrť ve finském městě Helsinky. Sörnäinen se nachází o něco více než jeden kilometr severně od pobřežního centra Helsinek, poblíž čtvrti Hakaniemi. Východní strana čtvrti Sörnäinen hraničí s mořem.
- ↑ Kone- ja Siltarakennus Oy („Kone ja Silta“; švédsky: Maskin- och Brobyggnads Ab; „Maskin o. Bro“) je bývalá finská strojírenská společnost se sídlem v Sörnäinen[p. 1] v Helsinkách. Společnost byla založená v roce 1892; ve 20. a 30. letech 20. století se silně rozrostla akvizicemi finských strojírenských společností; jejími výrobky byly lodě, ocelové mosty, váhy, separátory a další strojní zařízení.
- ↑ Dobroflot nebo též Dobrovolnyj flot (rusky: Добровольный флот, Доброфлот, což znamená „Dobrovolná flotila“) byl státem řízený spolek lodní dopravy založený v Ruském impériu v roce 1878 a financovaný z dobrovolných příspěvků vybíraných formou předplatného (odtud název). Známé také jako Ruské dobrovolnické loďstvo.
- ↑ Jen-tchaj (Yantai, dříve známé jako Chefoo; Chifu, rusky: Чифу) je pobřežní město na úrovni prefektury (tzv. městská prefektura) v severovýchodní provincii Šan-tung v Čínské lidové republice. Leží na poloostrově Šan-tung na severovýchodě provincie Šan-tung.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Смельчак na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f DUBÁNEK, Martin, Mgr. kapitola: Českoslovenští námořníci bývaléhoa rakousko-uherského loďstva ve fondech VHA [online]. Vojenský historický archiv Praha (VHA) Praha, ročenka 2014, Praha 2015, strana 60, celkem stran: 284 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Loď československých legií v Rusku - loď Legie [online]. 2012-02-26 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Transporty z Ruska [online]. Československá obec legionářská (ČsOL), 2020-12-21 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online.
- ↑ a b MARTINA ŠTIKOVÁ, Martina. Deník legionáře Vojtěcha Holana z roku 1920. České Budějovice, 2019 [cit. 2022-04-18]. 104 s. bakalářská. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; Filozofická fakulta; Ústav archivnictví a pomocných věd historických; Studijní obor: Historie – Archivnictví, III. ročník. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc.. s. 60, 72. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Smělčak na Wikimedia Commons
